Fokker F.VII: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Historie: typo |
+ {{Letadla Avia}} (licenční výroba); + odkazy (vč. redlinků); kosmet. |
||
Řádek 34:
V roce 1925 byla v USA pořádána soutěž spolehlivosti dopravních letounů Ford Reliability Tour, pro kterou [[Fokker]] upravil jeden F-VIIa na třímotorový typ '''F-VIIa/3m'''. Jeden motor [[Wright Whirlwind|Wright Whirlwind J-4]] o výkonu 147 kW byl instalován v přídi, zbylé dva byly zavěšeny pod křídlem. Trať dlouhou 3060 km začínající i končící v [[Detroit]]u pilotoval osobně [[Anthony Fokker]], který se stal rovněž vítězem soutěže. Po jejím ukončení stroj zakoupil [[Henry Ford]], byl pokřtěn „Josephine Ford“ a věnován polární výpravě [[Richard Evelyn Byrd|Richarda E. Byrda]] a Bennetta. Jako první letoun pak překonal 9. května [[1925 v letectví|1925]] [[severní pól]].
[[Soubor:Atlantic_C-2A_refuelled_by_Douglas_C-1_USAF.JPG|náhled|Atlantic C-2A [[Armádní letecký sbor Spojených států amerických|USAAC]] pojmenovaný ''[[Question Mark]]''
| příjmení = Wallwork
| jméno = Ellery D
Řádek 47:
Fokkerova pobočka v USA, společnost [[Atlantic Aircraft]], začala variantu F-VIIa/3m vyrábět zejména pro armádu, sériová produkce probíhala také v Holandsku.
Pro polární expedici George H. Wilkinse byly v březnu [[1926]] zakoupeny dva letouny Fokker F.VII v jednomotorové i třímotorové konfiguraci. Jednomotorový Fokker pokřtěný „Alaskan“ byl zničen při havárii brzy po předání, druhý letoun jménem „Detroiter“ havaroval na druhý den. G. Wilkins se rozhodl pro spojení křídla Alaskanu s trupem Detroiteru a celou rekonstrukci zadal firmě [[Boeing]] v [[Seattle|Seattlu]]. Při této příležitosti byla na renovovaný letoun namontována nestandardní směrovka a [[Křídlo letadla|křídlo]] bylo opatřeno novým dílem zvětšujícím rozpětí.
Nevybavený [[drak letadla|drak letounu]] v roce [[1927]] zakoupil za 3000[[Libra šterlinků|£]] australský letec [[Charles Kingsford Smith]], bývalý [[pilot]] 23. perutě [[Royal Flying Corps]], který se chtěl pokusit o přelet Pacifiku. Svůj stroj nechal osadit trojicí motorů Wright Whirlwind a pojmenoval ho „[[Southern Cross (letoun)|Southern Cross]]“ (G-AUSU). Před dálkovým přeletem byl letoun upraven tak, aby mohl nést větší zásobu paliva společně se zesílením [[trup letadla|trupu]] a [[podvozek letadla|podvozku]]. 30. května 1928 odstartoval společně s Charlesem T. P. Ulmem, Američanem Harry W. Lyonem jako navigátorem a mechanikem Jamesem W. Warnerem z [[letiště]] Oakland Field u San Francisca a zamířil nad [[Havajské ostrovy]]. Let pak pokračoval nad souostroví [[Fidži]] a navzdory tropické bouři přistál 9. června 1928 na Eagle Farm Aerodrome v rodném [[Brisbane]]. Byl tak poprvé letecky překonán [[Tichý oceán]] v letovém čase 83 hodin 38 minut. Mezi 8. a 9. srpnem Ch. K. Smith uskutečnil přelet [[Austrálie]] z [[Melbourne]] do
Od roku [[1928]] byla po zkušenostech s větším křídlem vyráběna verze '''F-VIIb/3m''', u níž byly také odstraněny nedostatky předchozích typů. Jejich největším odběratelem se stal dopravce [[KLM]] a východoindická KNILM. F-VIIb/3m provozovala také belgická společnost [[Sabena]], kde byl v této zemi rovněž licenčně vyráben firmou [[SABCA]] v počtu 28 letounů. Licenční výrobu těchto letounů převzala rovněž továrna Romeo v Itálii, [[Plage a Laskiewicz]] v polském [[Lublin]]u a ve Velké Británii firma [[Avro]] vyrobila 13 strojů pod označením '''Avro 618 Ten'''. Kromě civilního stroje byla vyráběna i vojenská verze pro [[bombardování]]. {{Fakt/dne|20190323124706|}} Licenci získala také firma [[Avia]] Praha, která tyto letouny začala vyrábět pod označením '''Avia F.VII.b/3m'''. Letouny si zakoupily i [[Československé státní aerolinie]] (OK-AFA až -AFE) a [[Baťova letecká společnost]] (OK-ATC, OK-AFE), a spolu s typy [[Fokker F.IX|Fokker F.IXD]] a [[Fokker F.XVIII]] se staly nejrozšířenějšími čs. předválečnými stroji provozujícími mezinárodní lety. Letoun F.VIIb OK-AFC byl po dobu 200 letových hodin zkušebně osazen třemi dieselovými motory ZOD-260 z [[Zbrojovka Brno|Československé zbrojovky Brno]].
U [[Československá letecká společnost|Československé letecké společnosti]] létalo v rozmezí let [[1930]] až [[1937]] celkem osm strojů Avia F-VIIb/3m (OK-ABM až -ABU) s trojicí motorů [[Wright Whirlwind|Škoda-Wright Whirlwind]] po 154 kW. U některých strojů byly poté nahrazeny pohonnými jednotkami [[Avia DR-14]] o výkonu po 184 kW a nakonec [[Walter Castor]]y popřípadě [[Avia RK-17|Aviemi Rk-17]] po 187 kW. S letounem [[Baťova letecká společnost|Baťovy letecké společnosti]] OK-ATC (výr. č. 12) osazeným motory [[Walter Castor]] vykonal [[Tomáš Baťa]] na přelomu let 1931/2 obchodní dálkový let [[Zlín]]
|
| titul = Baťův let Zlín-Batavia-Zlín
| periodikum = Letectví
Řádek 65 ⟶ 64:
}}</ref> Letoun OK-ABT (výr. č. 20) 24. října 1935 havaroval u [[Vlašim]]i vlivem zamrznutí karburátorů v silné vánici. [[Pilot]] Karel Balík, telegrafista Augustin Korotvička i sedm cestujících zůstali nezraněni. Patnáctý licenční F-VIIb/3m s motory DR-14 obdrželo [[Československé letectvo|vojenské letectvo]], které stroj užívalo jako štábní.
[[Avia]] vyrobila ještě další čtyři letouny na objednávku společnosti [[CIDNA]]. Za pohon byly vybrány motory [[Bristol Titan|Gnome-Rhône Titan]] po 176 kW, nebo [[Gnome-Rhône
Během okupace Československa byly tři stroje F.VIIb/3m (D-AABO, D-AABS a D-AABN) s motory Škoda Rk-17 z majetku ČLS odprodány v roce [[1942 v letectví|1942]] [[Nezávislý stát Chorvatsko|Chorvatsku]], kde létaly do roku [[1944 v letectví|1944]] s trupovými čísly 1903 až 1905.
Řádek 104 ⟶ 103:
* {{en}} [http://www.airliners.net/search/photo.search?cx=partner-pub-8297169501225184%3Aa05n2n-tzky&ie=ISO-8859-1&q=fokker+f.VII&sa=Submit&search_active=1&search=&sheadline=&search_field=datedesc&submit=&siteurl=www.airliners.net%2F&ref=&ss=6947j7457955j13 Fotogalerie letounu Fokker F.VII]
{{Letadla Avia}}
{{Československé meziválečné vojenské letouny}}
{{Polské vojenské letouny druhé světové války}}
|