Jan Jiří Kristián z Lobkowicz: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+kat. značka: editace z Vizuálního editoru |
doplnění článku |
||
Řádek 1:
{{Neověřeno}}
{{Infobox -
| jméno = Jan Jiří Kristián kníže z Lobkovic
| obrázek = Lobkowicz_coat_of_arms_Wappen.png
}}
'''Jan Jiří Kristián z Lobkovic''' ([[10. srpen|10. srpna]] [[1686]] [[Praha]] – [[4. říjen|4. října]] [[1755]] [[Vídeň]]<ref>''Ottův slovník naučný'', díl XVI.; Praha, 1900 (reprint 1999), s. 227 ISBN 80–7185–237–6</ref>) byl rakouský vojevůdce a český šlechtic z významného rodu [[Lobkovicové|Lobkoviců]]. Jako voják se od mládí zúčastnil dynastických válek první poloviny [[18. století]], zastával velitelské posty v různých zemích [[Habsburská monarchie|habsburské monarchie]], nakonec dosáhl hodnosti [[Polní maršál|polního maršála]] a stal se rytířem [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]]. Jako mladší syn knížete původně užíval titul prince, nakonec získal knížecí titul a stal se zakladatelem mělnické větve Lobkoviců (panství [[Mělník]] přešlo do majetku rodu až v následující generaci).<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika
| titul = Weinbaudomane der Lobkowiczer in Melnik
| url = http://www.pilot.cz/files/melnik.pdf
Řádek 10 ⟶ 13:
== Život ==
Narodil se v [[Praha|Praze]] jako pátý syn knížete [[Ferdinand August z Lobkovic|Ferdinanda Augusta z Lobkovic]] (1655-1715) a jeho druhé manželky, bádenské markraběnky Marie Anny (1655-1701)<ref name=":0" />. Absolvoval [[Kavalírská cesta|kavalírskou cestu]], během níž užíval jméno hrabě ze Sternsteinu (podle [[Bavorsko|bavorského]], které rodině patřilo), doložený je jeho pobyt v [[Řím]]ě v roce 1700, kde se setkal se svými staršími bratry<ref>[[Jiří Kubeš|KUBEŠ, Jiří]]: ''Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750)''; Pelhřimov, 2013 s. 382 ISBN 978–80–7415–071–5</ref>. Od mládí pak sloužil v armádě, nejprve se pod velením svého bratrance [[Ludvík Vilém I. Bádenský|Ludvíka Bádenského]] zúčastnil [[Válka o španělské dědictví|války o španělské dědictví]], kdy bojoval v [[Svatá říše římská|Německu]] a [[Nizozemsko|Nizozemí]]. Později se pod velením [[Evžen Savojský|Evžena Savojského]] zúčastnil [[Rakousko-turecká válka (1716-1718)|tažení proti Turkům]] a po bitvě u Bělehradu, v níž padl jeho starší bratr Josef Antonín, dosáhl hodnosti plukovníka (1717)<ref>[http://www.jostwald.com/EMWWeb/LundAustrianGenerals.shtml Přehled rakouských generálů 1680–1740]</ref>. Po skončení tureckých válek se v Praze oženil a další léta pak trávil střídavě v Čechách a v Itálii, v roce 1723 obdržel hodnost generálmajora a od roku 1729 byl vrchním velitelem v [[Neapolské království|Neapoli]]. V hodnosti polního podmaršála (1733) vynikl na Sicílii v bojích proti Španělsku. Jako generál jezdectva byl pak velitelem v [[Lombardie|Lombardii]] a v letech 1737-1741 v [[Sedmihradsko|Sedmihradsku]], kde opět bojoval s Turky. Mezitím v roce 1739 obdržel [[Řád zlatého rouna]].
Na počátku [[války o rakouské dědictví]] byl povýšen do hodnosti polního maršála a byl povolán do [[České království|Čech]], kde měl za úkol vypudit francouzsko-bavorské vojsko. Obléhal Prahu a na přelomu let 1742-1743 se mu podařilo ukončit [[Okupace Prahy Francouzi, Bavory a Sasy (1741-1742)|francouzskou okupaci]] Českého království, mimo jiné tím umožnil korunovaci [[Marie Terezie]] za českou královnu v roce 1743<ref>[[Milan Hlavačka|HLAVAČKA, Milan]]: ''Karel Albrecht. Příběh druhého zimního krále.''; Praha, 1997 s. 134–137 ISBN 80–85770–50–4</ref>. Poté byl znovu povolán do Itálie a v letech 1743-1745 byl generálním guvernérem v Lombardii<ref>[https://www.worldstatesmen.org/Italy_states.htm Představitelé italských států před rokem 1860]</ref>. Nakonec se vrátil do Čech a svou kariéru završil jako vrchní velitel v Praze (1746-1751).
Pod velením Evžena Savojského bojoval proti Turkům, v roce 1732 byl jmenován správcem [[Sicílie]]. Zde dostal darem černého otroka [[Angelo Soliman|Angela Solimana]], který ho jako jeho dvořan doprovázel do konce života, když před tím zachránil Lobkovicovi v bitvě život. ▼
[[Christoph Willibald Gluck]] mu jako svému mecenáši
▲
== Rodinné a majetkové poměry ==
▲[[Christoph Willibald Gluck]] mu jako svému mecenáši vénoval opery La Sofonisba (1744), Ippolito (1745) a Pasticcio (1743). Skladatel také Lobkovice doprovázel v roce 1745 na jeho cestě do Londýna.
V roce 1718 se v Praze oženil s hraběnkou Marií Karolínou z [[Valdštejnové|Valdštejna]] (1702-1780), dcerou významného diplomata [[Karel Arnošt z Valdštejna|Karla Arnošta z Valdštejna]] (1661-1713)<ref>HRBEK, Jiří: ''Barokní Valdštejnové v Čechách 1640–1740''; Praha, 2013 s. 447 ISBN 978–80–7422–233–7</ref>. Měli spolu deset dětí, z nichž tři synové zemřeli v dětství. Další synové Karel Adam (1719-1760), Filip Josef (1732-1760) a Leopold (1734-1759) sloužili v armádě a zemřeli za sedmileté války. Pokračovatelem rodu byl kníže Josef Maria z Lobkovic (1724-1802), který dosáhl hodnosti polního maršála, byl vyslancem v [[Carské Rusko|Rusku]], ale zemřel bez mužského potomstva. Faktickým zakladatelem mělnické větve byl jeho mladší bratr kníže August Antonín z Lobkovic (1729-1803), vyslanec ve [[Španělsko|Španělsku]] a [[nejvyšší maršálek]] Českého království, který sňatkem s Marií Josefou [[Černínové z Chudenic|Černínovou]] získal panství Mělník se sídelním zámkem v [[Hořín (zámek)|Hoříně]].
Jiří Kristián byl po vymření bílinské větve rodu předurčen jako dědic severočeských panství [[Jezeří (zámek)|Jezeří]] a [[Nové Sedlo nad Bílinou|Nové Sedlo]]. Po tragickém úmrtí [[Oldřich Felix Popel z Lobkowicz|Oldřicha Felixe z Lobkovic]] (1650-1722), posledního člena bílinské větve, skutečně tento majetek převzal, ale vzápětí uzavřel dohodu se svým starším bratrem, knížetem [[Filip Hyacint z Lobkovic|Filipem Hyacintem]], a panství mu předal. Pro Jiřího Kristiána a jeho potomstvo bylo zřízeno peněžní [[svěřenství]]<ref>RICHTEROVÁ, Alena: ''Vývoj roudnické lobkovické knihovny''; Praha, 1989 s. 69</ref>. Ve svém vídeňském paláci soustředil sbírku zbraní získaných darem, ale také formou válečné kořisti<ref>PRCHAL, Vítězslav: ''Společenstvo hrdinů. Válka a reprezentační strategie českomoravské aristokracie 1550–1750''; Praha, 2015 s. 226, 358 ISBN 978–80–7422–279–5</ref>
== Reference ==▼
== Odkazy ==
=== Literatura ===
* {{Citace monografie | příjmení = Juřík | jméno = Pavel | odkaz na autora = Pavel Juřík | titul = Lobkowiczové: Popel jsem a popel budu | vydavatel = Euromedia Group – Knižní klub | místo = Praha | rok = 2017 | počet stran = 160 | kapitola = | strany = | isbn = 978-80-242-5429-6}}
* {{Citace monografie | příjmení = Kasík | jméno = Stanislav | odkaz na autora = | příjmení2 = Mašek | jméno2 = Petr | odkaz na autora2 = Petr Mašek (spisovatel) | příjmení3 = Mžyková | jméno3 = Marie | autor3 = | odkaz na autora3 = Marie Mžyková | titul = Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu | vydavatel = Bohumír Němec – Veduta | místo = České Budějovice | rok = 2002 | vydání = | počet stran = 240 | kapitola = | strany = | isbn = 80-903040-3-6}}
* TARABA, Luboš: ''Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748''; Praha, 2019 ISBN 978–80–7557–176–2
=== Externí odkazy ===
* [http://genealogy.euweb.cz/lobkow/lobkow2.html Rodokmen Lobkowiczů]
▲=== Reference ===
<references />
Řádek 28 ⟶ 43:
[[Kategorie:Čeští šlechtici]]
[[Kategorie:Rakouští maršálové]]
[[Kategorie:Císařští komoří]]
[[Kategorie:Čeští tajní radové]]
[[Kategorie:Rytíři Řádu zlatého rouna]]
[[Kategorie:Narození 1686]]
| |||