Dějiny Rumunska: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Stillff (diskuse | příspěvky)
→‎Středověk: Dějiny tří knížectví
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
Stillff (diskuse | příspěvky)
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
Řádek 44:
Valašské knížectví bylo založeno počátkem [[14. století]]. Vzniklo na základech několika menších místních útvarů (především [[Oltenie]]). Otcem zakladatelem byl [[Basarab I.|Basaráb I.]] (vládl 1310 až 1352). Byl zakladatelem dynastie [[Basarabové|Besarabů]], která ovládala Valašsko až do 17. století. Stal se samostatným knížetem rebelií proti [[Uhersko|uherskému]] králi [[Karel I. Robert|Karlovi I.]], byť jen nakrátko. Valašsko získalo samostatnost zpět v 70. letech 14. století a upevnil ji nejvýznačnější z Besarábů – [[Mircea I.]] zvaný též Starý (rumunsky Mircea cel Bătrân).
 
V roce 1393 se [[Druhá bulharská říše|Bulharský stát]] dostal pod osmanskou nadvládu a Osmanská říše se tak stala sousedem Valašska. To brzy znamenalo i tlak na Valašsko a placení tributu (od r. 1389). Stav formální politické závislosti na Uhrách a současného placení tributu Turkům přerušovaly četné pokusy osamostatnění země, případně i narušení rovnováhy mezi dvěma mocnými sousedy. Roku 1396 došlo k uznání polské svrchovanosti andnad územíúzemím [[Vlad I.|Vladem I.]], ale šlo jen o epizodu. Boj proti Turkům vedli také [[Vlad II. Dracul]] zvaný Ďábel a jeho syn [[Vlad III. Dracula|Vlad III. Drákula]], zvaný také ''Napichovač'' (inspiroval ke známé literární postavě hraběte Drákuly). Boj to byl však nerovný. V roce [[1415]] se Valašsko stalo definitivně [[vazal]]em Osmanské říše, pád Uher roku 1526 tuto závislost ještě více posílil. Vzpoura výše zmíněného Michala Chrabrého (valašským knížetem 1593–1601) patřila k největším a nejúspěšnějším, ale její úspěšnost se omezila na dobu Michalova života.
 
Významnou změnu přinesla teprve porážka Osmanské říše Rakouskem potvrzená [[Karlovický mír|mírem v Karlovicích]] roku 1699. Nový soused, Rakouská říše, počal vyrovnávat vliv turecký. Od začátku 18. století je patrný také zájem [[Ruské impérium|Ruska]] o tuto oblast - roku 1770 bylo Valašsko obsazeno ruským vojskem. [[Smlouva z Küçük Kaynarca|Smlouvou z Küčük Kajnardžu]] (1774) se sice navrátilo pod moc Turků, ale Rusko si ponechalo určitou kontrolu nad oblastí. Turci neměli ovšem zájem na rozvoji svýmsvých kolonií, a ty tak zaostávalizaostávaly za zbytkem Evropy. Jedním z mála sultánem dosazených [[Fanarioti|fanariotských]] knížat, který se pokusil zlepšit katastrofální hospodářskou situaci země, byl [[Konstantin Mavrocordat]].
 
Vliv Ruska v 19. století trvale stoupal. Rusové přímo ovládali zemi v letech 1807-1812, znovu 1829–1833 (i poté měl ale ruský konzul značný vliv). V roce 1821 došlo k valašskému protitureckému povstání vedenému [[Tudor Vladimirescu|Tudorem Vladimirescem]]. Turci po něm učinili ústupek a skončila vláda dosazovaných fanariotů. Knížete (divana) měl nově volit stavovský sněm. [[Krymská válka]] (1853–1856) přinesla oslabení Ruska. Tím vzniklo mocenské vakuum, které otevřelo cestu ke vzniku [[Rumunské knížectví|Rumunského knížectví]].
 
=== Sedmihradské knížectví ===
[[File:Szapolyai János fametszet.jpg|thumb|[[Jan Zápolský]] vybojoval po Sedmihradsko velkou míru autonomie]]