John Hobart, 2. hrabě z Buckinghamshire: Porovnání verzí

'''John Hobart, 2. hrabě z Buckinghamshire''' (''John Hobart, 2nd Earl of Buckinghamshire, 2nd baron Hobart, 6th Baronet Hobart of Intwood'') ([[17. srpen|17. srpna]] [[1723]], [[Londýn]], [[Anglie]] – [[3. srpen|3. srpna]] [[1793]], Blickling Hall, [[Anglie]]), byl britský státník a diplomat ze šlechtického rodu [[Hobartové|Hobartů]]. Patřil k [[Whigové|whigům]], jako dědic [[hrabě]]cího titulu vstoupil v roce 1756 do [[Sněmovna lordů|Sněmovny lordů]]. Původně zastával hodnosti u dvora, poté byl velvyslancem v [[Carské Rusko|Rusku]] (1762-17651762–1765) a místokrálem v Irsku (1777-17801777–1780). Jeho zeť [[Robert Stewart, vikomt z Castlereaghu]] byl dlouholetým [[Ministr zahraničí Spojeného království|ministrem zahraničí]], synovec [[Robert Hobart, 4. hrabě z Buckinghamshire]] byl guvernérem v [[Madras]]u a [[Ministr války a kolonií Spojeného království|ministrem války]].

Pocházel ze starobylého rodu z [[Norfolk]]u (původní jméno ''Hubbard''), byl nejstarším synem dvořana [[John Hobart, 1. hrabě z Buckinghamshire|Johna Hobarta, 1. hraběte z Buckinghamshire]], po matce Elizabeth byl vnukem bankéře a poslance Roberta Britiffa (1663-17491663–1749).<ref>[http://www.historyofparliamentonline.org/volume/1715-1754/member/britiffe-robert-1663-1749 Robert Britiffe na webu britského parlamentu]</ref>). Studoval ve [[Westminster School|Westminsteru]] a [[Univerzita v Cambridgi|Cambridge]], v letech 1746–1747 absolvoval [[Kavalírská cesta|kavalírskou cestu]] po [[Itálie|Itálii]]. Po návratu se stal členem [[Dolní sněmovna Spojeného království|Dolní sněmovny]] za stranu whigů (1747-1747– 1756), jako otcův dědic užíval jméno ''lord Hobart''. Po otci zdědil titul hraběte z Buckinghamshire a vstoupil do [[Sněmovna lordů|Sněmovny lordů]] (1756),. vV roce 1756 byl krátce finančním inspektorem královského dvora<ref>[https://www.british-history.ac.uk/office-holders/vol11/pp399-400 Finanční inspektor královského dvora na webu British History Online]</ref> a od roku 1756 téžse stal členem Tajné rady. MimotoMimo to byl komořím králů [[Jiří II. (britský král)|Jiřího II.]] a [[Jiří III.|Jiřího III.]] (1757-1757– 1767), mimo jiné zastával správní funkce v hrabství Norfolk, kde byl například zástupcem místodržitele. V letech 1762-1762– 1765 byl velvyslancem v [[Carské Rusko|Rusku]]. Poté žilži několik let v soukromí na svých statcích v Norfolku a věnoval se přestavbě hlavního rodového sídla ''Blickling Hall''. PozdějiMezi roky 1777– 1780 zastával funkci místokrále v Irsku (1777-1780), kde byl donucen k uvolnění obchodu a určitým ústupkům vůči irským katolíkům. Po návratu do Anglie se stal členem Královské společnosti starožitností (1784) a [[Královská společnost|Královské společnosti]] (1785).

Byl dvakrát ženatý,. prvníPrvní manželka Mary Anne Drury (1740-1740– 1769), dcera generála Sira Thomase Druryho, přinesla věnem 50 000 liber. Podruhé se oženil v roce 1770 s Caroline Conolly (1755-1755– 1817) z významné irské rodiny, vnučkou předsedy irského parlamentu [[William Conolly|Sira Williama Conollyho]]. Z obou manželství pocházelo sedm dětí, všichni tři synové John, Henry Philip a George zemřeli v dětském věku. Nejstarší dcera Harriet (1762-1762– 1805) se provdala za 6. markýze z Lothianu, jehož potomstvo zdědilo rodové sídlo Blickling Hall. Nejmladší dcera Amelia (1772-1772– 1829) byla manželkou dlouholetého [[Ministr zahraničí Spojeného království|ministra zahraničí]] [[Robert Stewart, vikomt z Castlereaghu|Roberta Stewarta, vikomta Castlereagha]].

Druhý hrabě z Buckinghamshire zemřel bez mužského potomstva, rodové tituly po něm zdědil mladší nevlastní bratr George Hobart, 3. hrabě z Buckinghamshire (1729-1729– 1804), který byl dlouholetým členem Dolní sněmovny a v armádě dosáhl hodnosti plukovníka.

Hlavním rodovým sídlem byl zámek ''Blickling Hall'' v hrabství Norfolk. Druhý hrabě z Buckinghamshire zdědil panství v roce 1756, ale zpočátku pobýval u dvora, později jako velvyslanec v Rusku. Až po návratu z Petrohradu se zde usadil a v letech 1765-1765– 1785 podnikl rozsáhlou přestavbu zámku do současné podoby,. zasloužilZasloužil se také o přeměnu parku do přírodně krajinářské podoby. Po jeho smrti zdědila zámek dcera Caroline (1767-1767– 1850), provdaná za barona Suffielda, po níníž přešlo sídlo na prasynovce Williama Kerra, 8. markýze z Lothianu.