Jan VII. z Antiochie: Porovnání verzí

}}</ref> zatímco všechno potenciálně nebezpečné křesťanské obyvatelstvo dal z města vyhnat.<ref name="mak82">{{Citace monografie | jméno=Jiří | příjmení=Kovařík | titul=Meč a kříž |vydavatel=Mladá fronta | místo= Praha | rok=2005 | jazyk = |strany=82| isbn = 80-204-1289-1}}</ref> Patriarcha Jan byl Turky využíván i jako rukojmí, kdykoliv chtěli křižáci útočit na hradby, byl Jan zavěšen v kleci za nohy z hradeb<ref name="duggan55">Duggan, str. 55.</ref> a při tom si poranil nohy. Když křižáci koncem června Antiochii dobyli, Jana osvobodili a dosadili zpět do jeho úřadu. [[Velké schisma]] v té doby bylo chápano jako spor mezi konstantinopolským a římským patriarchátem (tj. papežstvím) a ostatních patriarchátů na východě se pro izolovanost netýkal.<ref name="duggan59">Duggan, str. 59.</ref> Proto měl Jan respekt jak u antiochijských Řeků, jejichž byl tradičním náčelníkem,<ref name="duggan72">Duggan, str. 72.</ref> tak u latinských křižáků, kteří si patriarchu oblíbili.<ref name="duggan55"/> Když Provensálci hraběte [[Raimond IV. z Toulouse|Raimonda z Toulouse]] dobyli muslimské město Albara z zřídili v něm latinské biskupství, vysvětil Petra z Narbonne,<ref name="duggan60">Duggan, str. 60.</ref> prvního latinského biskupa na Východě, antiochijský ortodoxní patriarcha Jan.<ref name="sh53">{{Citace monografie | jméno=Věra | příjmení=Hrochová | odkaz na autora = Věra Hrochová | titul=Křižáci v&nbsp;Levantě |vydavatel=Mladá fronta | místo= Praha | rok=1975 | jazyk = |strany=53}}</ref>

 

 

== Odkazy ==