Konstantinův řád sv. Jiří: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Skrnik (diskuse | příspěvky)
Editor neuvedl žádné relevantní argumenty a viditelně si nepřečelt ani text.
značka: vrácení zpět
Verze 17631485 uživatele Skrnik (diskuse) zrušena, prosazování POV ve smyslu samozvaného řádu
značka: vrácení zpět
Řádek 115:
Na rozdíl od přechozích dvou, které jsou v prvé řadě rodinnými řády vedlejších linií Bourbonů, byla tato nová linie od počátku chápána jako charitativní organizace a aktivní byl nejen v Evropě, ale také v Africe, hlavně Egyptě. V náboženské rovině vychází z pravoslavných (ortodoxních) zásad, což významně přispělo ke sblížení s maloasijskými a egyptskými křesťany, zejména s řeckou pravoslavnou církví v egyptské Alexandrii. Z tohoto důvodu vzal řád v květnu 1970 v ochranu alexandrijský patriarcha řecké ortodoxní církve a později byl společenství udělen status čestné stráže Apoštolského trůnu Alexandrie. V současné době působí ve 32 státech světa pod názvem ''Ordo Sancti Constantini Magni''.
 
Svým komplikovaným historickým vývojem připomínají osudy Řádu sv. Konstantina (a Heleny), resp. Konstantinova řádu sv. Jiří vývoj starobylého rytířského [[Řád svatého Lazara|Řádu sv. Lazara]], který se postupně rozdělil do několika velmistrovství, které spolu vzájemně soupeří o [[Spory o velmistrovství Řádu svatého Lazara|legitimitu]].Současné právní postavení jednotlivých velkopřevorství řádu je velmi komplikované. [[Mezinárodní komise rytířských řádů]] (International Commission on Orders of Chivalry), která vznikla roku 1960 na V. genealogicko-heraldickém kongresu ve Stockholmu, z iniciativy členů katolické církve a příslušníků bývalých vládnoucích rodin ([[Habsbursko-lotrinská dynastie|Habsbursko-Lotrinské]], [[Württemberkové|Württemberské]], [[Bragança]], [[Karađorđevićové|Karadjodjevićů]] a [[Romanovci|Romanovců]]) je soukromo-právní organizací bez obecného mezinárodního uznání. V jejím soupisu figuruje jak parmská, tak neapolsko-sicilská větev řádu, ovšem s tím, že nejsou vedeny jako rytířské, ale jen jako dynastické. U neapolsko-sicilského řádu - vzhledem k fatální roztržce mezi členy této dynastie - není uveden velmistr, protože každá z existujících linií (španělsko-neapolská i francouzsko-neapolská) je přesvědčena o svém nároku na trůn a tím i na velkopřevorství Konstantinova řádu sv. Jiří.<ref>Srov. Report of the International Commission for Orders of Chivalry (2016), s. 32 a 34.</ref>
Od této větve se na počátku 90. let oddělila další odnož, která přijala jméno [[Ordo Sancti Constantini Magni et Helena|Řád sv. Konstantina Velikého a Heleny]]. Za svůj vznik vděčí Vojtěchu Kozákovi (1918-2002), který byl krátce po narození adoptován hrabětem Michaelem Esterházym (1884-1933) z forchtensteinské linie tohoto rodu pod jménem Adalbert Esterházy. Po emigraci roku 1969 žil v Rakousku, odkud se po roce 1990 vrátil do Československa.
 
Roku 1993 po dohodě s vedením řádu vybudoval řadu místních organizací (komend) České republice, Slovensku, Polsku, Rusku, Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku. Kompetenční a organizační spory však nakonec vyústily v dohodu o rozdělení řádu s tím, že Esterházyho větev bude čistě pravoslavná. Její název byl upraven do podoby ''International Equester Ordo Sancti Constantini Magni et Helena'' (Rytířský řád sv. Konstantina Velikého a Heleny). Současnou hlavou řádu je archimandrita Eugen Freimann.
 
Svým komplikovaným historickým vývojem připomínají osudy Řádu sv. Konstantina (a Heleny), resp. Konstantinova řádu sv. Jiří vývoj starobylého rytířského [[Řád svatého Lazara|Řádu sv. Lazara]], který se postupně rozdělil do několika velmistrovství, které spolu vzájemně soupeří o [[Spory o velmistrovství Řádu svatého Lazara|legitimitu]].Současné právní postavení jednotlivých velkopřevorství řádu je velmi komplikované. [[Mezinárodní komise rytířských řádů]] (International Commission on Orders of Chivalry), která vznikla roku 1960 na V. genealogicko-heraldickém kongresu ve Stockholmu, z iniciativy členů katolické církve a příslušníků bývalých vládnoucích rodin ([[Habsbursko-lotrinská dynastie|Habsbursko-Lotrinské]], [[Württemberkové|Württemberské]], [[Bragança]], [[Karađorđevićové|Karadjodjevićů]] a [[Romanovci|Romanovců]]) je soukromo-právní organizací bez obecného mezinárodního uznání. V jejím soupisu figuruje jak parmská, tak neapolsko-sicilská větev řádu, ovšem s tím, že nejsou vedeny jako rytířské, ale jen jako dynastické. U neapolsko-sicilského řádu - vzhledem k fatální roztržce mezi členy této dynastie - není uveden velmistr, protože každá z existujících linií (španělsko-neapolská i francouzsko-neapolská) je přesvědčena o svém nároku na trůn a tím i na velkopřevorství Konstantinova řádu sv. Jiří.<ref>Srov. Report of the International Commission for Orders of Chivalry (2016), s. 32 a 34.</ref>
 
== Struktura řádu a jeho rozdělení do tříd ==
[[Soubor:Ordo St. Constantini et Helena.png|náhled|Dekorace Řádu sv. Konstantina a Heleny]]
[[Soubor:Ordo Sancti Constantini Magni.jpg|vlevo|náhled|Dekorace Řádu sv. Konstantina]]
O původním byzantském řádu je známo velmi málo a není pravděpodobné, že by byl rozdělen do tříd. K podobnému členění řádu došlo až pod francouzským vlivem na přelomu 17. a 18. století, kdy začínají řády plnit roli záslužných či dynastických ocenění. Všechny italské větve Konstantinova řádu sv. Jiří se proto postupně rozdělily do tříd, z nichž každá má ale vlastní podkategorie závislé na společenském postavení příjemce.
Řádek 198 ⟶ 193:
* Carlo, vévoda z Castra od 2008
 
=== Řád sv. Konstantina Velikého a Heleny (do rozdělení roku 1998 jednotný, následně západoevropská větev) ===
* Friedrich šestý vévoda a čtvrtý kníže von Beaufort-Spontin 1953-1998
* Friedrich Christian sedmý vévoda a pátý kníže von Beaufort-Spontin od 1998
 
=== Řád sv. Konstantina Velikého a Heleny (středo- a východoevropská větev) ===
 
* Adalbert Esterházy 1998-2002
* Vladimír Valdecký 2003-2006 (titulární velmistr)
* Eugen Freimann 2000-2006 administrátor,od 2006 velmistr
 
== Odkazy ==