Staroměstská exekuce: Porovnání verzí

8. listopadu 1620 proběhla bitva na Bílé hoře a tím nastala fatální porážka protestantského odboje. Zatímco [[Fridrich Falcký]] uprchl do [[Slezsko|Slezska]], čeští stavové museli uznat vládu [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda II.]] a pět dní po bělohorské bitvě žádali písemně císaře o odpuštění, moravští stavové taky kapitulovali, [[Rudolfův majestát]] byl zrušen a královským místodržícím byl ustanoven [[Karel I. z Lichtenštejna]]. Dne 17. února byl vytištěn a v Praze rozšířen patent vyzývající politické uprchlíky, aby se do šesti týdnů přihlásili k hrdelnímu procesu. Hledaní se většinou na výzvu sami přihlásili, pouze tři z nich se pokusili utéct. Dne 20. února 1621 bylo zadrženo celkem 61 osob, které byly drženy ve vězení v Bílé věži na Hradě.růžový kokoti mají dilda xddddddddd

Soud započal hned první den a trval od 20. února do 29. března. Předsedou soudního tribunálu byl tehdejší královský místodržící Karel z Lichtenštejna, jeho zástupcem [[Adam z Valdštejna]] (strýc [[Albrecht z Valdštejna|Albrechta z Valdštejna]]), zbytek soudu tvořili úředníci. Královským prokurátorem se stal [[Přibík Jeníšek z Újezda]], bývalý písař, kterého direktoři vypověděli ze země. Tento soudní proces se neřídil platným zemským právem, ale císařskými směrnicemi a senát nesměl dát slovo obhajobě. Proti českým pánům byla vznesena tato obvinění: vymáhání Majestátu, poskytnutí peněz a verbování [[žoldnéř]]ů stavovské armády, [[Pražská defenestrace (1618)|vyhazování místodržících z oken]], obsazení hradu, vyhnání [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitů]], kupování statků konfiskovaných [[Katolická církev|katolické církvi]], vydávání hanlivých spisů, pobuřování obecného lidu a zločin urážky královského majestátuobecnajestátu. Po zpracování výslechů (viz následující odstavec) se očekával postoj obhajoby, ale ve skutečnosti se obhajoba nedostala ke slovu, protože senát dostal takovou instrukci od císařského dvora. K důkazu viny stačil výrok soudu, že vina je všem „obecně známa“. Mezitím byl dán prostor i pražským katolíkům, kteří prahli po pomstě a tak udávali, čímž soudu velmi pomohli. Královský prokurátor podal 2. dubna 1621 žalobu a 5. dubna už visel rozsudek se jmény emigrantů na šibenicích pražských měst. Všichni byli odsouzeni k smrti. Nakonec bylo odsouzeno 30 mužů, z nichž pro 27 platil trest smrti, pro zbylé tři vyhnání z města. Slavata k tomu navrhoval zkonfiskovat majetek všem, kdo se účastnili povstání. Císařští rádci zasedající ve vídeňské komisi radili Ferdinandovi, aby rozsudek zmírnil. Navrhovali mu popravu devíti z každého stavu, ostatní měli být posláni do [[Toskánsko|Toskánska]] a do [[Neapol]]e na [[galéra|galéry]]. Nakonec se zrušilo i čtvrcení zaživa, došlo k němu posmrtně. Rozsudek byl přečten 19. června.