Batolecí vzdor: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m odkazy z ref a textu |
|||
Řádek 1:
[[Soubor:Crying-girl.jpg|vpravo|náhled|Plačící dívka]]
'''Batolecí vzdor''' neboli negativismus je charakteristický pro [[Dítě|děti]] od 18 měsíců do 4 let<ref name="Potegal, Davidson">Potegal, M., Davidson, R. J. (2003). Temper tantrums in young children: 1. Behavioral composition. Journal of Developmental & Behavioral Pediatrics,24(3), 140-147.</ref> a obvykle vrcholí mezi 2. a 3. rokem života.<ref name="Matějček, Dytrych">[[Zdeněk Matějček|Matějček, Z.]], Dytrych, Z. (1997). Jak a proč nás trápí děti. Grada.</ref> Do věku 6 let pozvolna ustává.<ref name="Říčan">Říčan, P. (2004). Cesta životem. Praha: Portál.</ref> Jedná se o příznačné odmítání i těch nejopodstatněnějších požadavků dospělých<ref name="Haswell">Haswell, K., Hock, E., & Wenar, C. (1981). Oppositional Behavior of Preschool Children: Theory and Intervention. Family Relations, (3). 440 - 446.</ref> a projevuje se u naprosté většiny dětí, liší se však v intenzitě a délce trvání.<ref name="Matějček">[[Zdeněk Matějček|Matějček, Z.]] (2005). Prvních 6 let ve vývoji a výchově dítěte. Praha: Grada Publishing.</ref> Má podobu záchvatů – vzdor, trucování, výbuchy zlosti, křik, dupání, kopání kolem sebe, válení se po zemi, dítě může až zmodrat a lapat po dechu.<ref name="Potegal, Davidson" /><ref name="Matějček" /> Záchvat vzteku trvá nejčastěji půl minuty až minutu, může být však i delší.<ref name="Potegal">Potegal, M., Kosorok, M. R., Davidson, R. J. (2003). Temper tantrums in young children: 2. Tantrum duration and temporal organization. Journal of Developmental & Behavioral Pediatrics, 24(3), 148-154.</ref> Někdy se negativismus projevuje velmi vytrvalým a tichým trucováním.<ref name="Říčan" />
==Příčiny a význam==
Podle [[Zdeněk Matějček|Matějčka]] a Dytrycha<ref name="Matějček, Dytrych" /> jsou vzdor a zlost [[Batole|batolete]] důsledkem nezralé [[Osobnost|osobnosti]] a nevyspělého nervového systému, který se ještě nedovede vyrovnat se změnami situace či zvládnout konflikt ústící z toho, že po něčem dychtivě touží, ale nemůže toho dosáhnout. S postupným vyzráváním a vyspíváním se však i tento nervový systém „naučí“ zátěže přijímat a nepříjemnostem odolávat. S přibývajícím věkem dítěte záchvaty vzteku pozvolna ustávají, jejich četnost i intenzita se neustále snižuje.<ref name="Matějček" /> S Matějčkem,<ref name="Matějček" /> který vzdor označuje za nervovou slabost, zkratkovité jednání, které je nepatřičné, neúčinné a nezávislé na vůli dítěte, polemizuje [[Pavel Říčan|Říčan]].<ref name="Říčan" /> Podle něj se jedná o často oprávněnou reakci dítěte, je to bouření se proti moci, kterou nad ním vychovatel má. Batole se snaží prosadit svou vůli ani ne tak proto, že by o něco stálo, ale spíše samoúčelně (vzdor kvůli vzdoru). Toto období [[Pavel Říčan|Říčan]] pojímá jako kořeny formující se osobnosti, má velký význam pro vývoj individuality. S tím, že batolecí vzdor má velký význam, souhlasí i Haswellová, Hocková a Wenar.<ref name="Haswell" /> Ti uvádějí, že se jedná se o důležitý milník v kognitivním a emocionálním vývoji dítěte; vzdor signalizuje uvědomění si sebe sama jako samostatné identity a je vyjádřením rostoucí potřeby nezávislosti a boje za autonomii. Vzdor batolete je sice krajně nepříjemný pro všechny osoby podílející se na jeho výchově, ale je velmi důležitým a podstatným aspektem v raném vývoji dítěte s dalekosáhlými důsledky pro vývoj pozdější.
Je potřeba si uvědomit, že batolecí vzdor je naprosto normální, přichází skoro se stejnou pravidelností jako [[puberta]] a jen málokterá rodina se mu vyhne.<ref name="Matějček" /> Ve věku 3–4 let má většina dětí záchvat vzteku průměrně jednou za den.<ref name="Potegal" /> Nejedná se tedy o žádnou patologii, postižení či špatný charakter. Rodič se nemusí obávat, „aby to dítěti nezůstalo“. Není to ani důsledek nepřátelského postoje vůči vychovateli.<ref name="Matějček" /> Podle [[Zdeněk Matějček|Matějčka]] a Dytrycha<ref name="Matějček, Dytrych" /> jej nelze považovat za [[Agresivita|agresivitu]], ale spíše za známku toho, že dítě je již schopno do svých přání věnovat dostatek energie. Afekt hněvu a vzteku souvisí s rozvojem sebeuvědomování a sebeprosazování.<ref>Vágnerová, M. (2005). Vývojová psychologie I.: Dětství a dospívání. Praha: Karolinum.</ref>
Rodičům potýkajícím se s dítětem v období negativismu může pomoci, pokud pochopí, že batolecí vzdor má i pozitivní význam. Lze jej vnímat jako usilování o nezávislost a způsobilost spíše než pouhou paličatost. Tento vývoj autonomie má později podstatné pozitivní konsekvence: schopnost myslet a pracovat samostatně. Často se u dětí objevuje i roztomilý, hravý a kreativní způsob opozice vůči dospělému a vychovateli by vědomí toho, že se jedná o všeobecný a důležitý jev, mohlo pomoci toto ocenit.<ref name="Haswell" />
| |||