Španělská občanská válka: Porovnání verzí

Rozdání zbraní se ukázalo jako rozhodný krok jak čelit povstání. Hlavním problémem povstalců byla nemožnost přepravy vojska ze španělského Maroka do [[Španělsko|Španělska]] (námořní síly zůstaly loajální vůči republice), tento problém jim pomohlo vyřešit [[Německo]] a [[Itálie]], když [[30. červenec|30. července]] letecky přepravily vojsko a cizineckou legii z [[Tetuán]]u do Španělska. Povstalci též nacházeli podporu v sousedním [[Portugalsko|Portugalsku]], kde byl u moci režim [[António de Oliveira Salazar|Antónia Salazara]]. Pomoc frankistům byla prováděna tajně, avšak tyto dodávky zbraní se nepodařilo utajit zvláště poté, co německá bojová letadla přistála na území ovládané republikánskou vládou. Tato vláda požádala dne 20. července [[1936]] o dodávky zbraní [[Francie|Francii]], se kterou mělo Španělsko uzavřeno smlouvu. Francouzský socialistický premiér León Blum nejprve pomoc slíbil, avšak na nátlak francouzských pravicových stran a na nátlak [[Spojené království|Velké Británie]] tuto pomoc odvolal. Místo toho se snažil dotlačit Německo a Itálii k podpisu smlouvy, která zakazovala dodávky zbraní do Španělska. I přes podpis těchto smluv však pokračovaly i nadále dodávky německých a italských zbraní povstalcům. [[24. červenec|24. července]] 1936 vytvořili nacionalisté „vládu v Burgosu“, která zahájila nový útok. Úspěšný postup těchto vojsk vyvolal dne [[4. září]] pád Giralovy republikánské vlády, kterou nahradila vláda lidové fronty, složená především ze socialistů a komunistů (premiér [[Francisco Largo Caballero]]), fungování této vlády bylo velmi problematické, protože uvnitř vlády neexistovala shoda na dalším postupu. Přesto se tato vláda nakonec odhodlala k razantním krokům – [[1. říjen|1. října]] poskytla autonomii [[Baskicko|Baskicku]], [[7. říjen|7. října]] vyvlastnila půdu velkostatkářům a začala ji rozdávat malým rolníkům a konečně [[10. říjen|10. října]] spojila republikánskou armádu s milicemi.

Na rozdíl od lidové fronty se frankisté politicky stabilizovali a dne [[29. září]] přijal [[Francisco Franco]] moc od [[Výbor národní obrany v Salamance|Výboru národní obrany v Salamance]] a o dva dny později ([[1. říjen|1. října]]) obdržel titul [[generalissimus]], čímž se stal faktickým vládcem povstalci kontrolovaných území a nejvyšším vojenským velitelem.