Konstantinův řád sv. Jiří: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→top: uvedení na pravou míru značka: editace z Vizuálního editoru |
Doplnění informací, oprava chybných údajů. Přidání informací o organizacích vycházejících z byzantského řádu s charakterem charitativních a občanských společností. značky: nevhodná syntaxe v nadpisu odkaz do cizojazyčné Wikipedie editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
{{Infobox - řád
| název = Řád
| původní název = Ordine costantiniano di San Giorgio
| válečná účast =
| obrázek znaku = Croix constantinien.svg
| velikost znaku =
| obrázek =
| velikost obrázku =
| popisek =
| datum založení-zániku =
| kategorie řádu = [[Dynastie|dynastický]]
| úloha řádu =
| početní stav =
| sídlo =
| země = [[Království obojí Sicílie]] [[Soubor:Flag of the Kingdom of the Two Sicilies (1816).svg|30px]]
| zakladatel = [[Konstantin I. Veliký]] (legendární),
| schválil =
| poslední představený = [[Karel Bourbonský-obojí Sicílie]]
| předchůdce = [[Ferdinand Marie Bourbonský-obojí Sicílie]]
| nástupce = -
| působnost =
| počet tříd =
| heslo =
| odznak =
| oděv =
| patroni =
| hvězda =
| stuha =
| obrázek stuhy = Sacro Militare Ordine Costantiniano di San Giorgio.png
| konflikt =
| odkazy =
}}
'''Konstantinův řád sv. Jiří''' (italsky ''Sacro militare ordine costantiniano di San Giorgio'') je starobylým řádem doloženým již na konci 12. století a v současné době rozděleným do několika linií. Svým komplikovaným historickým vývojem připomínají osudy tohoto řádu rytířského [[Řád svatého Lazara|Řádu sv. Lazara]], který se postupně rozdělil do několika velmistrovství, které spolu vzájemně soupeří o [[Spory o velmistrovství Řádu svatého Lazara|legitimitu]].
== Historie ==
[[Soubor:Kruis en ster van de Constantinische Orde.jpg|náhled|vlevo|Odznak a hvězda řádu konstantiniánských rytířů sv. Jiří]]
=== '''Legenda o založení řádu''' ===
Podle starobylé, ovšem neprokázané legendy měl řád coby ozbrojenou družinu padesáti mužů určenou ke střežení standarty s Kristovým monogramem (tzv. Svatého labara) roku 312 založit římský císař [[Konstantin I. Veliký|Konstantin Veliký]] (†337). Došlo k tomu krátce předtím, než roku 313 zvítězil v [[Bitva u Milvijského mostu|bitvě u Milvijského mostu]], kde bylo Svaté labarum neseno v čele jeho vojsk. Tento příběh ve své kronice zachytil Konstantinův vrstevník biskup [[Eusebios z Kaisareie|Eusebius z Kaisareie]] (260/[[265]]-339/[[339|340]]) kde potvrdil existenci této družiny.<ref>{{Citace monografie
| titul = De vita Constantini : [griechisch-deutsch] = Über das Leben Konstantins
| url = https://www.worldcat.org/oclc/237147999
Řádek 53:
}}</ref>
;
=== '''Vznik řádu a jeho existence v rámci Byzantské říše''' ===
První potvrzené zprávy o tzv. rytířích sv. Konstantina pochází až z konce 12. století, konkrétně z roku 1190. Toto datum je uvedeno také v první dnes známé historii tohoto řádů vydané v Benátkách roku 1696.<ref>{{Citace monografie
| titul = Ciano, Conte di Cortellazzo, Galeazzo, (18 March 1903–11 Jan. 1944), Cavaliere dell’ Ordine Supremo della SS Annunziata; Cav. di. Gran Croce dei SS Maurizio e Lazzaro, Cav. di Gran Croce della Corona d’Italia, Cav. di Gran Croce dell’ Ordine Coloniale della Stella d’Italia
Řádek 63 ⟶ 65:
| url = http://dx.doi.org/10.1093/ww/9780199540884.013.u223783
| vydavatel = Oxford University Press
}}</ref> Po pádu dynastie Angelovců a následném dobytí Konstantinopole vojsky IV. křížové výpravy roku 1204, přešel řád na rod [[Komnenovci|Komnénovců]], kteří vládli drobnějším državám na Balkáně v oblasti Epirského despotátu. Podle nepotvrzených zpráv na 600 rytířů řádu padlo během obrany Konstantinopole při posledním tureckém útoku roku 1453 včetně velmistra Pavla Angela.
;
=== '''Řád v italském exilu''' ===
Po obsazení Balkánu Turku emigrovali Komnénovci do Itálie, kde začali užívat italské varianty příjmení (''Angelo Flavio Comneno'') a v podstatě jen čestného titulu knížat makedonských, vévodů z Drivasta a Drače (''principe di Macedonia, Řád si do své nové vlasti přinesli s sebou.duca di Drivasto e Durazzo'').<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Angelo-Comneno di Tessaglia e di Epiro
Řádek 75 ⟶ 78:
| jméno = Angelo
| příjmení = Comneno
}}</ref> Řád si do své nové vlasti přinesli s sebou.
Není zcela jasné, zda přijali katolictví ještě před svým odchodem do Itálie, nebo až později. Na každý pád v důsledku tohoto kroku došlo k úpravě názvu řádu. Protože za světce považovala císaře Konstantina pouze východní (pravoslavná), nikoli katolická církev, byl přejmenován na [[:en:Sacred_Military_Constantinian_Order_of_Saint_George|Konstantinův řád sv. Jiří.]] (''Ordine costantiniano di San Giorgio''). Existence řádu a nárok členů rodu Komnénovců na velmistrovský úřad byla ve druhé polovině 16. a v 17. století opakovaně potvrzena jak papežem, tak světskými panovníky.<ref>Soupis privilegií a jejich textů in: ''Compendio historico dell´origine, fondatione, e stato privilegi imperiali, regii etc., bolle, brevi, motuproprii, monitorii, fulminatorii, pontificii & altri diplomi dell´ Ordine equestre imperial angelico aureate Constantiniano di San Giorgio del Cavaliere gran croce historico generale dell´ordine medesimo…'', Venetia 1696, s. 39-64.</ref> V této době však již nešlo o původní řádové bratrstvo, ale o dynastický řád spojený s rodem Komnénovců.
<br />
=== '''Velmistrovství rodu [[Farnese]]''' ===
Posledním komnénovským velmistrem (a zřejmě též posledním členem hlavní linie tohoto rodu)<ref>Kromě této hlavní větve existovala (a dodnes existuje) několik rodin, které se ke Komnénovcům řadí a nárokují si postavení jejich potomků. Jedním z nejznámějších byl italský herec a scénárista Totò, vl. jménem Antonio de Curtis (1898-1967). Po dlouhém soudním sporu uznal 18. 7. 1945 neapolský soud nárok na příslušnost k tomuto rodu a jméno „„Antonio Griffo Focas Flavio Angelo Ducas Comneno Porfirogenito Gagliardi de Curtis di Bisanzio, Altezza Imperiale, conte Palatino del Sacro Romano Impero, Esarca di Ravenna, Duca di Macedonia e di Illiria, Principe di Costantinopoli, di Cilicia, di Tessaglia, di Ponto, di Moldavia, di Dardania, del Peloponneso, conte di Cipro e di Epiro, conte e duca di Drivasto e di Durazzo“ (srov. <nowiki>https://it.wikipedia.org/wiki/Totò#L'ossessione_nobiliare</nowiki>).</ref> byl Antonín. Ten roku 1698 postoupil svůj úřad vévodovi Parmy a Piacenzy Františkovi Farnese (1678–1727), vévodovi Parmy a Piacenzy, kterého v následujícím roce jej v úřadě císař Leopold I. diplomem z 5. srpna 1699 zvaným „Agnoscimus et notum facimus“ a papež Inocenc XII. bulou „"Sincerae Fidei“ z 24. října 1699. Zanedlouho ale došlo k vážné komplikaci. Protože František ani jeho mladší bratr Antonín neměli mužské potomky, přešlo Parmské vévodství na jejich neteř [[Alžběta Parmská|Alžbětu]], která byla od roku 1714 druhou manželkou španělského krále Filipa V. z Bourbon-Anjou. Když jejich nejstarší syn [[Karel III. Španělský|Karel]] usedl roku 1731 na parmský trůn, přijal i hodnost velmistra Konstantinova řádu sv. Jiří.
<br />
=== '''Pod patronací Bourbonů''' ===
Karlova vláda v Parmě neměla dlouhé trvání. V důsledku válek o polské nástupnictví vyměnil roku 1735 toto vévodství s císařem Karlem VI. za Neapolsko-sicilské království a do své nové země přenesl také zděděný řád. To mělo pro budoucnost vážné následky. V důsledku válek o rakouské dědictví totiž musela dcera Karla VI. na Parmu a Piacenzu rezignovat. Země získal spolu s dříve též habsburskou Guastallou roku 1748 Karlův mladší bratr Filip (1720-1765), který si začal velmistrovství řádu z titulu vládce Pamského vévodství neúspěšně nárokovat. Když roku 1759 získal Karel Neapolsko-Sicilský španělský trůn, předal vládu ve svých italských zemích svému třetímu synovi Ferdinandovi, který se stal také velmistrem Konstantinova řádu sv. Jiří. Tento úřad následně měla zastávat vždy hlava neapolsko-sicilské linie Bourbonů.
<br />
=== '''Vznik řádového schizmatu''' ===
Roku 1808 bylo Parmské vévodství anektováno napoleonskou Francií. Po Napoleonově porážce přiřkl [[Vídeňský kongres]] roku 1815 toto území bývalé francouzské císařovně [[Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská|Marii Louise Habsburské]], se jako dědička rodu Farnese prohlásila za hlavu Konstantinova řádu a vytvořila tak jeho zcela samostatnou linii. Pozice neapolsko-sicilských Bourbonů byla v této době již tak slabá, že na jejich případné námitky nebyl brán zřetel. Když po její smrti
Vytvoření parmské linie řádu vedlo ke sporu o legitimitu mezi parmskou a neapolsko-sicilskou větví Bourbonů, na kterou si obě linie činily nárok. Roku 1860 sice papež parmský nárok rozhodně odmítl a roku 1913 zůstala bez odpovědi další žádost, aby jeho parmskému Konstantinovu řádu byly přiznány stejné výsady jako neapolsko-sicilskému, přesto však byl nadále udílen a respektován. Současnou velmistrem této [http://www.borboneparma.it/index.php/it/home/ordini-dinastici/ordine-costantiniano-di-san-giorgio řádové větve] je vévoda Karel Xaver z Bourbon-Parmy. V českých zemích byl ve 20. století nositelem řádu parmské linie kníže [[Karel VI. Schwarzenberg]]. <br />
=== '''Druhé schizma''' ===
Zatímco parmská větev řádu usilovala o jeho obecné uznání, v případě neapolsko-sicilské větve nebyla kontinuita dlouho zpochybněna. V letech 1910 – 1916 papežové Pius X. a Benedikt XV. obdařili řád novými výsadami, byla mu věnována kaple v nově vybudované bazilice Svatého Kříže na Via Flaminia v Římě a později přiznáno právo i na vlastní kostel.
Nedlouho před touto událostí ale došlo v rodině k roztržce, která vážně zasáhla i Konstantinův řád sv. Jiří. Tzv. [http://www.borbone-due-sicilie.org/the-house/succession/special-documents/the-act-of-cannes-of-14-december-1900-.html Aktem z Cann] 14. prosince 1900 se totiž Carlo, hrabě z Caserty, při příležitosti nastávajícího sňatku (14. února 1901) s infantkou Marií Mercedes, sestrou španělského krále Alfonse XIII. a v této době následnicí trůnu, prohlásil hlavou neapolsko-sicilské linie a dědicem jejich práv, včetně velmistrovství Konstantinova řádu sv. Jiří. Později přijal titul vévody z Calabrie, v důsledku sňatku získal španělské občanství a jeho nárok této větve na postavení hlavy rodu uznal jak Alfons XIII., tak roku 1994 král Juan Carlos.<ref>http://genealogy.euweb.cz/capet/capet44.html#F2</ref>
Carlovy nároky ale odmítl jeho starší bratr Fernando, vévoda z Calabrie, který i nadále užíval titulu velmistra Konstantinova řádu sv. Jiří. Po jeho smrti roku 1960 se rozpoutal boj o nástupnictví mezi Carlovým synem infantem Alfonsem Neapolsko-Španělským a Fernandovým mladším bratrem Rainierem, vévodou z Castro, který žil ve Francii. Spor o (čistě formální) nástupnictví v Království obojí Sicílie trvá dodnes a odrazil se i na fungování Konstantinova řádu sv. Jiří, který se definitivně rozdělil na další dvě odnože: na španělsko-neapolskou, v jejímž čele dnes stojí infant Pedro, vévoda z Calabrie, a francouzsko-neapolskou řízenou princem Carlem, vévodou di Castro.
<br />
=== '''Další rozštěpení řádu''' ===
Ve stejné době, kdy se prohlubovala roztržka v bourbonském rodě, došlo i k vnitřnímu pnutí uvnitř samotného Konstantinova řádu sv. Jiří. Část členů francouzsko-neapolské linie podléhající velmistrovi Ferdinandu Piovi, vévodovi z Calabrie 1934 – 1960, začala požadovat, aby se řád přizpůsobil moderní době a sílícímu [[Ekumenismus|ekumenismu]] a přijímal členy i jiných, než katolických vyznání. Tento požadavek byl pro katolické Bourbony těžkou akceptovatelný, a proto na základě dohody došlo roku 1953 k rozdělení francouzsko-neapolské linie na katolickou, která nadále podléhala dědičnému velmistrovi z rodu Bourbonů, a ekumenickou, která ale proklamovala sounáležitost s bývalým byzantským i bourbonským řádem.
Ekumenická větev se oddělila roku 1953 při příležitosti 500. výročí dobytí Konstantinopole Turky a to primárně z řecké a finské iniciativy. V duchu byzantských tradic byl jeho název upraven na Řád sv. Konstantina a registrován ve Švýcarsku jako organizace pečující o ochranu křesťanství. Velmistrem této linie byl zvolen Friedrich [[Beaufort-Spontinové|Beaufort-Spontin]]<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Županič
| jméno = Jan
Řádek 109 ⟶ 125:
| příjmení3 = Fiala
| jméno3 = Michal
}}</ref> (1916-1998), od roku 1966 šestý vévoda a čtvrtý kníže, původně též rytíř Konstantinova řádu sv. Jiří.
<br />
=== '''Ekumenické a pravoslavné společenství Řád sv. Konstantina a Řád sv. Konstantina a Heleny''' ===
Z hlediska mezinárodního práva byl krok knížete Beaufort-Spontina sporný, protože nedisponoval právy suveréna. Jím zřízená organizace, '''[http://www.ocmonline.org Řád sv. Konstantina],''' proto byla někdy chápána jako '''self-styled order''' (česky nepřesně [[samozvaný rytířský řád]]). Vzhledem k tomu, že tímto způsobem jsou ale označovány katolické řády a v tomto případě se jednalo o řád [[Ekumenismus|ekumenický]], je toto označení diskutabilní.<ref>http://www.icocregister.org/2016.ICOCRegister.pdf</ref>
Na rozdíl od přechozích dvou, které jsou v prvé řadě rodinnými řády vedlejších linií Bourbonů, byla tato nová linie od počátku chápána jako charitativní organizace a aktivní byl nejen v Evropě, ale také v Africe, hlavně Egyptě. V náboženské rovině vychází z pravoslavných (ortodoxních) zásad, což významně přispělo ke sblížení s maloasijskými a egyptskými křesťany, zejména s řeckou pravoslavnou církví v egyptské Alexandrii. Z tohoto důvodu vzal řád v květnu 1970 v ochranu alexandrijský patriarcha řecké ortodoxní církve a později byl společenství udělen status čestné stráže Apoštolského trůnu Alexandrie. V současné době působí ve 32 státech světa pod názvem ''Ordo Sancti Constantini Magni''.
Od Beaufort-Spontinova řádu se na počátku 90. let oddělila organizace, která přijala jméno '''[http://orderofknights.org Řád sv. Konstantina a Heleny]'''. Přes svůj název se nejedná o rytířský řád, ale o mezinárodní organizace pravoslavných věřících, která působí v České republice i zahraničí a je registrována Evropskou komisí EU jako kulturní, charitativní a osvětová organizace. V čele tohoto pravoslavného bratrstva stanul Vojtěch Kozák (1918-2002), který byl krátce po narození adoptován hrabětem Michaelem Esterházym (1884-1933) z forchtensteinské linie rodu pod jménem Adalbert Esterházy. Po emigraci roku 1969 žil v Rakousku, odkud se po roce 1990 vrátil do Československa. Aby došlo k odlišení od původního Konstantinova řádu sv. Jiří, přijala nová pravoslavná organizace název ''Ordo Sancti Constantini Magni et Helena'' (Řád sv. Konstantina a Heleny). Současnou hlavou je archimandrita Eugen Freimann.
<br />
=='''Velmistři řádu'''==
=== '''Do nástupu rodu Farnese''' ===
* Alexius Ondřej Angelos Flavios Komnenos, kníže makedonský, hrabě z Drivasta a Drače 1204 – 1260
* Michael VI Angelos Flavios Komnenos, kníže makedonský, vévoda z Drivasta a Drače 1260 – 1318
Řádek 142 ⟶ 149:
* Petr I. Angelos Flavios Komnenos, kníže makedonský, vévoda z Drivasta a Drače, Arcivescovo di Durazzo, 1479 – 1511
* Jan Démétér Angelos Flavios Komnenos, kníže makedonský, vévoda z Drivasta a Drače 1511 – 1570
* Ondřej Angelos Flavios Komnenos, kníže makedonský, vévoda z Drivasta a Drače 1570-1580,
* Jeroným Angelos Flavios Komnenos, kníže makedonský, vévoda z Drivasta a Drače 1570-1591 (co-Gran Maestro)
* Petr II. Angelos Flavios Komnenos, kníže makedonský, vévoda z Drivasta a Drače 1580 – 1592
* Jan Ondřej I. Angelos Flavios Komnenos, kníže makedonský, vévoda z Drivasta a Drače 1592 – 1634
Řádek 151 ⟶ 158:
* Jan Ondřej II. Angelos Flavios Komnenos, kníže makedonský, vévoda z Drivasta a Drače 1687 – 1699
=== '''Konstatinův řád sv. Jiří (do prvního schizmatu)''' ===
* František I. Farnese, vévoda z Parmy a Piacenzy 1699 –1727
* Antonín Farnese, vévoda z Parmy a Piacenzy 1727 –1731
* Karel I. Bourbonský, vévoda z Parmy a Piacenzy 1731 – 1735, král neapolsko-sicilský 1735 – 1759 (jako Karel V.)
* Ferdinand IV. Bourbonský, král neapolsko-sicilský a Obojí Sicílie 1759 – 1816
=== '''Konstatinův řád sv. Jiří (parmská linie)''' ===
* Marie Louisa, vévodkyně z Parmy 1816 – 1847
* Karel II., vévoda z Parmy 1847 – 1849
Řádek 170 ⟶ 179:
* Carlos vévoda de Bourbon-Parma od 2010
<br />
=== '''Konstantinův řád sv. Jiří – neapolsko-sicilská linie (do druhého schizmatu)''' ===
* František I. Bourbonský, král Obojí Sicílie 1825 –1830
* Ferdinand II. Bourbonský, král Obojí Sicílie 1830 –1859
* František II. Bourbonský, král Obojí Sicílie (od 1861 titulární) 1859 – 1894
<br />
=== '''Konstantinův řád sv. Jiří – neapolsko-sicilská linie (španělsko-neapolská větev)''' ===
* Alfons Maria, princ Obojí Sicílie, hrabě z Caserty 1894 –1900
* Carlo, hrabě z Caserty, vévoda z Calabrie 1900 – 1949
* Alfonso, vévoda z Calabrie 1949 – 1964
* Carlos, vévoda z Calabrie 1964 – 2015
* Pedro, vévoda z Calabrie od 2015
<br />
=== '''Konstantinův řád sv. Jiří – neapolsko-sicilská linie (francouzsko-neapolská větev)''' ===
* Alfons Maria, princ Obojí Sicílie, hrabě z Caserty 1894 –1934
* Ferdinand Pius, vévoda z Calabrie 1934 -
* Rainer, vévoda z Castra 1960 -1973
* Ferdinand, vévoda z Castra 1973- 2008
* Carlo, vévoda z Castra od 2008
=== Ekumenická a pravoslavná společenství navazující na Konstantinův řád: ===
=== '''Řád sv. Konstantina (ekumenický)''' ===
* Friedrich šestý vévoda a čtvrtý kníže von Beaufort-Spontin 1953-1998
* Friedrich Christian sedmý vévoda a pátý kníže von Beaufort-Spontin od 1998
=== '''Řád sv. Konstantina a Heleny (pravoslavný)''' ===
* Adalbert Esterházy 1998-2002
* Vladimír Valdecký 2003-2006
* Eugen Freimann od 2006 (2000-2006 administrátor)
<br />
=='''Odkazy'''==
=== Literatura ===
* Alessio Cassinelli Lavezzo, ''Il Sacro Militare Ordine Costantiniano di San Giorgio'', Phasar Ediizioni, Firenze, 2005.
* ''Compendio historico dell´origine, fondatione, e stato privilegi imperiali, regii etc., bolle, brevi, motuproprii, monitorii, fulminatorii, pontificii & altri diplomi dell´ Ordine equestre imperial angelico aureate Constantiniano di San Giorgio del Cavaliere gran croce historico generale dell´ordine medesimo''…, Venetia 1696
Řádek 199 ⟶ 231:
* Amadeo Martin-Rey y Cabieses, ''La Sacra y Militar Orden Constantiniana de San Jorge y La Real Casa de las Dos Sicilias''. Seminario de la Escuela Marqués de Avilés. Marzo 2008.
<br />
=== Internetové stránky ===
* Webové stránky [https://ordenconstantiniana.org španělsko-neapolské řádové větve] (velmistr: Pedro, vévoda z Calabrie)
* Webové stránky [https://constantinianorder.net francouzsko-neapolské řádové větve] (velmistr: Carlo, vévoda z Castra)
*
* Webové stránky ekumenické větve: [http://www.ocmonline.org Řádu sv. Konstantina
*
== Poznámky ==
<references />
{{DEFAULTSORT:Konstantiniánští rytíři}}
[[Kategorie:Rytířské řády]]
[[Kategorie:Dějiny Itálie]]
[[Kategorie:Italské řády a vyznamenání]]
| |||