Dějiny Lucemburska: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Vláda rodu Lucemburků: rozšíření |
→Vláda rodu Lucemburků: rozšíření |
||
Řádek 21:
== Vláda rodu Lucemburků ==
[[File:Henry Lux head.jpg|thumb|[[ Jindřich VII. Lucemburský|Jindřichem VII. Lucemburským]] začala zlatá éra Lucemburků]]
Síla země v následujících stoletích po vzniku lucemburského hradu stoupala. Kolem lucemburského hradu se postupně rozvíjelo město, které se stalo centrem malého, ale důležitého státu s velkou strategickou hodnotou pro Francii, Německo a Nizozemsko. Lucemburská pevnost, která se nachází na skalnatém návrší známém jako Bock, si díky svému impozantnímu obrannému systému a strategické poloze vysloužila přízvisko „[[Gibraltar]] severu“. Hrad kontroloval úsek staré římské silnice spojující [[Remeš]] a [[Trevír]]. Siegfriedův syn [[Jindřich V. Bavorský]] (vládl 998–1026) se stal bavorským vévodou, což se povedlo i řadě jeho následníků. [[Giselbert Lucemburský]] (1047–1059) nechal opevnit osadu pod hradem. Prvním knížetem, o němž je známo, že své sídlo měl trvale na lucemburském hradě, byl Jiří III. (1086–1096). Zlatou dobou středověké historie Lucemburska bylo panování dynastie obecně známé jako [[Lucemburkové]]. Podle spisu [[Jan z Arrasu|Jana z Arrasu]] odvozovali Lucemburkové svůj původ od bájné víly [[Meluzína (mytologie)|Meluzíny]]. Skutečnou zakladatelkou rodu však byla hraběnka [[Ermesinda Lucemburská|Ermesinda]] (asi [[1186]] – [[1247]]), jediný potomek hraběte [[Jindřich IV. Lucemburský|Jindřicha IV. Slepého]].
=== Lucembursko ve svazku s českými zeměmi ===
Roku [[1308]] se rodu lucemburských hrabat dostalo velké cti: [[Jindřich VII. Lucemburský]] byl po smrti [[Albrecht I. Habsburský|Albrechta Habsburského]] zvolen králem v římskoněmecké říši. Tím začaly zlaté časy lucemburského rodu a Lucemburska jako takového. Toto malé hrabství od té doby hýbalo evropskými dějinami. Poté, co jeviště dějin tak dramaticky roku 1306 opustili [[Přemyslovci]], byl Jindřichovi roku [[1310]] nabídnut český trůn pro jeho jediného syna Jana. V [[Jan Lucemburský|Janovi Lucemburském]] se protnuly hned tři nástupnické principy: otec mu udělil [[Čechy]] v léno, oženil se s [[Eliška Přemyslovna|Eliškou Přemyslovnou]] a šlechta ho uznala za krále. Lucemburské hrabství se v roce [[1354]] přičiněním [[Karel IV.|Karla IV.]] stalo [[vévodství]]m. Prvním vévodou byl [[Václav Lucemburský]], který z lucemburského dvora učinil kulturní centrum své doby, proslul především jako dlouholetý mecenáš kronikáře a básníka [[Jean Froissart|Jeana Froissarta]], Autor tzv. Kroniky stoleté války, která zachycuje události okolo vleklého sporu Anglie s Francií a mimo jiné také podle očitého vyprávění vojáků popisuje průběh [[Bitva u Kresčaku|bitvy u Kresčaku]], kde padl Jan Lucemburský. Sám Václav byl význačný básník. Posledním Lucemburkem na lucemburském vévodském trůně byla [[Eliška Zhořelecká]]. Bezdětná Eliška se chtěla na převzetí lucemburského panství po její smrti dohodnout s burgundským vévodou [[Filip III. Dobrý|Filipem III. Dobrým]]. Ten však na její smrti nečekal a roku 1441 ji z Lucemburska vyhnal. Tím skončila zlaté éra Lucemburků, jež byl propletená s českými dějinami. Vrcholné postavy této éry, lucemburská knížata a vévodové Jan Lucemburský, Karel IV., Václav Lucemburský, Václav IV., [[Jošt Moravský]] i Eliška Zhořelecká měli všichni vazby na české země. Karel, Jan a Václav IV. měli na hlavě i českou korunu. Karel a Václav Lucemburský se narodil v [[Praha|Praze]], Eliška v [[Hořovice|Hořovicích]], Jošt v [[Brno|Brně]], kde se stal i markrabětem moravským.
== Období cizí vlády ==
| |||