Dějiny Rumunska: Porovnání verzí

Ve [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] Rumunsko bojovalo po boku [[Nacistické Německo|Třetí říše]]. V zemi měl v tehdejší době největší vliv [[maršál]] [[Ion Antonescu]]. Rumuni přišli za [[druhá vídeňská arbitráž|druhé vídeňské arbitráže]] o [[severní Sedmihradsko]], které bylo přiděleno expandujícímu Maďarsku a přišli také o Jižní Dobrudžu, kterou obsadilo [[Bulharské carství|Bulharsko]]. Roku [[1940]] okupoval Sovětský svaz Severní Bukovinu a Besarábii. Po napadení SSSR Německem v roce [[1941]] získali Rumuni toto území zpět a anektovali další rozsáhlé území na jižní Ukrajině. Když 20. srpna 1944 překročila sovětská vojska rumunské hranice, proběhl v Bukurešti státní převrat. Král [[Michal I. Rumunský|Michal I.]] 23. srpna 1944 sesadil a zatklnechal zatknout maršála Antonescu. Rumunsko přešlo na stranu Spojenců a vyhlásilo válku Německu. Rudá armáda vstoupila 31. srpna 1933 bez boje do Bukurešti již jako spojenec. Rumunská armáda bojovala do konce války na straně Spojenců proti Německu a podílela se i na osvobození Československa.