R-7 (balistická raketa): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: oprava ISBN |
→Historie: Odkaz značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
||
Řádek 56:
== Historie ==
[[Soubor:Russia-Moscow-VDNH-Rocket R-7-1.jpg|náhled|vlevo|R-7 8K72 "[[Vostok (nosná raketa)|Vostok]]" na výstavě]]
Raketu vyvinula konstrukční kancelář OKB-1 (Opytno-konstruktorskoje bjuro, Опытно-конструкторское бюро ОКБ-1) v městečku Podlipki (nyní [[Koroljov (město)|Koroljov]]), Moskevská oblast, pod vedením hlavního konstruktéra [[Sergej Koroljov|S. P. Koroljova]]. Prototypové exempláře byly vyrobeny v tajném závodě č. 88 (nyní [[RKK Eněrgija]]) v Podlipkách; sériová výroba byla později předána do Státního leteckého výrobního závodu č. 1 (Государственный авиационный завод № 1, nyní [[CSKB-Progress]], ЦСКБ-Прогресс) v městě Kujbyšev (nyní [[Samara]]). Raketové motory pro raketu R-7 vyvinula a vyrobila konstrukční kancelář OKB-456 (nyní [[NPO Energomaš]]) pod vedením hlavního konstruktéra, akademika [[Valentin Gluško|V. P. Gluška]] a řídicí systémy pak vědecko-výzkumný ústav NII-885 (Научно-исследовательский институт № 885, НИИ-885) řízený [[Nikolaj Alexejevič Piljugin|N. A. Piljuginem]]. Raketa byla teoreticky schopná dopravit bojovou hlavici o hmotnosti kolem 3 tun na vzdálenost 8800 km, přičemž rozptyl od bodu zacílení neměl převyšovat 5 km. Ve výzbroji Sovětské armády byla v létech 1959 až 1960, i když nebyly dokončeny všechny letové zkoušky; v roce 1960 byla nahrazena vylepšenou verzí [[R-7A (balistická raketa)|R-7A]].
Konstrukční kancelář OKB-1 S. P. Koroljova zahájila práce na studiích [[mezikontinentální balistická raketa|mezikontinentální balistické rakety]] na základě rozhodnutí Rady ministrů [[Sovětský svaz|SSSR]] ze dne [[4. prosinec|4. prosince]] [[1950]] v rámci projektu označovaného N-1. Po změnách zadání, způsobených požadavkem na vyšší nosnost této rakety, zadala Rada ministrů výnosem č. 956-4088 ze dne [[20. květen|20. května]] [[1954]] úkol OKB-1 vyvinout balistickou mezikontinentální raketu R-7. Projektové práce na ní byly ukončeny již [[11. březen|11. března]] [[1955]] a výrobní závod v Podlipkách přistoupil k výrobě prvních prototypů.
| |||