Konstantinův řád sv. Jiří: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
značka: vrácení zpět |
V případě změny obsahu strany je třeba tyto změny ozdrojovat a odůvodnit patřičnými argumenty. |
||
Řádek 115:
Na rozdíl od přechozích dvou, které jsou v prvé řadě rodinnými řády vedlejších linií Bourbonů, byla tato nová linie od počátku chápána jako charitativní organizace a aktivní byl nejen v Evropě, ale také v Africe, hlavně Egyptě. V náboženské rovině vychází z pravoslavných (ortodoxních) zásad, což významně přispělo ke sblížení s maloasijskými a egyptskými křesťany, zejména s řeckou pravoslavnou církví v egyptské Alexandrii. Z tohoto důvodu vzal řád v květnu 1970 v ochranu alexandrijský patriarcha řecké ortodoxní církve a později byl společenství udělen status čestné stráže Apoštolského trůnu Alexandrie. V současné době působí ve 32 státech světa pod názvem ''Ordo Sancti Constantini Magni''.
Od této větve se na počátku 90. let oddělila další odnož, která přijala jméno [[Ordo Sancti Constantini Magni et Helena|Řád sv. Konstantina Velikého a Heleny]]. Za svůj vznik vděčí Vojtěchu Kozákovi (1918-2002), který byl krátce po narození adoptován hrabětem Michaelem Esterházym (1884-1933) z forchtensteinské linie tohoto rodu pod jménem Adalbert Esterházy. Po emigraci roku 1969 žil v Rakousku, odkud se po roce 1990 vrátil do Československa.
Současné právní postavení jednotlivých velkopřevorství řádu je velmi komplikované. [[Mezinárodní komise rytířských řádů]] (International Commission on Orders of Chivalry), která vznikla roku 1960 na V. genealogicko-heraldickém kongresu ve Stockholmu, z iniciativy členů katolické církve a příslušníků bývalých vládnoucích rodin ([[Habsbursko-lotrinská dynastie|Habsbursko-Lotrinské]], [[Württemberkové|Württemberské]], [[Bragança]], [[Karađorđevićové|Karadjodjevićů]] a [[Romanovci|Romanovců]]) je soukromo-právní organizací bez obecného mezinárodního uznání. V jejím soupisu figuruje jak parmská, tak neapolsko-sicilská větev řádu, ovšem s tím, že nejsou vedeny jako rytířské, ale jen jako dynastické. U neapolsko-sicilského řádu - vzhledem k fatální roztržce mezi členy této dynastie - není uveden velmistr, protože každá z existujících linií (španělsko-neapolská i francouzsko-neapolská) je přesvědčena o svém nároku na trůn a tím i na velkopřevorství Konstantinova řádu sv. Jiří.<ref>Srov. Report of the International Commission for Orders of Chivalry (2016), s. 32 a 34.</ref>▼
Roku 1993 po dohodě s vedením řádu vybudoval řadu místních organizací (komend) České republice, Slovensku, Polsku, Rusku, Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku. Kompetenční a organizační spory však nakonec vyústily v dohodu o rozdělení řádu s tím, že Esterházyho větev bude čistě pravoslavná. Její název byl upraven do podoby ''International Equester Ordo Sancti Constantini Magni et Helena'' (Rytířský řád sv. Konstantina Velikého a Heleny). Současnou hlavou řádu je archimandrita Eugen Freimann.
▲Svým komplikovaným historickým vývojem připomínají osudy Řádu sv. Konstantina (a Heleny), resp. Konstantinova řádu sv. Jiří vývoj starobylého rytířského [[Řád svatého Lazara|Řádu sv. Lazara]], který se postupně rozdělil do několika velmistrovství, které spolu vzájemně soupeří o [[Spory o velmistrovství Řádu svatého Lazara|legitimitu]].Současné právní postavení jednotlivých velkopřevorství řádu je velmi komplikované. [[Mezinárodní komise rytířských řádů]] (International Commission on Orders of Chivalry), která vznikla roku 1960 na V. genealogicko-heraldickém kongresu ve Stockholmu, z iniciativy členů katolické církve a příslušníků bývalých vládnoucích rodin ([[Habsbursko-lotrinská dynastie|Habsbursko-Lotrinské]], [[Württemberkové|Württemberské]], [[Bragança]], [[Karađorđevićové|Karadjodjevićů]] a [[Romanovci|Romanovců]]) je soukromo-právní organizací bez obecného mezinárodního uznání. V jejím soupisu figuruje jak parmská, tak neapolsko-sicilská větev řádu, ovšem s tím, že nejsou vedeny jako rytířské, ale jen jako dynastické. U neapolsko-sicilského řádu - vzhledem k fatální roztržce mezi členy této dynastie - není uveden velmistr, protože každá z existujících linií (španělsko-neapolská i francouzsko-neapolská) je přesvědčena o svém nároku na trůn a tím i na velkopřevorství Konstantinova řádu sv. Jiří.<ref>Srov. Report of the International Commission for Orders of Chivalry (2016), s. 32 a 34.</ref>
== Struktura řádu a jeho rozdělení do tříd ==
[[Soubor:Ordo St. Constantini et Helena.png|náhled|Dekorace Řádu sv. Konstantina a Heleny]]
[[Soubor:Ordo Sancti Constantini Magni.jpg|vlevo|náhled|Dekorace Řádu sv. Konstantina]]
O původním byzantském řádu je známo velmi málo a není pravděpodobné, že by byl rozdělen do tříd. K podobnému členění řádu došlo až pod francouzským vlivem na přelomu 17. a 18. století, kdy začínají řády plnit roli záslužných či dynastických ocenění. Všechny italské větve Konstantinova řádu sv. Jiří se proto postupně rozdělily do tříd, z nichž každá má ale vlastní podkategorie závislé na společenském postavení příjemce.
Řádek 193 ⟶ 198:
* Carlo, vévoda z Castra od 2008
=== Řád sv. Konstantina Velikého a Heleny (do rozdělení roku 1998 jednotný, následně západoevropská větev) ===
* Friedrich šestý vévoda a čtvrtý kníže von Beaufort-Spontin 1953-1998
* Friedrich Christian sedmý vévoda a pátý kníže von Beaufort-Spontin od 1998
=== Řád sv. Konstantina Velikého a Heleny (středo- a východoevropská větev) ===
* Adalbert Esterházy 1998-2002
* Vladimír Valdecký 2003-2006 (titulární velmistr)
* Eugen Freimann 2000-2006 administrátor,od 2006 velmistr
== Odkazy ==
| |||