Felix ze Schwarzenbergu: Porovnání verzí

Narodil se jako syn Jana Josefa [[kníže]]te na Schwarzenbergu a [[Pavlína ze Schwarzenberku|Pauliny d'Arenberg]]. Po tragické smrti své matky, která uhořela roku 1810 v [[Paříž]]i na [[ples]]e, byl vychováván svou tetou Eleonorou. V 17 letech napsal pojednání o taktice a roku 1818 vstoupil do [[Kyrysník|kyrysarskéhokyrysnického]] pluku velkoknížete Konstantina. Roku [[1824]] se stal [[rytmistr]]em u schwarzenberských [[hulán]]ů. Od jara [[1827]] působil na [[velvyslanectví]] v [[Londýn]]ě. V letech [[1831]] až [[1838]] sloužil jako [[legační rada]] v [[Berlín]]ě. V roce [[1842]] byl povýšen na [[generálmajor]]a. Po vypuknutí nepokojů souvisejících s [[abdikace|abdikací]] císaře [[Ferdinand V.|Ferdinanda]] ve prospěch [[František Josef I.|Františka Josefa I.]] rázně vojensky zakročil a zlikvidoval pokus o vyhlášení samostatnosti [[Maďarsko|Maďarska]]. V říjnu 1848 byl jmenován [[Seznam ministerských předsedů Rakouského císařství|rakouským ministerským předsedou]], v kteréžto funkci významně přispěl k [[Neoabsolutismus|pozastavení demokratizačního procesu]]. Stál za dojednáním [[Olomoucká punktace|Olomoucké punktace]] a vyhlášením [[Silvestrovské patenty|silvestrovských patentů]].