Fokker F.VII: Porovnání verzí

[[Soubor:Atlantic_C-2A_refuelled_by_Douglas_C-1_USAF.JPG|náhled|Atlantic C-2A [[Armádní letecký sbor Spojených států amerických|USAAC]] pojmenovaný ''[[Question Mark]]'' doplňujepři palivo[[Tankování paliva za letu|doplňování]] paliva z [[Douglas C-1|Douglasu C-1]] během rekordního letu v délce 150 hodin podniknutého mezi [[1929 v letectví|1. a 7. lednem 1929]].<ref>{{Citace elektronické monografie

Pro polární expedici George H. Wilkinse byly v březnu [[1926]] zakoupeny dva letouny Fokker F.VII v jednomotorové i třímotorové konfiguraci. Jednomotorový Fokker pokřtěný „Alaskan“ byl zničen při havárii brzy po předání, druhý letoun jménem „Detroiter“ havaroval na druhý den. G. Wilkins se rozhodl pro spojení křídla Alaskanu s trupem Detroiteru a celou rekonstrukci zadal firmě [[Boeing]] v [[Seattle|Seattlu]]. Při této příležitosti byla na renovovaný letoun namontována nestandardní směrovka a [[Křídlo letadla|křídlo]] bylo opatřeno novým dílem zvětšujícím rozpětí.

Nevybavený [[drak letadla|drak letounu]] v roce [[1927]] zakoupil za 3000[[Libra šterlinků|£]] australský letec [[Charles Kingsford Smith]], bývalý [[pilot]] 23. perutě [[Royal Flying Corps]], který se chtěl pokusit o přelet Pacifiku. Svůj stroj nechal osadit trojicí motorů Wright Whirlwind a pojmenoval ho „[[Southern Cross (letoun)|Southern Cross]]“ (G-AUSU). Před dálkovým přeletem byl letoun upraven tak, aby mohl nést větší zásobu paliva společně se zesílením [[trup letadla|trupu]] a [[podvozek letadla|podvozku]]. 30. května 1928 odstartoval společně s Charlesem T. P. Ulmem, Američanem Harry W. Lyonem jako navigátorem a mechanikem Jamesem W. Warnerem z [[letiště]] Oakland Field u San Francisca a zamířil nad [[Havajské ostrovy]]. Let pak pokračoval nad souostroví [[Fidži]] a navzdory tropické bouři přistál 9. června 1928 na Eagle Farm Aerodrome v rodném [[Brisbane]]. Byl tak poprvé letecky překonán [[Tichý oceán]] v letovém čase 83 hodin 38 minut. Mezi 8. a 9. srpnem Ch. K. Smith uskutečnil přelet [[Austrálie]] z [[Melbourne]] do Perthu[[Perth]]u, 10. až 11. září přelétl z [[Tasmánie]] na [[Nový Zéland]] a 8. až 9. října zpátky z Blenheimu do Sydney. Na přelomu června a července [[1929]] „Southern Cross“ se Smithem uskutečnil etapový let [[Sydney]]–[[Londýn]] v rekordním čase 12 dní 14 hodin 18 minut. Po tomto rekordním letu prošel „Jižní kříž“ komplexní revizí ve Fokkerově továrně v Amsterodamu a v roce [[1930]] tak mohly jeho dálkové lety úspěšně pokračovat. V červnu Smith s mezinárodní osádkou přeletěl severní Atlantik z Irska do New Yorku s mezipřistáním na Newfoundlandu. V červenci 1930 na tento let navázal přeletem do San Francisca, čímž dokončil etapový [[Cesta kolem světa|oblet Země]], který uskutečnil v průběhu 25 měsíců. Fokker poté létal v Austrálii a v polovině 30. let obdržel imatrikulaci VH-USU.

U [[Československá letecká společnost|Československé letecké společnosti]] létalo v rozmezí let [[1930]] až [[1937]] celkem osm strojů Avia F-VIIb/3m (OK-ABM až -ABU) s trojicí motorů [[Wright Whirlwind|Škoda-Wright Whirlwind]] po 154 kW. U některých strojů byly poté nahrazeny pohonnými jednotkami [[Avia DR-14]] o výkonu po 184 kW a nakonec [[Walter Castor]]y popřípadě [[Avia RK-17|Aviemi Rk-17]] po 187 kW. S letounem [[Baťova letecká společnost|Baťovy letecké společnosti]] OK-ATC (výr. č. 12) osazeným motory [[Walter Castor]] vykonal [[Tomáš Baťa]] na přelomu let 1931/2 obchodní dálkový let [[Zlín]] - –[[Jakarta|Batavia]] ([[Indonésie|IndonesieNizozemská východní Indie]]) a zpět v délce 22 000 km.<ref>{{Citace periodika

| příjmeníautor = -ík

[[Avia]] vyrobila ještě další čtyři letouny na objednávku společnosti [[CIDNA]]. Za pohon byly vybrány motory [[Bristol Titan|Gnome-Rhône Titan]] po 176 kW, nebo [[Gnome-Rhône 7Kb7K]]b a nesly imatrikulace F-ALGR, F-ALGS, F-ALGT a F-AMBH. Po sloučení všech francouzských leteckých společností roku [[1933 v letectví|1933]] přešly do služeb [[Air France]].