Úředník: Porovnání verzí

Nižší státní úředníci a obecně státní zaměstnanci, i zaměstnanci státních firem jako byla Pošta nebo Dráha, si bývali vědomi, že jsou placeni z daní občanů. A také proto, že na dané oddělení bylo přiděleno jen omezené množství peněz na státní zaměstnance, snažili se zastat práci celého oddělení sami, protože přijmutím další síly by jejich plat musel poklesnout, nebo by dostali ještě i jinou další práci. Tímto přístupem si udržovali jistou společenskou prestiž. Navíc se obecně vědělo, že mají definitivu a tedy jsou doživotně zajištění, proto například mohli být vnímáni jako dobrá partie pro sňatek. Na druhou stranu byla jejich jistota dlouhodobé perspektivy a [[definitiva|definitivy]] vyvážena jejich platy, které byly podprůměrné, v porovnání se zaměměstnancizaměstnanci ve fluktuujícím soukromém sektoru.

Postupem času kvůli nepřetržitému nárůstu státní [[byrokracie]] počet úředníků dlouhodobě stoupá, státní zaměstnanci ztratili povědomí, kdo je živí, a i sami nižší vedoucí úředníci růst svých úřadů a oddělení podporují: S velikostí jejich úřadu totiž roste i jejich prestiž a moc - mezi ostatními státními zaměstanacizaměstnanci. A naopak s tím souvisí již jednoznačná degradace prestiže takových povolání v očích [[Daňový subjekt|daňových poplatníků]].