Zlato: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Náhrada Egypte_louvre_127.jpg -> Ring_with_horses-N_728-Egypte_louvre_127.jpg (CommonsDelinker: File renamed:)
m typogr.
Řádek 129:
== Výskyt v přírodě a získávání ==
[[Soubor:Or Venezuela.jpg|vlevo|náhled|Přírodní kovové zlato]]
[[Soubor:Gold-mz4b.jpg|náhled|vlevo|Krystalické zlato z dolu Mina Zapata, Santa Elena de Uairen, Venezuela. Velikost: 3.7 x× 1,1 x× 0,4 cm.]]
[[Soubor:Goldvorkommen.png|náhled|vlevo|Deset států pokrývá 67 % světové produkce zlata]]
Zlato je v [[zemská kůra|zemské kůře]] značně vzácným prvkem. Průměrný obsah činí pouze 4 – 5 ppb (μg/kg). V [[mořská voda|mořské vodě]] je jeho koncentrace značně nízká, přesto však díky vysoké koncentraci chloridových iontů ne zcela zanedbatelná – uvádí se hodnota 0,011 μg Au/l. Ve vesmíru připadá na jeden atom zlata přibližně 300 miliard atomů [[vodík]]u.
Řádek 137:
Vyskytuje se ryzí nebo ve slitině se stříbrem ([[elektrum]]). Po rozrušení žil se dostává do náplavů a odtud se [[Rýžování zlata|rýžuje]]. Nejbohatší světová naleziště jsou v jižní Africe, na [[Ural]]u, v [[Austrálie|Austrálii]]; valouny zlata (nugety, až kilogramové) v [[Kanada|Kanadě]] a na [[Sibiř]]i. Viz také [[zlato (minerál)]].
 
Největší producenti zlata (podle The Atlantic, 2008): 1. [[Jihoafrická republika]] 11,0&nbsp;% světové produkce, 2. [[Spojené státy americké|USA]] 10,5&nbsp;%, 3. [[Austrálie]] 10,1&nbsp;%, 4. [[Čínská lidová republika|Čína]] 9,7&nbsp;%, 5. [[Peru]] 8,2&nbsp;%, 6. [[Rusko]] 6,2&nbsp;%, 7. [[Kanada]] 4,2&nbsp;%<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Deyl
| jméno = Daniel
Řádek 157:
Těžba zlata ve světě (za rok 2013, v tunách,
podle U. S. Geological Survey):<ref name="zh">http://cestovani.idnes.cz/zlata-horecka-na-aljasce-0wi-/kolem-sveta.aspx?c=A150319_160826_kolem-sveta_tom</ref>
* 1.# {{flagicon|CHN}} Čína 420
* 2.# {{flagicon|AUS}} Austrálie 255
* 3.# {{flagicon|USA}} USA 227
* 4.# {{flagicon|RUS}} Rusko 220
* 5.# {{flagicon|PER}} Peru 150
* 6.# {{flagicon|JAR}} JAR 145
* 7.# {{flagicon|CAN}} Kanada 120
* 8.# {{flagicon|MEX}} Mexiko 100
* 9.# {{flagicon|UZB}} Uzbekistán 93
* 10.# {{flagicon|GHA}} Ghana 85
 
V&nbsp;současné době jsou rýžovatelná ložiska zlata již většinou vyčerpána. Avšak v historii bylo rýžování první a jednou z nejvýznamnějších metod získávání zlata z přírody. Všechny metody rýžování jsou založeny na principu gravitační separace lehčích částic písku. Dnes se proto těží primární ložiska, kde je zlato velmi jemně rozptýleno v hornině a kov je z horniny získáván hydrometalurgicky.
Řádek 216:
=== Průmysl ===
[[Soubor:Aupcb.jpg|náhled|150px|Pozlacené kontakty na plošném spoji]]
Vzhledem ke své dobré elektrické vodivosti a inertnosti vůči vlivům prostředí je velmi často používáno v mikroelektronice a počítačovém průmyslu. Častým mýtem je, že se zlato v elektronice používá pro svou vynikající elektrickou vodivost. Zlato je poměrně dobře vodivé (má vodivost 43,5 ''&nbsp;S.·m.·mm<sup>-2−2</sup>'')<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika
| titul = Elektricky vodivé materiály
| periodikum = publi.cz
Řádek 222:
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2018-01-23
}}</ref>, ale lepšími a především mnohem levnějšími vodiči jsou měď (56,2 ''&nbsp;S.·m.·mm<sup>-2−2</sup>'')<ref name=":0" /> a stříbro (61,5 ''&nbsp;S.·m.·mm<sup>-2−2</sup>'')<ref name=":0" />. Hlavní důvod pro využití zlata v elektronice je jeho vysoká odolnost proti oxidaci (korozi). Vodivost zlata tedy není nejlepší, ale zato se s časem prakticky nemění. Hlavní využití je pak v pozlacení elektricky vodivých kontaktů mezi dvěma vodiči, poněvadž právě na kontaktech má oxidace největší vliv na celkovou vodivost. Když plocha kontaktu zoxiduje a pokryje se vrstvou oxidu daného kovu (což je většinou dobrý izolant – někdy dokonce keramika), tak se mezi oběma vodiči na kontaktu vytvoří bariéra (daného oxidu), která výrazně zvýší celkový odpor (zhorší vodivost). Pro tyto účely se příslušné kontaktní povrchy elektrolyticky pokrývají tenkou zlatou vrstvou.
 
Zlato se využívá i ve sklářském průmyslu k barvení nebo zlacení [[sklo|skla]]. Na povrch skleněného předmětu se přitom nejprve štětečkem nanáší roztok komplexních sloučenin zlata v organické matrici. Po vyžíhání se organické rozpouštědlo odpaří a na povrchu skla zůstane trvalá zlatá kresba. Přídavky malých množství zlata do hmoty skloviny se dosahuje zbarvení skla různými odstíny červené barvy.