Starokatolická církev: Porovnání verzí

 

Od doby [[osvícenství]] se v německy mluvících zemích objevovaly reformní požadavky mezi katolickými duchovními, někteří z nich zakládali různá hnutí, která například v [[Prusko|Prusku]] požívala legálního statusu. Prohlášení papežské neomylnosti na [[První vatikánský koncil|prvním vatikánském koncilu]] vyvolala zejména v [[Německo|Německu]] a [[Rakousko|Rakousku]] vlnu odporu. V roce [[1871]] se v [[Mnichov]]ě konal sjezd nesouhlasících duchovních, který můžeme považovat za počátek starokatolického hnutí. Vedoucí osobností byl mnichovský profesor teologie [[Ignaz Döllinger]].

Nově ustavená starokatolická církev přijala [[apoštolská posloupnost|apoštolskou posloupnost]] od zmíněné nizozemské „Malé církve“. Starokatolické církve v Nizozemsku, Německu, Rakousku a Švýcarsku spolu r. 1889 vytvořily ''Utrechtskou unii''. V prvních letech existence církve byla zavedena bohoslužba v národních jazycích, přijímání pod obojí a po roce [[1880]] byl zrušen povinný [[celibát]] duchovních.