Dějiny umění (obor): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Stillff (diskuse | příspěvky)
Obrázky
Stillff (diskuse | příspěvky)
Řádek 11:
[[File:Heinrich Wölfflin Dührkoop.jpg|thumb|upright|[[Heinrich Wölfflin]]]]
[[File:Max-Dvorak-ONB-13853150.jpg|thumb|upright|[[Max Dvořák]]]]
Za prvního kunsthistorika bývá uváděn [[Xenokrátes ze SicionuSikyónu]], neboť jeho myšlenky cituje [[Starověký Řím|Říman]] [[Plinius starší]], který ve svém díle ''[[Naturalis historia|Naturalis Historia]]'' věnoval psáže dějinám řecké plastiky a malby. Také Plinius tak může být vnímán jako první kunsthistorik, neboť se jako první výtvarnému umění věnoval koncepčně, písemně a jeho dílo se zachovalo. Obzvláště dobře známý je Pliniův popis technik používaných malířem [[Apellés|Apellésem]].
 
Podobný, i když nezávislý vývoj, lze vysledovat v Číně 6. století, kde byl vytvořen kánon nejlepších umělců místními úředníky znalými kaligrafie (z ásadě samotnými malíři). O umělcích a způsobech jejich práce psal také čínský autor [[Sie Che]] v knize ''Záznam o klasifikaci starých malířů'' a zejména její předmluvě ''Šest zásad malby''.
Řádek 56:
Nový materialismus se zase zaměřuje na zkoumání materiálů a technik používaných k vytváření děl s pomocí nejmodernější technologie - populárním je zejména prosvěcování starých obrazů infračervenými a rentgenovými paprsky, díky nimž jsou vidět starší náčrty, z nichž lze interpretovat, jak se rodily a postupovaly tvůrcovy umělecké záměry. Pokročilá [[dendrochronologie]] či [[Radiokarbonová metoda datování|radiokarbonové datování]] samozřejmě umožnilo určit přesnější stáří nebo dokonce autorství řady děl.
 
K nejsoučasnějším přístupům kunsthistorie patří tzv. teorie věcí, teorie síťových her a objektově orientovaná ontologie.
 
== Reference ==