Neoterikové: Porovnání verzí

Ačkoliv bývají neóterici často nazýváni také Mladořímskou básnickou školou, nepředstavovali žádnou oficiální školu ani kruh, neboť je navzájem nepojil žádný společný program.<ref name=":0" /> V jistém slova smyslu se tedy jednalo pouze o soudružnou skupinu modernistických násníků, které sbližovaly stejné literární tendence a vkus, poetické aspirace a v neposlední řadě přátelství a společný původ. Mnozí z nich totiž nebyli Římani, ale pocházeli z [[Předalpská Galie|předalpské Galie]] (Gallia Cisalpina).<ref name=":2">ŠUBRT, Jiří. ''Římská literatura''. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2005. s. 93. ISBN 80-7298-095-5.</ref> Jejich provinciální původ měl patrně vliv na formování jejich postojů k politickému dění. Na rozdíl od svých vrstevníků, jež přicházeli do Říma angažovat se ve státních službách, neóterici o aktivní [[Politika|politiku]] v podstatě nejevili zájem a vůči římskému veřejnému životu byli zdrženliví. Místo toho dávali přednost soukromému životu (latinsky [[otium]]), což se odráželo také v jejich literární činnosti. Neóterici psali nejspíše pouze pro malý okruh přátel.<ref name=":1">CATULLUS, Gaius Valerius, STEHLÍKOVÁ, Eva, (ed). ''Zhořklé polibky''. Praha: Československý spisovatel, 1980. s. 11-23. Klub přátel poezie.</ref> Obraceli se tak pouze k úzké skupině vzdělaných lidí a širší veřejnosti byla jejich tvorba uzavřena. To, že byli nezávislými i ve společenském životě dokazuje fakt, že za nimi nestál nikdo, kdo by jejich činnost (finančně) podporoval,<ref name=":0" /> podobně jako to později činil např. [[Maecenas]]. Kvůli své apolitičnosti a [[Autotelický|autotelické]] tvorbě jim bylo vytýkáno, že odcizili [[Poezie|poezii]] [[Národ|národu]] a způsobili tak, že přestala plnit svou výchovnou funkci.<ref name=":1" />

Za duchovního otce a vůdčí osobnost skupiny je považován gramatik a básník [[Publius Valerius Cato]].<ref name=":2" /> Jediným členem celého okruhu, jehož dílo se dochovalo v rozsáhlejší podobě, je [[Gaius Valerius Catullus]]. Ten je zároveň považován za nejvýznamnějšího z těchto básníků[[Básník|.]]

[[Estetika|Estetické]] vzory neóterici nalézají v řecké alexandrijské moderně. Inspirací a učiteli se jim tak stali pozdně [[Helénismus|helénističtí]] [[Básník|básníci]], z nichž řada pobývala v Římě.<ref name=":3">CATULLUS, Gaius Valerius, Albius TIBULLUS a Sextus PROPERTIUS. ''Pěvci lásky''. Přeložil Otakar SMRČKA. Praha: Svoboda, 1973. s. 12-13. Antická knihovna (Svoboda).</ref> Jedním z nich byl například [[Partheniás z Níkaie]], který do tohoto města zavítal koncem 70. či počátkem 80. let prvního století př.n.l.<ref>HARRISON, S. J., ed. ''A companion to Latin literature''. Malden: Blackwell Publishing, 2007. s. 32. Blackwell companions to the ancient world. <nowiki>ISBN 978-1-4051-6131-2</nowiki>.</ref> Existují názory, že tím, kdo tohoto básníka do Říma přivedl byl [[Gaius Helvius Cinna|Helvius Cinna]]. To však nelze s jistotou potvrdit.

Dalšími inspirátory neóteriků byli [[Kallimachos z Kyrény]], [[Aulus Licinius Archias]] či [[Filodémos]]. Helénistická tvorba inspirovala neóteriky nejen stylem a formou, ale také náměty a [[Metrika|metrikou]]. Středem jejich zájmu byl život a pocity jednotlivce, poezie intimních citů a milostných prožitků, byť i stylizovaných.<ref name=":3" /> Po vzoru Kallimacha propagovali sevřenější kratší formy - epigram, [[epyllion]], milostnou [[Elegie|elegi]]<nowiki/>i, ale také jiné druhy příležitostné [[Lyrika|lyriky]], jako např. svatební píseň ([[epithalamion]]) či píseň na cestu ([[propemptikon]]). V [[Epika|epice]] volili spíše exkluzivní náměty, často [[MytologickýMytologie|mytologické]]. Právě zmíněný [[epyllion]] (malý [[Epos|epos)]] dokonale umožňoval neóterikům ukázat vlastní učenost a zároveň umožňoval provádět sofistikované zásahy do stavby díla. Ačkoliv své výtvory neóterici sami nazývali hříčkami či drobnostmi (nugae), jednalo se o velmi propracované skladby. Usilovali o dosažení formální vytříbenosti a technické dokonalosti. Kromě tradičního [[Hexametr|hexametru]], který se snažili technicky zdokonalit, zavádějí také jiné metrické útvary, a to například [[Hendekasyllabus|hendekasyllaby]], [[Sapfická strofa|sapfickou strofu]] a především jedenáctislabičný verš, tzv. [[Falaikův verš|verš Falaikův]].