Konstantinův řád sv. Jiří: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎top: uvedení na pravou míru
Skrnik (diskuse | příspěvky)
Doplnění informací, oprava chybných údajů. Přidání informací o organizacích vycházejících z byzantského řádu s charakterem charitativních a občanských společností.
značky: nevhodná syntaxe v nadpisu odkaz do cizojazyčné Wikipedie editace z Vizuálního editoru
Řádek 1:
{{Infobox - řád
| název = Řád sv.konstantiniánských Konstantina, později Konstantinův řádrytířů sv. Jiří
| původní název = Ordine costantiniano di San Giorgio
| válečná účast =
| obrázek znaku = Croix constantinien.svg
| velikost znaku =
| obrázek =
| velikost obrázku =
| popisek =
| datum založení-zániku = pravděpodobně[[16. 1190století]]
| kategorie řádu = [[Dynastie|dynastický]]
| úloha řádu =
| početní stav =
| sídlo =
| země = [[Království obojí Sicílie]] [[Soubor:Flag of the Kingdom of the Two Sicilies (1816).svg|30px]]
| země = Byzantské císařství, Vévodství Parma, Království Obojí Sicílie (Neapolsko-Sicliské)
| zakladatel = [[Konstantin I. Veliký]] (legendární), [[IzákOndřej II.Angelos Angelos]]Flavius Komnenos
| schválil =
| poslední představený = [[Karel Bourbonský-obojí Sicílie]]
| předchůdce = [[Ferdinand Marie Bourbonský-obojí Sicílie]]
| nástupce = -
| působnost =
| počet tříd =
| heslo =
| odznak =
| oděv =
| patroni =
| hvězda =
| stuha =
| obrázek stuhy = Sacro Militare Ordine Costantiniano di San Giorgio.png
| konflikt =
| odkazy =  
}}
'''Konstantinův řád sv. Jiří''' (italsky ''Sacro militare ordine costantiniano di San Giorgio'') je starobylým řádem doloženým již na konci 12. století a v současné době rozděleným do několika linií. Svým komplikovaným historickým vývojem připomínají osudy tohoto řádu rytířského [[Řád svatého Lazara|Řádu sv. Lazara]], který se postupně rozdělil do několika velmistrovství, které spolu vzájemně soupeří o [[Spory o velmistrovství Řádu svatého Lazara|legitimitu]].
[[Soubor:Svate labarum.jpg|náhled|Rekonstrukce tzv. Svatého labara]]
'''Konstantinův řád sv. Jiří''' (italsky ''Sacro militare ordine costantiniano di San Giorgio'') je starobylým řádem doloženým již na konci 12. století a v současné době rozděleným do více linií.
 
== Historie ==
[[Soubor:Kruis en ster van de Constantinische Orde.jpg|náhled|vlevo|Odznak a hvězda řádu konstantiniánských rytířů sv. Jiří]]
=== Legenda o založení řádu ===
 
[[Soubor:Eusebius of Caesarea.jpg|vlevo|náhled|Eusebius z Kaisareie|124x124pixelů]]
=== '''Legenda o založení řádu''' ===
Podle starobylé, ovšem neprokázané legendy měl řád coby ozbrojenou družinu padesáti mužů určenou ke střežení standarty s Kristovým monogramem (tzv. Svatého labara) roku 312 založit římský císař [[Konstantin I. Veliký|Konstantin Veliký]] (†337). Došlo k tomu krátce předtím, než roku 312 zvítězil v [[Bitva u Milvijského mostu|bitvě u Milvijského mostu]], kde bylo Svaté labarum neseno v čele jeho vojsk. Tento příběh ve své kronice zachytil Konstantinův vrstevník biskup [[Eusebios z Kaisareie|Eusebius z Kaisareie]] (260/[[265]]-339/[[339|340]]) kde potvrdil existenci této družiny.<ref>{{Citace monografie
Podle starobylé, ovšem neprokázané legendy měl řád coby ozbrojenou družinu padesáti mužů určenou ke střežení standarty s Kristovým monogramem (tzv. Svatého labara) roku 312 založit římský císař [[Konstantin I. Veliký|Konstantin Veliký]] (†337). Došlo k tomu krátce předtím, než roku 313 zvítězil v [[Bitva u Milvijského mostu|bitvě u Milvijského mostu]], kde bylo Svaté labarum neseno v čele jeho vojsk. Tento příběh ve své kronice zachytil Konstantinův vrstevník biskup [[Eusebios z Kaisareie|Eusebius z Kaisareie]] (260/[[265]]-339/[[339|340]]) kde potvrdil existenci této družiny.<ref>{{Citace monografie
| titul = De vita Constantini : [griechisch-deutsch] = Über das Leben Konstantins
| url = https://www.worldcat.org/oclc/237147999
Řádek 53:
}}</ref>
 
;
=== Vznik řádu a jeho existence v rámci Byzantské říše ===
 
=== '''Vznik řádu a jeho existence v rámci Byzantské říše''' ===
První potvrzené zprávy o tzv. rytířích sv. Konstantina pochází až z konce 12. století, konkrétně z roku 1190. Toto datum je uvedeno také v první dnes známé historii tohoto řádů vydané v Benátkách roku 1696.<ref>{{Citace monografie
| titul = Ciano, Conte di Cortellazzo, Galeazzo, (18 March 1903–11 Jan. 1944), Cavaliere dell’ Ordine Supremo della SS Annunziata; Cav. di. Gran Croce dei SS Maurizio e Lazzaro, Cav. di Gran Croce della Corona d’Italia, Cav. di Gran Croce dell’ Ordine Coloniale della Stella d’Italia
Řádek 63 ⟶ 65:
| url = http://dx.doi.org/10.1093/ww/9780199540884.013.u223783
| vydavatel = Oxford University Press
}}</ref> Po pádu dynastie Angelovců a následném dobytí Konstantinopole vojsky IV. křížové výpravy roku 1204, přešel řád na rod [[Komnenovci|Komnénovců]], kteří vládli drobnějším državám na Balkáně v oblasti Epirského despotátu. Podle nepotvrzených zpráv na 600 rytířů řádu padlo během obrany Konstantinopole při posledním tureckém útoku roku 1453 včetně velmistra Pavla Angela. Konsolidace řádu po pádu Konstantinopole byla zřejmě dlouhodobější záležitostí, a proto někteří autoři pokládají za pravděpodobné, že byl během 16. století Komnénovci znovu založen.<ref>GRAUS, Igor, ''Pro virtute et merito. Vznik a vývoj vyznamenaní do roku 1815. Panovnické, dynastické, pontifikálne, záslužné a dámské rady a dekorácie'', Bratislava : Veda, 2017, ISBN 978-80-224-1479-1, s. 70.</ref>
 
;
=== Řád v italském exilu ===
 
[[Soubor:Giovanni Andreas II..jpg|náhled|Jan Ondřej II., poslední velmistr z rodu Komnénovců]]
=== '''Řád v italském exilu''' ===
Po obsazení Balkánu Turku emigrovali Komnénovci do Itálie, kde začali užívat italské varianty příjmení (''Angelo Flavio Comneno'') a v podstatě jen čestného titulu knížat makedonských, vévodů z Drivasta a Drače (''principe di Macedonia, Řád si do své nové vlasti přinesli s sebou.duca di Drivasto e Durazzo'').<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Angelo-Comneno di Tessaglia e di Epiro
Řádek 75 ⟶ 78:
| jméno = Angelo
| příjmení = Comneno
}}</ref> Řád si do své nové vlasti přinesli s sebou.
}}</ref> Řád si do své nové vlasti přinesli s sebou. Není zcela jasné, zda přijali katolictví ještě před svým odchodem do Itálie, nebo až později. Na každý pád v důsledku tohoto kroku došlo k úpravě názvu řádu. Protože za světce považovala císaře Konstantina pouze východní (pravoslavná), nikoli katolická církev, byl přejmenován na [[Konstantinův řád sv. Jiří]] (''Ordine costantiniano di San Giorgio''). Existence řádu a nárok členů rodu Komnénovců na velmistrovský úřad byla ve druhé polovině 16. a v 17. století opakovaně potvrzena jak papežem, tak světskými panovníky.<ref>Soupis privilegií a jejich textů in: ''Compendio historico dell´origine, fondatione, e stato privilegi imperiali, regii etc., bolle, brevi, motuproprii, monitorii, fulminatorii, pontificii & altri diplomi dell´ Ordine equestre imperial angelico aureate Constantiniano di San Giorgio del Cavaliere gran croce historico generale dell´ordine medesimo…'', Venetia 1696, s. 39-64.</ref> V této době však již nešlo o původní řádové bratrstvo, ale o dynastický řád spojený s rodem Komnénovců.
 
Není zcela jasné, zda přijali katolictví ještě před svým odchodem do Itálie, nebo až později. Na každý pád v důsledku tohoto kroku došlo k úpravě názvu řádu. Protože za světce považovala císaře Konstantina pouze východní (pravoslavná), nikoli katolická církev, byl přejmenován na [[:en:Sacred_Military_Constantinian_Order_of_Saint_George|Konstantinův řád sv. Jiří.]] (''Ordine costantiniano di San Giorgio''). Existence řádu a nárok členů rodu Komnénovců na velmistrovský úřad byla ve druhé polovině 16. a v 17. století opakovaně potvrzena jak papežem, tak světskými panovníky.<ref>Soupis privilegií a jejich textů in: ''Compendio historico dell´origine, fondatione, e stato privilegi imperiali, regii etc., bolle, brevi, motuproprii, monitorii, fulminatorii, pontificii & altri diplomi dell´ Ordine equestre imperial angelico aureate Constantiniano di San Giorgio del Cavaliere gran croce historico generale dell´ordine medesimo…'', Venetia 1696, s. 39-64.</ref> V této době však již nešlo o původní řádové bratrstvo, ale o dynastický řád spojený s rodem Komnénovců.
=== Velmistrovství rodu [[Farnese]] ===
<br />
[[Soubor:Francesco Farnese.jpg|vlevo|náhled|Parmský vévoda František Farnese v rouchu Konstantinova řádu sv. Jiří]]
Posledním komnénovským velmistrem (a zřejmě též posledním členem hlavní linie tohoto rodu)<ref>Kromě této hlavní větve existovala (a dodnes existuje) několik rodin, které se ke Komnénovcům řadí a nárokují si postavení jejich potomků. Jedním z nejznámějších byl italský herec a scénárista Totò, vl. jménem Antonio de Curtis (1898-1967). Po dlouhém soudním sporu uznal 18. 7. 1945 neapolský soud nárok na příslušnost k tomuto rodu a jméno „„Antonio Griffo Focas Flavio Angelo Ducas Comneno Porfirogenito Gagliardi de Curtis di Bisanzio, Altezza Imperiale, conte Palatino del Sacro Romano Impero, Esarca di Ravenna, Duca di Macedonia e di Illiria, Principe di Costantinopoli, di Cilicia, di Tessaglia, di Ponto, di Moldavia, di Dardania, del Peloponneso, conte di Cipro e di Epiro, conte e duca di Drivasto e di Durazzo“.</ref> byl Antonín. Ten roku 1698 postoupil svůj úřad vévodovi Parmy a Piacenzy Františkovi Farnese (1678–1727), vévodovi Parmy a Piacenzy, kterého v následujícím roce jej v úřadě císař Leopold I. diplomem z 5. srpna 1699 zvaným „Agnoscimus et notum facimus“ a papež Inocenc XII. bulou „"Sincerae Fidei“ z 24. října 1699. Zanedlouho ale došlo k vážné komplikaci. Protože František ani jeho mladší bratr Antonín neměli mužské potomky, přešlo Parmské vévodství na jejich neteř [[Alžběta Parmská|Alžbětu]], která byla od roku 1714 druhou manželkou španělského krále Filipa V. z Bourbon-Anjou. Když jejich nejstarší syn [[Karel III. Španělský|Karel]] usedl roku 1731 na parmský trůn, přijal i hodnost velmistra Konstantinova řádu sv. Jiří.
 
=== '''Velmistrovství rodu [[Farnese]]''' ===
=== Pod patronací Bourbonů ===
Posledním komnénovským velmistrem (a zřejmě též posledním členem hlavní linie tohoto rodu)<ref>Kromě této hlavní větve existovala (a dodnes existuje) několik rodin, které se ke Komnénovcům řadí a nárokují si postavení jejich potomků. Jedním z nejznámějších byl italský herec a scénárista Totò, vl. jménem Antonio de Curtis (1898-1967). Po dlouhém soudním sporu uznal 18. 7. 1945 neapolský soud nárok na příslušnost k tomuto rodu a jméno „„Antonio Griffo Focas Flavio Angelo Ducas Comneno Porfirogenito Gagliardi de Curtis di Bisanzio, Altezza Imperiale, conte Palatino del Sacro Romano Impero, Esarca di Ravenna, Duca di Macedonia e di Illiria, Principe di Costantinopoli, di Cilicia, di Tessaglia, di Ponto, di Moldavia, di Dardania, del Peloponneso, conte di Cipro e di Epiro, conte e duca di Drivasto e di Durazzo“ (srov. <nowiki>https://it.wikipedia.org/wiki/Totò#L'ossessione_nobiliare</nowiki>).</ref> byl Antonín. Ten roku 1698 postoupil svůj úřad vévodovi Parmy a Piacenzy Františkovi Farnese (1678–1727), vévodovi Parmy a Piacenzy, kterého v následujícím roce jej v úřadě císař Leopold I. diplomem z 5. srpna 1699 zvaným „Agnoscimus et notum facimus“ a papež Inocenc XII. bulou „"Sincerae Fidei“ z 24. října 1699. Zanedlouho ale došlo k vážné komplikaci. Protože František ani jeho mladší bratr Antonín neměli mužské potomky, přešlo Parmské vévodství na jejich neteř [[Alžběta Parmská|Alžbětu]], která byla od roku 1714 druhou manželkou španělského krále Filipa V. z Bourbon-Anjou. Když jejich nejstarší syn [[Karel III. Španělský|Karel]] usedl roku 1731 na parmský trůn, přijal i hodnost velmistra Konstantinova řádu sv. Jiří.
<br />
 
=== '''Pod patronací Bourbonů''' ===
Karlova vláda v Parmě neměla dlouhé trvání. V důsledku válek o polské nástupnictví vyměnil roku 1735 toto vévodství s císařem Karlem VI. za Neapolsko-sicilské království a do své nové země přenesl také zděděný řád. To mělo pro budoucnost vážné následky. V důsledku válek o rakouské dědictví totiž musela dcera Karla VI. na Parmu a Piacenzu rezignovat. Země získal spolu s dříve též habsburskou Guastallou roku 1748 Karlův mladší bratr Filip (1720-1765), který si začal velmistrovství řádu z titulu vládce Pamského vévodství neúspěšně nárokovat. Když roku 1759 získal Karel Neapolsko-Sicilský španělský trůn, předal vládu ve svých italských zemích svému třetímu synovi Ferdinandovi, který se stal také velmistrem Konstantinova řádu sv. Jiří. Tento úřad následně měla zastávat vždy hlava neapolsko-sicilské linie Bourbonů.
<br />
 
=== '''Vznik řádového schizmatu''' ===
Roku 1808 bylo Parmské vévodství anektováno napoleonskou Francií. Po Napoleonově porážce přiřkl [[Vídeňský kongres]] roku 1815 toto území bývalé francouzské císařovně [[Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská|Marii Louise Habsburské]], se jako dědička rodu Farnese prohlásila za hlavu Konstantinova řádu a vytvořila tak jeho zcela samostatnou linii. Pozice neapolsko-sicilských Bourbonů byla v této době již tak slabá, že na jejich případné námitky nebyl brán zřetel. Když po její smrti Marie Louisy roku 1847 usedl na parmský trůn jako Karel II. opět příslušník rodu Bourbonů, byl Konstantinův řád opět potvrzen jako rodinný řád linie Boubon-Parma. Po připojení vévodství k Sardinii roku 1860 a vzniku Itálie v následujícím roce zůstal řád zachován, ale pouze cobyjako dynastický.

Vytvoření parmské linie řádu vedlo ke sporu o legitimitu mezi parmskou a neapolsko-sicilskou větví Bourbonů, na kterou si obě linie činily nárok. Roku 1860 sice papež parmský nárok rozhodně odmítl a roku 1913 zůstala bez odpovědi další žádost, aby jeho parmskému Konstantinovu řádu byly přiznány stejné výsady jako neapolsko-sicilskému, přesto však byl nadále udílen a respektován. Současnou velmistrem této [http://www.borboneparma.it/index.php/it/home/ordini-dinastici/ordine-costantiniano-di-san-giorgio řádové větve] je vévoda Karel Xaver z Bourbon-Parmy.

V českých zemích byl ve 20. století nositelem řádu parmské linie kníže [[Karel VI. Schwarzenberg]].
<br />
 
=== '''Druhé schizma''' ===
Zatímco parmská větev řádu usilovala o jeho obecné uznání, v případě neapolsko-sicilské větve nebyla kontinuita dlouho zpochybněna. V letech 1910 – 1916 papežové Pius X. a Benedikt XV. obdařili řád novými výsadami, byla mu věnována kaple v nově vybudované bazilice Svatého Kříže na Via Flaminia v Římě a později přiznáno právo i na vlastní kostel.
 
Nedlouho před touto událostí ale došlo v rodině k roztržce, která vážně zasáhla i Konstantinův řád sv. Jiří. Tzv. [http://www.borbone-due-sicilie.org/the-house/succession/special-documents/the-act-of-cannes-of-14-december-1900-.html Aktem z Cann] 14. prosince 1900 se totiž Carlo, hrabě z Caserty, při příležitosti nastávajícího sňatku (14. února 1901) s infantkou Marií Mercedes, sestrou španělského krále Alfonse XIII. a v této době následnicí trůnu, prohlásil hlavou neapolsko-sicilské linie a dědicem jejich práv, včetně velmistrovství Konstantinova řádu sv. Jiří. Později přijal titul vévody z Calabrie, v důsledku sňatku získal španělské občanství a jeho nárok této větve na postavení hlavy rodu uznal jak Alfons XIII., tak roku 1994 král Juan Carlos.<ref>http://genealogy.euweb.cz/capet/capet44.html#F2</ref>
 
=== Druhé schizma ===
Zatímco parmská větev řádu usilovala o jeho obecné uznání, v případě neapolsko-sicilské větve nebyla kontinuita dlouho zpochybněna. V letech 1910 – 1916 papežové Pius X. a Benedikt XV. obdařili řád novými výsadami, byla mu věnována kaple v nově vybudované bazilice Svatého Kříže na Via Flaminia v Římě a později přiznáno právo i na vlastní kostel. Nedlouho před touto událostí ale došlo v rodině k roztržce, která vážně zasáhla i Konstantinův řád sv. Jiří. Tzv. [http://www.borbone-due-sicilie.org/the-house/succession/special-documents/the-act-of-cannes-of-14-december-1900-.html Aktem z Cann] 14. prosince 1900 se totiž Carlo, hrabě z Caserty, při příležitosti nastávajícího sňatku (14. února 1901) s infantkou Marií Mercedes, sestrou španělského krále Alfonse XIII. a v této době následnicí trůnu, prohlásil hlavou neapolsko-sicilské linie a dědicem jejich práv, včetně velmistrovství Konstantinova řádu sv. Jiří. Později přijal titul vévody z Calabrie, v důsledku sňatku získal španělské občanství a jeho nárok této větve na postavení hlavy rodu uznal jak Alfons XIII., tak roku 1994 král Juan Carlos.<ref>http://genealogy.euweb.cz/capet/capet44.html#F2</ref>
[[Soubor:Carlo di Borbone (old photo).jpg|náhled|Carlo, vévoda di Castro, současný velmistr francouzsko-neapolské větve řádu]]
[[Soubor:Pedro di Calabria (http---www.newtuscia.it-2018-04-06-visita-viterbo-caprarola-del-principe-pedro-borbone-gran-maestro-dellordine-costantiniano-s-giorgio-).jpg|vlevo|náhled|Pedro, vévoda di Calabria, současný velmistr španělsko-neapolské větve řádu]]
Carlovy nároky ale odmítl jeho starší bratr Fernando, vévoda z Calabrie, který i nadále užíval titulu velmistra Konstantinova řádu sv. Jiří. Po jeho smrti roku 1960 se rozpoutal boj o nástupnictví mezi Carlovým synem infantem Alfonsem Neapolsko-Španělským a Fernandovým mladším bratrem Rainierem, vévodou z Castro, který žil ve Francii. Spor o (čistě formální) nástupnictví v Království obojí Sicílie trvá dodnes a odrazil se i na fungování Konstantinova řádu sv. Jiří, který se definitivně rozdělil na další dvě odnože: na španělsko-neapolskou, v jejímž čele dnes stojí infant Pedro, vévoda z Calabrie, a francouzsko-neapolskou řízenou princem Carlem, vévodou di Castro.
<br />
 
=== '''Další rozštěpení řádu''' ===
Ve stejné době, kdy se prohlubovala roztržka v bourbonském rodě, došlo i k vnitřnímu pnutí uvnitř samotného Konstantinova řádu sv. Jiří. Část členů francouzsko-neapolské linie podléhající velmistrovi Ferdinandu Piovi, vévodovi z Calabrie 1934 – 1960, začala požadovat, aby se řád přizpůsobil moderní době a sílícímu [[Ekumenismus|ekumenismu]] a přijímal členy i jiných, než katolických vyznání. Tento požadavek byl pro katolické Bourbony těžkou akceptovatelný, a proto na základě dohody došlo roku 1953 k rozdělení francouzsko-neapolské linie na katolickou, která nadále podléhala dědičnému velmistrovi z rodu Bourbonů, a ekumenickou, která ale proklamovala sounáležitost s bývalým byzantským i bourbonským řádem.
 
Ekumenická větev se oddělila roku 1953 při příležitosti 500. výročí dobytí Konstantinopole Turky a to primárně z řecké a finské iniciativy. V duchu byzantských tradic byl jeho název upraven na Řád sv. Konstantina a registrován ve Švýcarsku jako organizace pečující o ochranu křesťanství. Velmistrem této linie byl zvolen Friedrich [[Beaufort-Spontinové|Beaufort-Spontin]]<ref>{{Citace monografie
=== Odštěpení Friedricha Beauforta-Spontiniho ===
Roku 1953 se z francouzsko-neapolské linie se oddělila skupina, která přijala název Řád sv. Konstantina a registrovala se ve Švýcarsku jako organizace pečující o ochranu křesťanství. Velmistrem byl zvolen Friedrich Beaufort-Spontin<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Županič
| jméno = Jan
Řádek 109 ⟶ 125:
| příjmení3 = Fiala
| jméno3 = Michal
}}</ref> (1916-1998), od roku 1966 šestý vévoda a čtvrtý kníže, původně též rytíř Konstantinova řádu sv. Jiří.
}}</ref> (1916-1998), od roku 1966 šestý vévoda a čtvrtý kníže, původně též rytíř Konstantinova řádu sv. Jiří. Skupina se prezentovala jako charitativní organizace a aktivní byla nejen v Evropě, ale také v Africe, hlavně Egyptě. V náboženské rovině vychází z pravoslavných (ortodoxních) zásad, což významně přispělo ke sblížení s maloasijskými a egyptskými křesťany, zejména s řeckou pravoslavnou církví v egyptské Alexandrii. Z tohoto důvodu ji vzal v květnu 1970 v ochranu alexandrijský patriarcha řecké ortodoxní církve a později byl společenství udělen status čestné stráže Apoštolského trůnu Alexandrie. V současné době působí pod názvem ''Ordo Sancti Constantini Magni''.
 
<br />
Současné právní postavení jednotlivých větví je velmi komplikované. [[Mezinárodní komise rytířských řádů]] (International Commission on Orders of Chivalry), která vznikla roku 1960 na V. genealogicko-heraldickém kongresu ve Stockholmu, z iniciativy členů katolické církve a příslušníků bývalých vládnoucích rodin ([[Habsbursko-lotrinská dynastie|Habsbursko-Lotrinské]], [[Württemberkové|Württemberské]], [[Bragança]], [[Karađorđevićové|Karadjodjevićů]] a [[Romanovci|Romanovců]]) je soukromo-právní organizací bez obecného mezinárodního uznání. V jejím soupisu figuruje jak parmská, tak neapolsko-sicilská větev řádu, ovšem s tím, že nejsou vedeny jako rytířské, ale jen jako dynastické. U neapolsko-sicilského řádu - vzhledem k fatální roztržce mezi členy této dynastie - není uveden velmistr, protože každá z existujících linií (španělsko-neapolská i francouzsko-neapolská) je přesvědčena o svém nároku na trůn a tím i na velkopřevorství Konstantinova řádu sv. Jiří.<ref>Srov. Report of the International Commission for Orders of Chivalry (2016), s. 32 a 34.</ref>
 
=== '''Ekumenické a pravoslavné společenství Řád sv. Konstantina a Řád sv. Konstantina a Heleny''' ===
== Struktura řádu a jeho rozdělení do tříd ==
Z hlediska mezinárodního práva byl krok knížete Beaufort-Spontina sporný, protože nedisponoval právy suveréna. Jím zřízená organizace, '''[http://www.ocmonline.org Řád sv. Konstantina],''' proto byla někdy chápána jako '''self-styled order''' (česky nepřesně [[samozvaný rytířský řád]]). Vzhledem k tomu, že tímto způsobem jsou ale označovány katolické řády a v tomto případě se jednalo o řád [[Ekumenismus|ekumenický]], je toto označení diskutabilní.<ref>http://www.icocregister.org/2016.ICOCRegister.pdf</ref>
[[Soubor:Ordo Sancti Constantini Magni.jpg|vlevo|náhled|Dekorace Řádu sv. Konstantina]]
O původním byzantském řádu je známo velmi málo a není pravděpodobné, že by byl rozdělen do tříd. K podobnému členění řádu došlo až pod francouzským vlivem na přelomu 17. a 18. století, kdy začínají řády plnit roli záslužných či dynastických ocenění. Všechny italské větve Konstantinova řádu sv. Jiří se proto postupně rozdělily do tříd, z nichž každá má ale vlastní podkategorie závislé na společenském postavení příjemce.
 
Na rozdíl od přechozích dvou, které jsou v prvé řadě rodinnými řády vedlejších linií Bourbonů, byla tato nová linie od počátku chápána jako charitativní organizace a aktivní byl nejen v Evropě, ale také v Africe, hlavně Egyptě. V náboženské rovině vychází z pravoslavných (ortodoxních) zásad, což významně přispělo ke sblížení s maloasijskými a egyptskými křesťany, zejména s řeckou pravoslavnou církví v egyptské Alexandrii. Z tohoto důvodu vzal řád v květnu 1970 v ochranu alexandrijský patriarcha řecké ortodoxní církve a později byl společenství udělen status čestné stráže Apoštolského trůnu Alexandrie. V současné době působí ve 32 státech světa pod názvem ''Ordo Sancti Constantini Magni''.
'''Třídy řádu''':
* velkokříž
* komandér (případně komandér s hvězdou)
* rytíř (rytíř s hvězdou)
 
Od Beaufort-Spontinova řádu se na počátku 90. let oddělila organizace, která přijala jméno '''[http://orderofknights.org Řád sv. Konstantina a Heleny]'''. Přes svůj název se nejedná o rytířský řád, ale o mezinárodní organizace pravoslavných věřících, která působí v České republice i zahraničí a je registrována Evropskou komisí EU jako kulturní, charitativní a osvětová organizace. V čele tohoto pravoslavného bratrstva stanul Vojtěch Kozák (1918-2002), který byl krátce po narození adoptován hrabětem Michaelem Esterházym (1884-1933) z forchtensteinské linie rodu pod jménem Adalbert Esterházy. Po emigraci roku 1969 žil v Rakousku, odkud se po roce 1990 vrátil do Československa. Aby došlo k odlišení od původního Konstantinova řádu sv. Jiří, přijala nová pravoslavná organizace název ''Ordo Sancti Constantini Magni et Helena'' (Řád sv. Konstantina a Heleny). Současnou hlavou je archimandrita Eugen Freimann.
'''Kategorie řádových rytířů''':
* Justiční rytíři (osoby z řad vyšší a vysoké šlechty se stanoveným počtem urozených předků)
* Rytíři z milosti (osoby z řad šlechty)
* Rytíři za zásluhy (udíleno bez ohledu na původ)
* Rytíři-donáti (finanční podporovatelé řádu)
 
<br />
Ve 20. století se ale rozdíly mezi parmským, španělsko-neapolským a francouzsko-neapolským řádem ještě prohloubily, takže u jednotlivých velmistrovství se řádové třídy liší.<ref>Viz níže odkazy na jednotlivá velmistrovství řádu. </ref>
=='''Velmistři řádu'''==
 
=== '''Do nástupu rodu Farnese''' ===
''Ordo Sancti Constantini Magni'' a ''Ordo Sancti Constantini Magni et Helena'', které se od francouzsko-neapolské větve oddělily ve druhé poloviny 20. století, jsou organizovány mírně odlišně. První z nich se dělí do čtyřech tříd a má též záslužnou medaili, druhý má jen jedinou třídu. Oba se liší také stuhou: Řádu sv. Konstantina je červená, zatímco Řád sv. Konstantina a Heleny užívá žlutou pro profesní (pravoslavné) členy a modrou pro členy čestné.
 
== Velmistři řádu ==
=== Do nástupu rodu Farnese ===
* Alexius Ondřej Angelos Flavios Komnenos, kníže makedonský, hrabě z Drivasta a Drače 1204 – 1260
* Michael VI Angelos Flavios Komnenos, kníže makedonský, vévoda z Drivasta a Drače 1260 – 1318
Řádek 142 ⟶ 149:
* Petr I. Angelos Flavios Komnenos, kníže makedonský, vévoda z Drivasta a Drače, Arcivescovo di Durazzo, 1479 – 1511
* Jan Démétér Angelos Flavios Komnenos, kníže makedonský, vévoda z Drivasta a Drače 1511 – 1570
* Ondřej Angelos Flavios Komnenos, kníže makedonský, vévoda z Drivasta a Drače 1570-1580,
* Jeroným Angelos Flavios Komnenos, kníže makedonský, vévoda z Drivasta a Drače 1570-1591 (co-Gran Maestro)
* Petr II. Angelos Flavios Komnenos, kníže makedonský, vévoda z Drivasta a Drače 1580 – 1592
* Jan Ondřej I. Angelos Flavios Komnenos, kníže makedonský, vévoda z Drivasta a Drače 1592 – 1634
Řádek 151 ⟶ 158:
* Jan Ondřej II. Angelos Flavios Komnenos, kníže makedonský, vévoda z Drivasta a Drače 1687 – 1699
 
=== '''Konstatinův řád sv. Jiří (do prvního schizmatu)''' ===
 
* František I. Farnese, vévoda z Parmy a Piacenzy 1699 –1727
* Antonín Farnese, vévoda z Parmy a Piacenzy 1727 –1731
* Karel I. Bourbonský, vévoda z Parmy a Piacenzy 1731 – 1735, král neapolsko-sicilský 1735 – 1759 (jako Karel V.)
* Ferdinand IV. Bourbonský, král neapolsko-sicilský a Obojí Sicílie 1759 – 1816
 
=== '''Konstatinův řád sv. Jiří (parmská linie)''' ===
 
* Marie Louisa, vévodkyně z Parmy 1816 – 1847
* Karel II., vévoda z Parmy 1847 – 1849
Řádek 170 ⟶ 179:
* Carlos vévoda de Bourbon-Parma od 2010
 
<br />
=== Konstantinův řád sv. Jiří – neapolsko-sicilská linie (do druhého schizmatu) ===
=== '''Konstantinův řád sv. Jiří – neapolsko-sicilská linie (do druhého schizmatu)''' ===
 
* František I. Bourbonský, král Obojí Sicílie 1825 –1830
* Ferdinand II. Bourbonský, král Obojí Sicílie 1830 –1859
* František II. Bourbonský, král Obojí Sicílie (od 1861 titulární) 1859 – 1894
 
<br />
 
=== '''Konstantinův řád sv. Jiří – neapolsko-sicilská linie (španělsko-neapolská větev)''' ===
 
=== Konstantinův řád sv. Jiří – neapolsko-sicilská linie (španělsko-neapolská větev) ===
* Alfons Maria, princ Obojí Sicílie, hrabě z Caserty 1894 –1900
* Carlo, hrabě z Caserty, vévoda z Calabrie 1900 – 1949
* Alfonso, vévoda z Calabrie 1949 – 1964
* Carlos, vévoda z Calabrie 1964 – 2015
* Pedro, vévoda z Calabrie od 2015
 
<br />
=== Konstantinův řád sv. Jiří – neapolsko-sicilská linie (francouzsko-neapolská větev) ===
=== '''Konstantinův řád sv. Jiří – neapolsko-sicilská linie (francouzsko-neapolská větev)''' ===
 
* Alfons Maria, princ Obojí Sicílie, hrabě z Caserty 1894 –1934
* Ferdinand Pius, vévoda z Calabrie 1934 - 1960196
* Rainer, vévoda z Castra 1960 -1973
* Ferdinand, vévoda z Castra 1973- 2008
* Carlo, vévoda z Castra od 2008
 
=== Ekumenická a pravoslavná společenství navazující na Konstantinův řád: ===
== Odkazy ==
 
=== '''Řád sv. Konstantina (ekumenický)''' ===
 
* Friedrich šestý vévoda a čtvrtý kníže von Beaufort-Spontin 1953-1998
* Friedrich Christian sedmý vévoda a pátý kníže von Beaufort-Spontin od 1998
 
=== '''Řád sv. Konstantina a Heleny (pravoslavný)''' ===
 
* Adalbert Esterházy 1998-2002
* Vladimír Valdecký 2003-2006
* Eugen Freimann od 2006 (2000-2006 administrátor)
 
<br />
=='''Odkazy'''==
 
=== Literatura ===
 
* Alessio Cassinelli Lavezzo, ''Il Sacro Militare Ordine Costantiniano di San Giorgio'', Phasar Ediizioni, Firenze, 2005.
* ''Compendio historico dell´origine, fondatione, e stato privilegi imperiali, regii etc., bolle, brevi, motuproprii, monitorii, fulminatorii, pontificii & altri diplomi dell´ Ordine equestre imperial angelico aureate Constantiniano di San Giorgio del Cavaliere gran croce historico generale dell´ordine medesimo''…, Venetia 1696
Řádek 199 ⟶ 231:
* Amadeo Martin-Rey y Cabieses, ''La Sacra y Militar Orden Constantiniana de San Jorge y La Real Casa de las Dos Sicilias''. Seminario de la Escuela Marqués de Avilés. Marzo 2008.
 
<br />
=== Internetové stránky ===
 
* Webové stránky [https://ordenconstantiniana.org španělsko-neapolské řádové větve] (velmistr: Pedro, vévoda z Calabrie)
* Webové stránky [https://constantinianorder.net francouzsko-neapolské řádové větve] (velmistr: Carlo, vévoda z Castra)
* Webové stránky [http://www.borboneparma.it/index.php/it/home/ordini-dinastici/ordine-costantiniano-di-san-giorgio Webové stránky parmské řádové větve] (velmistr: Carlos vévoda z Parmy)
* Webové stránky ekumenické větve: [http://www.ocmonline.org Řádu sv. Konstantina Velikého] (velmistr: Friedrich Christian von Beaufort-Spontin)
* Webové stránky pravoslavné větve: [http://orderofknights.org/ Webové stránky pravoslavné větve: Řádu sv. Konstantina Velikého a Heleny] (velmistr: archimandrita Eugen Freimann)<br />
 
== Poznámky ==
<references />
 
{{DEFAULTSORT:Konstantiniánští rytíři}}
 
[[Kategorie:Rytířské řády]]
[[Kategorie:Dějiny Itálie]]
[[Kategorie:Italské řády a vyznamenání]]
[[Kategorie:Vzniklo ve 12. století]]