Jan Smuts: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
MatSuBot (diskuse | příspěvky)
m oprava typografie data; kosmetické úpravy
-odkazy do cizojazyčné wiki, typos
Řádek 8:
== Životopis ==
=== Mládí ===
[[Soubor:JanSmutsFamily.png|náhled|upright=0.9|Jacobus a Catharina Smutsovi, 1893.]]
Narodil se 24. května 1870 na rodinné farmě  Bovenplaats poblíž Malmesbury v Kapsku. Jeho rodiče Jacobus Smuts a jeho žena Catharina byli prosperující, na místě už dlouho usazení a velmi respektovaní [[Afrikánci|afrikánští]] farmáři.<ref>Cameron, p. 9</ref>
 
Řádek 17:
Po promoci na Victoria college získal Smuts jihoafrické Ebdenovo stipendium pro studium v zámoří. Rozhodl se pro studium práv v Christ´ college na [[Univerzita v Cambridgi|univerzitě v Cambridge]] ve Velké Británii. Začátky jeho studia byly krušné, stýskalo se mu po domově a pociťoval velký rozdíl mezi svým vzděláním a vzděláním svých anglických spolužáků. K jeho nepohodě také přispívalo to, že stipendium nemohlo pokrýt všechny jeho výdaje. Svěřil se s tím svému profesorovi z Victoria college J. I. Marasiovi, který mu obratem poslal šek na dostatečnou částku (což ovšem byla ve skutečnosti půjčka). Zároveň ho ujistil, aby se na něj obrátil, kdykoliv by měl problémy. Poté se postupně začal zapojovat i do společenského života na univerzitě, i když jeho hlavním zájmem zůstávalo studium.
 
Kromě studia práv se věnoval i studiu jiných oborů, dokonce napsal i knihu ''(Walt Whitman : Studie o vývoji osobnosti),'' která však vyšla až posmrtně v roce 1973. Myšlenky, které tato kniha obsahovala, položilapoložily základy pro Smutsem později propagovaný filosofický směr [[holismus]].
 
Smuts promoval ve dvou oborech v roce 1893 se skvělým výsledkem. V předchozích dvou letech obdržel několik cen a uznání včetně prestižní ceny George Longa v oboru římského práva a právní vědy. Jeden z jeho lektorů, profesor Maitland, vůdčí postava anglických právních historiků, jmenoval Smutse jako jednoho z nejlepších studentů, které kdy měl. Lord Todd, profesor na Christ´s college, roku 1970 prohlásil, že za 500 let existence školy byli nejlepší tito tři studenti: [[John Milton]], [[Charles Darwin]] a Jan Smuts.
Řádek 26:
Smuts si otevřel advokátní praxi v Kapském městě, ale jeho nepřístupná povaha mu nenadělala zrovna mnoho přátel. Praxe mu moc nevydělávala a možná také proto nasměroval své aktivity do politiky a novinářství a začal psát do Kapských Timesů. Smutse fascinovala myšlenka sjednocené Jižní Afriky a proto vstoupil do strany [[Afrikaner Bond]] (Afrikánský spolek). Smutsův otec naštěstí znal vůdce strany Jana Hofmeyra, který Jana doporučil [[Cecil Rhodes|Cecilu Rhodesovi]]. V roce 1895 se stal Smuts podporovatelem Rhodese a jím vlastněné důlní společnosti [[De Beers]].
 
Když o novoročním víkendu 1895-18961895–1896 proběhl Rhodesem iniciovaný [[Jamesonův nájezd]], pobouřený Smuts, který to pociťoval jako zradu od svého zaměstnavatele, politického spojence a přítele, odešel z De Beers a z politického života vůbec. Nastoupil jako státní zástupce v hlavním městě [[PretoriaPretorie|Pretorii]].
 
Po tomto incidentu se vztahy mezi Brity a Afrikánci prudce zhoršily a někdy od roku 1898 začalo hrozit bezprostřední nebezpečí vypuknutí války. Prezident Oranžského svobodného státu Martinus Steyn svolal mírovou konferenci do [[Bloemfontein]]u, kde se měly vyřešit sporné otázky všech stran. Protože dobře znal Brity, vedl delegaci Transvaalu Jan Smuts. Vedoucí britské delegace Sir Alfred Milner proti tomu ovšem protestoval a konflikt mezi nimi znamenal kolaps konference a posunul Jižní Afriku zase blíž k válce.
Řádek 35:
Ke konci války usiloval Smuts o dobytí hlavního cíle, města [[Okiep]], kde se těžila měď. Po třicetidenním obléhání nechal Smuts naložit vůz výbušninami a pustit ho dolů z kopce na britská kasárna. I když to nakonec nevyšlo, ukázalo se jasně, že pokud chce Smuts porazit nepřítele, nezastaví se před ničím. [[Norman Kemp Smith]] napsal, že generál Smuts si večer před útokem četl v Kantově [[Kritika čistého rozumu|Kritice čistého rozumu]], z čehož vyvozuje. že toto Kantovo dílo může současně sloužit jako útěcha, útočiště, ale také může zbystřit úsudek. Smutsovy vojenské úspěchy spojené s neúspěšným pacifikováním Transvaalu nakonec neumožnily Britům jinou volbu, než nabídnout [[příměří]] a svolat mírovou konferenci do [[:en:Vereeniging,_Gauteng|Vereenigingu]].<sup>[[:en:Jan_Smuts#cite_note-SAHS-17|[17]]]</sup>
 
Ještě před konferencí se setkal Smuts s [[:en:Herbert_Kitchener,_1st_Earl_KitchenerHoratio Kitchener|Lordem Kitchenerem]] v Kroonstadu, kde probírali podmínky eventuální kapitulace. Smuts také vedl vyjednávání mezi představiteli Oranžského svobodného státu a Jihoafrické republiky ve dnech 15. až 31. května 1902. Z čistě vojenského hlediska mohla válka pokračovat dál, ale uvědomoval si, že nemůže za nezávislost obětovat životy tolika Afrikánců. Byl si dobře vědom, že již více než 20,000 žen a dětí pomřelo v [[koncentrační tábor|koncentračních táborech]], do kterých je nepřítel nahnal. Cítil, že by byl zločin pokračovat ve válce, ve které nemohu od nikoho očekávat pomoc a proto prohlásil: „Kamarádi, dobojovali jsme se až k hořkému konci. Musíme si teď jako muži připustit, že je ještě horší, než jsme očekávali.“ Jeho návrh byl poměrem hlasů 54 ku 6 přijat. Vládní představitelé navštívili Lorda Kitchenera a pět minut po jedenácté hodině 31. května 1902 podepsal zastupující prezident [[:en:Schalk_Willem_BurgerSchalk Willem Burger|Burger]] a členové jeho vlády [[Mírová smlouva|mírovou smlouvu]]. Poté ji podepsal také zastupující prezident Oranžska [[Christiaan De Wet|de Wet]] a členové jeho vlády.<sup>[[:en:Jan_Smuts#cite_note-20|[20]]]</sup>
 
=== Britský Transvaal ===
Přes všechny Smutsovy hrdinské činy ve válce a úspěchy při vyjednávání nemohlo nic zastřít skutečnost, že Afrikánci byli poraženi a pokořeni. [[:en:Alfred_Milner,_1st_Viscount_Milner|Lord Milner]] plně kontroloval všechny oblasti života Jižní Afriky a do funkcí nastolil anglofonní elitu posměšně nazývanou [[:en:Milner's_Kindergarten|Milnerova školka]]. Jako Afrikánec byl Smuts z politiky úplně vyřazen. I když byl poražen, nebyl rozhodně nijak zastrašen a v lednu 1905 spolu s dalšími bývalými transvaalskými generály založil politickou stranu [[:en:Het_Volk_(political_party)|Het Volk]] (''Lidová strana''),<sup>[[:en:Jan_Smuts#cite_note-williams-21|[21]]]</sup> která měla hájit práva Afrikánců. Vůdcem strany byl zvolen [[:en:Louis_Botha|Louis Botha]] a Smuts byl jeho zástupce.<sup>[[:en:Jan_Smuts#cite_note-heath264-15|[15]]]</sup>
Poté, co skončilo funkční období Lorda Milnera, byl jako vysoký komisař jmenován smířlivější [[:en:Lord_Selborne|Lord Selborne]]. Smuts zde vycítil příležitost a začal tlačit na Bothu k zahájení jednání s [[:en:Liberal_Party_Liberální strana (UKSpojené království)|Liberální stranou]], aby podpořila jejich stranu Het Volk. Když v prosinci 1905 padla v Británii vláda [[:en:Conservative_Party_(UK)|Konzervativců]] vedená [[Arthur Balfour|Arthurem Balfourem]], padlo rozhodnutí. Smuts doprovodil Bothu do Londýna a začali vyjednávat úplnou [[:en:Self-governmentSamospráva|samosprávu]] Transvaalu v rámci Britské Jižní Afriky. V rámci pomoci vyřešení palčivé otázky jihoasijských dělníků dovezených kdysi Brity ('kuliů[[kuli]]ů') nakonec přesvědčili ministerského předsedu [[:en:Sir_Henry_CampbellHenry Campbell-Bannerman|Sira Henry Campbell-Bannermana]].
 
Celý rok 1906 pracoval Smuts na nové ústavě Transvaalu a v prosinci 1906 proběhly volby do parlamentu. Na rozdíl od showmana Bothy byl Smuts plachý a rezervovaný, ale přesto pohodlně vyhrál v okrsku Wonderboom nedaleko Pretorie. Jeho vítězství bylo jen jedno z mnoha, neboť Het Volk získala drtivou většinu hlasů a Botha mohl sestavit vládu. Smuts byl odměněn vedením ministerstva kolonií a vzdělávání.
Řádek 123:
Smutsovu důležitost v průběhu války ještě zdůraznil docela troufalý návrh předložený začátkem roku 1940. Podle něj by měl být Smuts jmenován ministerským předsedou Velké Británie v případě smrti nebo kvůli nezpůsobilosti výkonu funkce Winstona Churchilla. Tento nápad předložil Churchillův osobní sekretář Sir John Colville nejprve královně Marii a posléze i králi Jiřímu VI., kteří mu byli potom nakloněni.
 
V květnu 1945 zastupoval Jižní Afriku v San Franciscu při sepisování Charty spojených národů. V roce 1945 byl navržen norským politikem Halvdanem Kohtem jako jeden ze sedmi kandidátů na Nobelovu cenu míru. Nicméně nakonec žádný z nich nominován nebyl a Nobelovu cenu za mír 1945 získal bývalý americký ministr zahraničí a ´otec OSN´ [[Cordell Hull]].
 
'''Po válce'''
Řádek 161:
Jedním z jeho největších mezinárodních úspěchů bylo založení Společnosti národů, jejíž koncepce a rozvoj ležely plně na Smutsovi. Později také naléhal na zřízení nové mezinárodní organizace, Spojených národů. Smuts sám sepsal preambuli Charty spojených národů a byl vůbec jediným člověkem, který podepsal obě Charty, Společenství národů a OSN. Byl také jediným politikem, který se zúčastnil obou konferencí ukončujících světové války ve Versailles a v Postupimi. Usiloval o úpravu vztahů mezi Spojeným královstvím a jeho koloniemi a pomohl tak vytvořit Britský Commonwealth v podobě, v jaké ho známe dodnes. Ovšem jeho aktivity v této oblasti byly někdy kontraproduktivní, například když ho v roce 1946 Valné shromáždění OSN vyzvalo, aby jednal s jihoafrickými občany indického původu v souladu s ustanoveními Charty spojených národů, které sám vytvořil a podepsal.
 
Mezinárodní letiště v Johannesburgu neslo v letech 1952 až 1994 jeho jméno. Poté bylo přejmenováno na [[Johannesburské mezinárodní letiště]], aby název neobsahoval žádné politcképolitické konotace. Nicméně v roce 2006 bylo přejmenováno podle politika Afrického národního kongresu Olivera[[Oliver Tamba|Olivera Tamby]].
 
V rozhlasovémtelevizním hlasování o [[Největší Jihoafričané podle SABC3|největšího Jihoafričana]] všech dob v roce 2004 se Smuts umístil na předním místě. Pořadí prvnímprvních deseti mělo být stanoveno druhým kolem volby, které ale bylo kvůli politické korektnosti zrušeno a na první místo byl dosazen [[Nelson Mandela]]. Po prvním kole byl polní maršál Smuts na sedmém místě..
 
{{pahýl}}