Římská říše: Porovnání verzí

Záhy po smrti Konstantina v roce [[337]] se mezi jeho třemi syny rozhořel boj o moc. V roce [[353]] se poslední z nich [[Constantius II.]] stal opět jediným vládcem říše. Po něm nastoupil v roce [[361]] jeho bratranec [[Julianus|Julianus zvaný Apostata]] (Odpadlík), neboť se pokusil o návrat k pohanství. Nezapočal však žádné nové pronásledování, ale pouze otevřenou veřejnou podporu původních kultů a také skrytě podporoval rozpory uvnitř církve. Napsal řadu spisů a dopisů, z nichž nejznámější je patrně [[Libri tres contra Galileos|Contra Galileos]]. Obnova starých kultů však neměla dlouhého trvání a Julianovou předčasnou smrtí během tažení v [[Írán|Persii]] v roce [[363]] [[konstantinovská dynastie]] zanikla. Juliánův nástupce [[Joviauns]] pak většinu Juliánových nařízení podporující pohanství a jeho postavení v impériu zrušil. Za [[Valentinianus I.|Valentiniana I.]] byla říše ze správních důvodů dočasně ([[364]]) a po smrti [[Theodosius I.|Theodosia I.]] trvale rozdělena ([[395]]). Valentinianus se podělil o vládu se svým bratrem [[Valens|Valentem]]. Po vpádu [[Hunové|Hunů]] do východní Evropy v roce [[375]], čímž započalo [[stěhování národů]], bylo Gótům povoleno překročit Dunaj a usadit se v říši. Ti se ale kvůli nesnesitelným životním podmínkám brzy vzbouřili. Valens se je pokusil zpacifikovat, avšak v roce [[378]] byl poražen a zabit v [[Bitva u Adrianopole|bitvě u Adrianopole]], jež je po bitvě u Kann považována za druhou nejtěžší porážku Římanů v historii.

 

{{podrobně|Západořímská říše|Byzantská říše|Pozdně antické náboženství}}

Nový císař Theodosius byl nucen uzavřít s Góty smlouvu, která jim umožnila pobývat na římském území jako ''[[foederati]]''. Přítomnost [[Barbar|barbarů]] na římském území se od tohoto okamžiku stala trvalým jevem. V roce [[394]] se Theodosius po zdolání poslední z mnoha uzurpací a vzpour, k nimž došlo na západě, stal posledním císařem, který vládl nad celým územím impéria. Během jeho panování bylo křesťanství oficiálně ustanoveno za jediné státní náboženství. Po Theodosiově smrti v roce 395 byla římská říše rozdělena mezi jeho dva neschopné syny: [[Honorius (císař)|Honorius]] vládl na Západě, zatímco [[Arcadius|Arcadiovi]] byl svěřen Východ. Třebaže toto rozdělení se postupem času ukázalo jako definitivní, myšlenka říšské jednoty přesto trvala i nadále – zákony vydané jedním z císařů byly proto běžně uznávány i druhým vládcem.