Novoděvičí klášter: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
pohřben je zde i Valerij Legasov
bez px, styl +wikilinky, překlepy
Řádek 25:
| loc-map = {{LocMap |Rusko|relief=1 |label= [[Moskva]] |lat_deg=55 |lat_min=43|lon_deg=37|lon_min=33|position=right|width=220|float=center|caption=}}
}}
'''Novoděvičí klášter''' ({{Vjazyce2|ru|''Новодевичий монастырь''}}) je [[Pravoslaví|pravoslavný]] ženský klášter v [[Moskva|Moskvě]] na [[Děvičí pole|Děvičím poli]] u [[Moskva (řeka)|řeky Moskvy]]. Založen byl velkoknížetem [[Vasilij III.|Vasilijem III.]] roku 1524 jako poděkování za osvobození [[Smolensk]]a od [[Litevské velkoknížectví|Litevců]] a zasvěcen je Smolenské ikoně Boží Matky Odigitrije. Po dvě staletí sloužil k [[Internace|internaci]] urozených žen.
 
Klášterní komplex nedoznal od 17. století výrazných změn, proto je coby vynikající příklad [[Moskevské baroko|moskevského baroka]] zařazen od roku 2004 na [[Světové dědictví|seznam světového dědictví UNESCO]].
Řádek 33:
Klášter založil 23. května 1524 moskevský velkokníže [[Vasilij III.]] jako výraz vděku za dobytí [[Smolensk]]a o deset let dříve. Dostál tak své přísaze, učiněné pod hradbami města, že pokud se mu podaří navrátit ''smolenskou zemi'' vlasti, nechá v [[Moskva|Moskvě]] vystavět ženský klášter.
 
[[Soubor:Hodegetria - Moscow - 1456.JPG|náhled|Smolenská ikona Boží Matky (Moskva, 1456)|vlevo|265x265bodupright=0.9]]
Smolensk totiž připadl [[Litevské velkoknížectví|Litvě]] roku 1449 na základě dohody mezi litevským velkoknížetem [[Kazimír IV. Jagellonský|Kazimírem IV.]] a moskevským velkoknížetem [[Vasilij II.|Vasilijem II.]] V rámci snahy završit sjednocení ruských zemí okolo Moskvy dobyl Vasilij III. roku 1514 Smolensk zpět a přičlenil jej k [[Moskevské velkoknížectví|Moskevskému velkoknížectví]].
 
Nový klášter byl zasvěcen Smolenské ikoně Boží Matky Odigitrije, neboť když 1. srpna 1514 triumfálně vjížděl Vasilij III. do města, vyšli jej uvítat obyvatelé v čele s místním episkopem, aby mu předali tuto vzácnou ikonu [[Byzantská říše|byzantského]] původu. Název ''Novoděvičí'' (''Новодевичий'') je odvozen z původního označení ''Нов монастырь Девичь'', tedy ''Nový klášter panen''.
Pro stavbu bylo vyčleněno místo v ohbí [[Moskva (řeka)|řeky Moskvy]], tři [[Versta|versty]] od Moskevského kremlu na Děvičím poli. Místo nebylo vybráno náhodně - právě zde roku 1456 navrátili Moskvané Smolenskou ikonu Boží Matky Odigitrije obyvatelům Smolenska (jak se předtím dostala ze Smolenska do Moskvy, není úplně jasné). Na zřízení kláštera vyčlenil kníže 3000 rublů stříbra, vesnice a polnosti a zbavil jej povinnosti platit daně. 7. srpna 1525 se potom konal slavnostní průvod, při kterém byla z [[Moskevský Kreml|Moskevského kremlu]] do Novoděvičího kláštera přenesena údajně zázračná ikona, jíž klášter zasvětili. Na památku této události se potom každoročně konala pouť z Kremlu. První představenou kláštera se stala svatá [[Jelena Moskevská]], povolaná z [[Pokrovský klášter (Suzdal)|Pokrovského kláštera]] v [[Suzdal]]u.
 
Někteří badatelé ovšem poukazují na to, že kníže si vzpomněl na svůj slib učiněný pod hradbami Smolenska právě ve chvíli, kdy řešil otázku rozvodu se svou neplodnou manželkou Solomonijí Saburovou. Tu nechal roku 1525 umístit do právě zřízeného kláštera, aby si mohl vzít [[Jelena Glinská|Jelenu Glinskou]], která mu nakonec porodila vytouženého následníka trůnu ([[Ivan IV.|Ivana IV.]]). Solomonija sice v Novoděvičím klášteře dlouho nepobyla (dožila v Pokrovském klášteře v Suzdalu), avšak další urozené paní nedobrovolně pobývající v jeho zdech na sebe nenechaly dlouho čekat.
 
=== Éra Rurikovců ===
[[Soubor:Godunov Psalter (1594, RGB) - The mass (detail - Irina).jpg|náhled|320x320pixelůupright=1|Irina Godunovová (Godunovský žaltář, Moskva, 1594)]]
Za vlády Ivana IV. Hrozného se v klášteře usadili jeho nejbližší příbuzní a monastýr tak získal dvorský status. Roku 1564 vstoupila do kláštera kněžna Palecká, vdova po knížeti Juriji Vasiljeviči, mladším bratrovi Ivana IV. Kněžna žila v osobních celách s vlastní kaplí, vydržovala si dvořanstvo, měla vlastní sklep, lednici a kuchaře. Později ji však Ivan IV. nechal utopit v řece [[Šeksna|Šeksně]].
 
Řádek 63:
Když v roce 1654 car [[Alexej I. Michajlovič]] definitivně osvobodil Smolensk od polsko-litevské nadvlády, po vzoru Vasilije III. štědře odbdaroval Novoděvičí klášter a věnoval mu Iverskou ikonu Boží Matky, která je zde uložena dodnes.
 
Klášter také nadále sloužil jako místo internace urozených žen. Car [[Petr I. Veliký|Petr I.]] nařídil po [[Povstání střeleckých pluků (1698)|povstání střeleckých pluků]] roku 1689 proti její vůli přijmout do kláštera carevnu [[Žofie Alexejevna|Žofii Alexejevnu]], Petrovu nevlastní sestru, která povstalce podporovala. Zároveň car rozkázal, aby pod okny Žofiiny cely pověsili její spojence, účastníky povstání. Internovaná Žofie Alexejevna se nicméně zasadila o výstavbu nejvýraznějších budov kláštera. Za své vlastní prostředky dala postavit klášterní jídelnu, chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice a dva chrámy nad branami - Pokrovu přesvaté Bohorodice a Proměnění Páně. Roku 1690 se začalo s výstavbou zvonice ve stylu [[Moskevské baroko|moskevského baroka]], která je dodnes dominantou areálu.
 
Vedle sestry Petra Velikého zde nakonec skončila i jeho první manželka [[Jevdokija Lopuchinová]]. Ta se carovi znelíbila, donutil ji proto v roce 1698 vstoupit do [[Spaso-Jevfimijův klášter|Spaso-Jevfimijova kláštera]] v Suzdalu. Roku 1727 jí potom [[Petr II. Ruský|Petr II.]] dovolil dožít právě v Novoděvičím klášteře. Budova, kde se nacházela její cela, se dodnes nazývá [[Lopuchinovský palác]].
 
Na druhou stranu se Petr I. také zasloužil o to, aby byl v klášteře zřízen azyl pro odložená děvčátka. Dívky se v klášteře učily plést holandské košíky, aby se o sebe mohly později samy postarat, přičemž [[Brabantské vévodství|brabantské]] mistry vyučující tomuto řemeslu osobně zajistil sám car.
Řádek 72:
 
=== 20. a 21. století ===
[[Soubor:Novodevichy convent bell tower.JPG|náhled|280x280pixelůupright=1|Požár zvonice roku 2015]]
Po [[Říjnová revoluce|Říjnové revoluci]] v letech 1917-1918 byl klášter prakticky zrušen. V roce 1922 zde bylo založeno muzeum ''Carevna Žofie a střelci'', od roku 1925 ''Muzeum všednosti Novoděvičí klášter'', které se roku 1934 stalo pobočkou [[Státní historické muzeum|Státního historického muzea]].
 
Řádek 273:
* [[Vjačeslav Michajlovič Molotov]], (1890–1986), politik
* [[Nikolaj Ogarev|Nikolaj Platonovič Ogarev]], (1813–1877), spisovatel a básník
* [[David Oistrach|David Fjodorovič Oistrach]], (1908–1974), houslový virtuózvirtuos
* [[Alexandr Ivanovič Oparin]], (1894–1980), biolog a biochemik
* [[Ivan Jefimovič Petrov]], (1896–1958), generál