Hledání ztraceného času: Porovnání verzí

''Hledání ztraceného času'' obsahuje autobiografické prvky, a proto některé postavy mají své reálné vzory – významné společenské osobnosti té doby, se kterými se Proust znal osobně. Pro postavu Charlese Swanna, který je hlavní postavou části prvního dílu, byl inspirací významný burzovní [[makléř]] Charles Haas ([[1833]]–[[1902]]). Básník [[Robert de Montesquiou|Robert hrabě de Montesquiou]] ([[1855]]–[[1921]]) má některé rysy postavy barona de Charlus. Spisovatel BergottBergotte zase připomíná romanopisce [[Anatole France|Anatola France]]. Jiné postavy mají více reálných předobrazů. Vypravěčův přítel Robert de Saint-Loup má rysy Proustových přátel z vysoké aristokracie – Bertranda de Fénelona a vévody d'Albuféry. Oriana vévodkyně de Guermantes má některé vlastnosti jednak Geneviève Halévy ([[1849]]–[[1926]]), vdovy po hudebním skladateli [[Georges Bizet|Georgeovi Bizetovi]] a rovněž aristrokratky Élisabeth de Riquet de Caraman-Chimay ([[1860]]–[[1952]]). Ovšem mnohé postavy mají vlastnosti i samotného Marcela Prousta. Ať už je to [[žárlivost]] Charlese Swanna, [[homosexualita]] barona de Charlus nebo záliba v citování antických božstev vypravěčova židovského přítele Blocha.<ref>PECHAR, Jiří. ''Nad Proustovým románovým cyklem'' (doslov). in: PROUST, Marcel. ''Hledání ztraceného času VI''. Praha : Odeon, 1988. s. 671–678.</ref> Pochopitelně nejvíce Proustových vlastností získala samotná postava vypravěče.

''Hledání ztraceného času'' začíná vzpomínkou na dětství strávené ve venkovském městečku Combray, kam vypravěčovi rodiče jezdili na léto k příbuzným. Zde poznává milovníka umění Charlese Swanna a jeho manželku Odettu, bývalou [[prostituce|kurtizánu]] a místní šlechtickou rodinu Guermantes, kteří budou v jeho pozdějším životě hrát významné role. DruhýDruhá dílčást se odehrává o několik let dříve, před tím, než se vypravěč narodil, a popisuje setkání Swanna s Odettou a jeho city k ní. TentoTuto dílčást je možné pojímat i jako samostatné dílo bez vztahu k ostatním částem románového cyklu, neboť není vyprávěno v ich-formě a vypravěč se v něm nevyskytuje. Ve třetí, nejkratší části touží vypravěč po cestování.