Instalatér: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Technologie: menší úprava formátování textu, wikifikace |
→Technologie: +kousek historie |
||
Řádek 20:
== Technologie ==
Pro rozvod vody se od římského starověku ([[Pompeje]]) až do poloviny 20. století běžně užívaly trubky olověné, pájené na měkko tzv. kalíškem. Protože olovo je jedovaté, užívaly se pro pitnou vodu ve 20. století trubky s cínovou vložkou, odpadní trubky měly větší průměr a velmi tenké stěny. V průběhu 20. století převládly trubky ocelové, pro vodu zinkované, spojované závity a litinovými [[fitink]]y.
V poslední době převažují trubky z umělých hmot, [[Lepidlo|lepené]] nebo [[Svařování|svařované]], případně dražší trubky měděné. Pro větší průměry nebo při komplikovaném průchodu zdí se užívají i ohebné trubky (hadice z polyetylénu), které se spojují [[Příruba|přírubovým]] spojem s vloženým [[těsnění]]m. Tento spoj se používá i u rozebíratelných spojů v místě napojení baterií, spotřebičů apod. [[Závit]]ové spoje (např. v místě napojení na starší rozvody) se těsní koudelí nebo [[teflon]]ovou páskou.
Potrubí se opatřuje [[Tepelný izolant|tepelnou izolací]], nejčastěji používané jsou z pěněného polyetylénu ([[mirelon]]) a u studené vody také [[plst]]ěná omotávka, která má schopnost zadržovat kondenzát.
Odpady mají obvykle větší průměry a dělají se z umělých hmot (PVC),<ref>Josef Kubeš a kolektiv: ''Domovní instalace'', SNTL, Praha 1975</ref> těsněných pomocí vložených [[O-kroužek|O-kroužků]]. Ještě větší průměry mohou být keramické, litinové nebo ocelové.
Pro spojování potrubí se používají různé techniky svařování, vázané na
* [[polyfúzní svařování|polyfúzně]] – spojování plastových trubek PPR (polypropylen),
* [[Pájení a způsoby pájení|pájení]] mědi – pomocí propan butanového plamene a cínu,
* pájení mědi na tvrdo – pomocí kyslíkoacetylénového plamene a mosazných drátů,
* [[svařování plamenem]] – pouze
* [[obloukové svařování]] – pouze
== Reference ==
| |||