Vickers F.B.14: Porovnání verzí
nový pahýl - překlad z anglické wikipedie |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 7. 9. 2019, 15:12
Vickers F.B.14 byl britský dvoumístný stíhací a průzkumný dvouplošník vzniklý u společnosti Vickers Limited v době první světové války. Pro Royal Flying Corps vzniklo okolo 100 kusů, ale typ se dočkal jen omezeného nasazení, jelikož původně byl navržen pro užití výkonnějšího motoru než jaký byl dostupný v době zahájení jeho sériové výroby, a nedosahoval tak potřebných výkonů.
| F.B.14 | |
|---|---|
 | |
| Určení | těžký stíhací/průzkumný letoun |
| Výrobce | Vickers |
| První let | 1916 |
| Zařazeno | říjen 1938 |
| Vyřazeno | březen 1953 |
| Uživatel | Royal Flying Corps |
| Výroba | 1936–1945 |
| Vyrobeno kusů | přes 100 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vznik a vývoj
F.B.14 byl konvenční dvouplošník s jednokomorovým systémem vzpěr, dvěma tandemovými otevřenými kokpity a pevným kolovým podvozkem ostruhového typu. Typ byl navržen pro použití vyvíjeného řadového motoru B.H.P. o výkonu 230 hp (170 kW), po dalším vývoji známého jako Siddeley Puma. Drak z ocelových trubek byl hotov v polovině roku 1916, ale motor ještě nebyl k dispozici, a proto byl prototyp vybaven motorem Beardmore o výkonu 160 hp (120 kW).[1] Ten typu neposkytoval dostatečný výkon a objevily se také potíže se spolehlivostí. Více než 50 sériových strojů bylo Royal Flying Corps dodáno bez motorů. Bylo zkoušeno použití spolehlivějšího staršího motoru 120 H.P. Beardmore, jehož výkon 120 hp (90 kW) ale také nedopomohl k dosažení požadových výkonů. Pokusy s instalací alternativních pohonných jednotek vedly ke vzniku několika variant, z nichž nejúspěšnější byla verze F.B.14D s dvanáctiválcovým vidlicovým motorem Rolls-Royce Eagle IV. Výkony přesto nedosahovaly úrovně současně vyráběného typu Bristol F.2 Fighter, a další vývoj F.B.14 byl opuštěn.
Operační historie
Vickers F.B.14 se dočkal omezeného operačního nasazení menšího množství strojů odeslaných na mezopotámské bojiště, a sedm strojů bylo přiděleno perutím zapojeným do systému protivzdušné obrany domácích ostrovů. Jeden stroj verze F.B.14D s motorem Rolls-Royce, který byl v Orfordness užíván ke zkouškám experimentálního periskopického zaměřovače, se 22. července 1917 zapojil do obrany proti německému náletu a nárokoval si nepotvrzený sestřel bombardéru Gotha v blízkosti Zeebrugge.[2][p 1]
Varianty
- F.B.14
- Sériová verze s šestiválcovým řadovým motorem 160 H.P. Beardmore o výkonu 160 hp (120 kW), vzniklá ve 104 kusech v továrně Vickers ve Weybridge.
- F.B.14A
- Jeden kus upravený instalací vidlicového motoru Lorraine-Dietrich o výkonu 150 hp (110 kW).
- F.B.14D
- Varianta vybavená vidlicovým dvanáctiválcem Rolls-Royce Eagle IV o výkonu 250 hp (190 kW), křídly se zvětšeným rozpětím a dvoukomorovým systémem mezikřídelních vzpěr.[2]
- F.B.14F
- Verze se vzduchem chlazeným vidlicovým dvanáctiválcem RAF 4a o výkonu 150 hp (112 kW).
Uživatelé
Specifikace (F.B.14)
Údaje dle[4]
Technické údaje
- Osádka: 2 (pilot a pozorovatel/střelec)
- Délka: 8,66 m (28 stop a 5 palců)
- Rozpětí křídel:
- Rozpětí horního křídla: 12,04 m (39 stop a 6 palců)
- Rozpětí dolního křídla: 10,05 m (33 stop)
- Výška: 3,05 m (10 stop)
- Nosná plocha: 39,7 m² (427 čtverečních stop)
- Prázdná hmotnost: 755 kg (1 662 lb)
- Vzletová hmotnost: 1 183 kg (2 603 lb)
- Pohonná jednotka: 1 × kapalinou chlazený šestiválcový řadový motor 160 H.P. Beardmore
- Výkon pohonné jednotky: 160 hp (119 kW)
Výkony
- Maximální rychlost: 160 km/h (99,5 mph) při zemi
- Praktický dostup: 3 048 m (10 000 stop)
- Maximální dostup: 3 230,9 m (10 600 stop)
- Výstup do výše 3 048 m (10 000 stop): 40 minut 45 sekund
- Vytrvalost: 3 hod a 45 min
Výzbroj
- 1 × synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm
- 1 × pohyblivý kulomet Lewis ráže 7,7 mm na oběžném kruhu Scarff
Odkazy
Poznámky
- ↑ 22. července 1917 byla nedaleko Ostende jedna Gotha sestřelena, ale jejím pravděpodobným přemožitelem byl Bristol F.2 Fighter od 48. peruti RFC.[3]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vickers F.B.14 na anglické Wikipedii.
- ↑ Andrews 1969, s. 71.
- ↑ a b Andrews 1969, s. 72.
- ↑ Cole a Cheesman 1984, s. 396.
- ↑ Andrews 1969, s. 75.
Literatura
- ANDREWS, C.F, 1969. Vickers Aircraft since 1908. New York: Funk & Wagnalls. OCLC: 12071. Kapitola Vickers Designs 1914–1918, s. 60–75. (anglicky)
- COLE, Christopher; CHEESMAN, 1984. The Air Defence of Great Britain 1914–1918. London: Putnam. ISBN 0-370-30538-8. (anglicky)
- TAYLOR, Michael J.H. Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions, 1989. ISBN 1-85170-324-1. (anglicky)
- The Illustrated Encyclopedia of Aircraft (Part Work 1982-1985). London: Orbis Publishing, 1985. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vickers F.B.14 na Wikimedia Commons
