Imunitní reakce: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
mBez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 19:
Imunitní odpovědi se účastní celá řada komponent - od [[Lymfatická soustava|lymfatických]] tkání a uzlin, přes imunitní a efektorové buňky až po nejrůznější molekuly<ref name=":0" />. Celý souhrn procesů se dá mnohdy rozdělit do dvou fází:<ref name="dictionary" />
* primární imunitní odpověď – první kontakt s antigenem, jeho eliminace a vytvoření paměťových buněk
* sekundární imunitní odpověď – opakované setkání s antigenem,
== Základní rozdělení imunitních mechanismů ==
Řádek 35:
== Aktivace imunitní odpovědi ==
Imunitní reakce nesmí v těle probíhat samovolně, aby nedocházelo ke vzniku autoimunitních onemocnění. Musí být aktivována setkání s cizorodým antigenem. Pokud k aktivaci nedojde tělo nesmí imunitní reakci spustit.
=== Aktivace vrozených mechanismů imunity ===
Řádek 43 ⟶ 44:
=== Aktivace adaptivních mechanismů imunity ===
K účinné aktivaci antigenně specifických lymfocytů - k jejich pomnožení a diferenciaci na zralé efektorové buňky obvykle nestačí rozeznání antigenu specifickým receptorem. Většinou je třeba ještě druhý pomocný signál, který kostimuluje aktivaci lymfocytů. Tento [[Kostimulace|kostimulační]] signál má tak zásadní regulační roli - brání příliš snadné a tak potencionálně nebezpečné aktivaci lymfocytů.
== Regulace imunitní odpovědi ==
Vždy jde o rovnováhu mezi aktivovaným a neaktivovaným stavem, tedy o rovnováhu mezi tolerancí a reakcí na daný antigen. Pokud rovnováha není může být imunitní systém aktivován neustále a napadat i tělu vlastní buňky a tkáně - v takovém případěě se bavíme o autoimunitních onemocnění. Nebo naopak může být imunitní systém zcela potlačen a tělo se není schopné bránit nákaze. Imunitní odpověď je proto v těle přísně regulována a to hned několika způsoby na různých úrovních.
=== Regulace antigenem ===
Antigen je hlavní regulátor imunitní reakce - aktivuje ji a reakce po jeho vymizení z organismu vyhasíná. Antigeny taky podmiňují afinitní maturaci B lymfocytů (kompetice o omezené množství antigenu).
=== Regulace protilátkami ===
Rozpustné protilátky soutěží s receptory B lymfocytů o antigeny a tak negativně regulují aktivaci dalších B buněk. Imunokomplexy s protilátkami třídy IgG jsou významnými negativními regulátory. Vážou se na povrch B lymfocytů a shlukují molekuly BCR a inhibičního Fc receptoru - tím blokují aktivaci B lymfocytů.
=== Regulace cytokiny a mezibuněčným kontaktem ===
Nejvýznamnější skupina regulačích mechanismů. Cytokiny mají vliv třeba na různý vývoj subpopulací T buněk a bez jejich působení Jejich působení může být zabráněno endocytoáním receptorů nebo navzáním inhibitorů na receptory. Mezibuněnčný kontakt je zásadní protože bez něj nemůže vzniknout takzvaná [[imunologická synapse]] a nedojde ke kostimulaci efektorových buněk.
=== Negativní regulace (suprese) zprostředkovaná T lymfocyty ===
Vzájemně negativní regulační vztah mají Th1 a Th2 populace buněk - jejich interakce je zprostředkovaná cytokiny. Cytokiny produkované Th2 buňkami (zejména IL-4 a IL-10) můžou potlačvat imunitní reakce založené na Th1 typu odpovědi a mají tak imunosupresivní účinek. Navíc existuje velká populace regulačních (tlumivých, supresorových) T lymfocytů, které mají zásadní význam pro potlačení autoreaktivních T lymfocytů. Předcházejí tak vzniku autoimunitních chorob i imunopatologických reakcí.
=== Neuroendokrinní regulace ===
Regulační vztah mezi imunitním, nervovým a endokrinním systémem ještě není zcela prozkoumán. O jeho existenci ale svědčí několik věcí. Například některé neurotransmitery působí na leukocyty, které pro ně mají příslušné receptory (např. noradrenalin). Leukocyty produkují celou řadu hormonů (endorfiny, ACTH, TSH, růstový hormon, vitamin D3).
== Odkazy ==
Řádek 52 ⟶ 71:
* [[Imunitní systém]]
* [[Imunitní odpověď typu Th-1]]
*[[Th-2 odpověď]]
{{Pahýl}}
| |||