Nahosemenné: Porovnání verzí

Jako vývojově stará skupina semenných rostlin v sobě nese morfologie i anatomie nahosemenných řadu zvláštností. Na rozdíl od krytosemenných netvoří pravý [[květ]], ale kvetou místo nich pomocí [[Strobilus|šištic]]. Tvorba semene v šišticích (strobilech) je typická pro všechny nahosemenné. U některých druhů, jako např. u většiny jehličnanů, šištice postupně dřevnatí a vytváří známou [[šiška|šišku]], jindy mohou být šištice redukované a popřípadě mohou části šištic i postupně zdužnatět a vytvořit tak míšky zdánlivých plodů, jak tomu je například u [[tis]]u. [[Vajíčko]] v samičí šištici není uzavřeno v [[Semeník|semeníku]], ale volně leží na plodolistu – semenné šupině. Opylení se děje vesměs větrem, některé cykasy a liánovce jsou opylovány i hmyzem. [[Oplodnění|Oplození]] je jednoduché, [[Pyl|pylové zrno]] klíčí přímo na vajíčku v pylovou láčku. Mezi přenosem pylu, vlastním oplodněním a dozráním semen často uplyne dlouhá doba, u jehličnanů i několik let.<ref name="Christenhusz_2011b" />

Recentní nahosemenné rostliny jsou výhradně dřeviny. Krom liánovců nemají vodivá pletiva [[Dřevo|sekundárního dřeva]] složená z pravých [[Céva (botanika)|cév]], ale vývojově původnějších [[Cévice|cévic]] (tracheidů). Přirozená [[polyploidie]] je vzácná a vyskytuje se pouze u několika málo druhů, allopolyploidie (polyploidie vyvolaná hybridizací) nebyla u žádných nahosemenných prokázána.<ref name="Christenhusz_2011b" /><ref>{{Citace elektronického periodika

[[Soubor:Ginkgo dissecta SR 96-08-01.JPG|vlevo|náhled|Fosilní list jinanu ''Ginkgo dissecta'' nalezený v USA, s datovaným stářím 49 milionů let|alt=Otisk laločnatého listu v kameni]]

Rostliny řazené mezi nahosemenné byly v&nbsp;prehistorii, především na konci prvohor a ve druhohorách, dominantními rostlinami na Zemi. [[Stratigrafie|Stratigrafické]] nálezy ukazují, že nejpůvodnější z nich se objevují již koncem [[Geologický čas|geologického období]] [[Karbon|karbonu]] v&nbsp;[[Paleozoikum|prvohorách]]; stáří nejstarší známé fosilie [[Kordaity|kordaitu]] ''Cordaixylon iowensis'' je datováno na 306-307 milionů let (nejstarší doklad o existenci semen je přitom starý 367 milionů let). Po pravděpodobných silných vlnách vymírání již v počátcích jejich vývoje se jejich tvarová a druhová rozmanitost výrazněji objevuje ve [[Mezozoikum|druhohorách]] v&nbsp;[[Jura|juře]] aodhaduje vrcholuse, dosahuježe v&nbsp;[[Křída|křídě]].ve Počátkemsvrchním [[KenozoikumPerm|kenozoikapermu]] naprotitvořily tomu prošly opět obdobím vymírání v souvislosti s prudkým nástupem krytosemenných rostlin. Většina současných čeledí byla pravděpodobně vydělena již v raném [[Mezozoikum|mezozoiku]] (trias–jura), rody jsou datovány obdobím křídynahosemenné až raného60 kenozoika,% jejichzemské aktuální druhová diverzita pak je výsledkem speciačních událostí v průběhu terciéruvegetace.<ref>{{Citace name=":0" />periodika

[[Soubor:Gymnospermae.jpg|náhled|Tabulka s různými zástupci nahosemenných rostlin|alt=Ilustrovaný plakát zobrazující vybrané zástupce nahosemenných|vlevo]]

Podrobné taxonomické systémy nejsou zatím pro nahosemenné rostliny ustálené, protože nejsou dosud dostatečně vyjasněné a prokázané všechny fylogenetické vztahy např. mezi různými čeleděmi jehličnanů (včetně [[Liánovcotvaré|liánovcotvarých]]) a jejich napojení na další skupiny ([[cykasotvaré]], [[jinanotvaré]]). Liší se i klasifikace v učebnicích. Taxonomické postavení jednotlivých skupin kolísá podle autorského pojetí. Mohou tak být v různých zdrojích považovány za oddělení (přípona ''-phyta''), třídy (''-psida''), podtřídy (''-idae'') či dokonce pouhé řády (''-ales''). V mnoha taxonomických klasifikacích jsou nahosemenné jako nadbytečný shrnující taxon dokonce zcela opouštěny.{{Zdroj?}}

*[[Cykasovité]] (''Cycadaceae'') – 1 rod/107 druhů

*[[StangeriovitéKejákovité]] (''StangeriaceaeZamiaceae''), fylogenetickýmipodle výzkumymolekulárních slučovánadat szahrnující čeledíi čeleď [[stangeriovité]] (''Stangeriaceae'')''Zamiaceae<ref name="Christenhusz_2011b" /><ref name=":0" />''; celkem 9 rodů a 206 druhů

'''[[Jinanotvaré]]''' – 1 rod, dlouhověkéDlouhověké opadavé dvoudomé stromy s&nbsp;kůlovitým [[Kořen|kořenem]], snášejí sucho i mráz. Ploché, klínovité listy (jehlice) s&nbsp;[[Vějíř|vějířovitou]] [[Žilnatina (botanika)|žilnatinou]], jsou zářezem rozděleny na dva laloky.až Pylněkolik je na samčích stromech v&nbsp;šišticích podobných [[Jehněda|jehnědám]], na samičích vznikají shluky [[Stopka|stopkatých]] [[Semeník|semeníků]]laloků. Zdánlivé plody připomínají zelené [[Třešeň|třešně]], ve kterých je pod dužnatým obalem vždy jedno semeno. Dužina je hořká, semena se v&nbsp;Číně a [[Japonsko|Japonsku]] používají v&nbsp;národní kuchyni. Semena a listy jinanu se vzhledem k&nbsp;obsahu [[Flavonoidy|flavonoidů]] používají jako [[léčivo]]. Tato skupina vznikla koncem prvohor a postupně se rozšířila, ve třetihorách většina vymřela, je zastoupen pouze jediný druh v jediné čeledi i řádu.

*'''Liánovcotvaré''' (''Gnetales''): jediná čeleď ''GnetaceaeEphedraceae'' s jediným rodem [[liánovecchvojník]] (''GnetumEphedra'')

Ačkoli početně jde o několik malých skupin zahrnujících dohromady pouze nepatrný zlomek z celkové druhové diverzity rostlin, jedná se o skupiny se značných ekologickým i ekonomickým významem. Jehličnaté lesy jsou dominantním biomem chladných oblastí severní (i jižní) polokoule a jehličnany obecně jsou celosvětově pravděpodobně nejvýznamnějším zdrojem dřeva a pryskyřice.{{Zdroj?}} Mnohé jsou zdrojem léčiv a poživatin. Čeledi borovicovitých a cypřišovitých, ginkgo, ale v teplých oblastech též cykasy mají značný estetický a okrasný význam. Mnohé jsou pěstovány v botanických zahradách po celém světě a obdivovány jako [[živoucí fosilie]].