Antonín Wiehl: Porovnání verzí

Podobně jako architektura jeho učitele Josefa Zítka je i Wiehlova tvorba ovlivněna [[italská renesance|italskou renesancí]] a především tvorbou [[Andrea Palladio|Andrea Palladia]]. V duchu českého vlasteneckého vzepětí konce 19. století však toto klasické pojetí italské renesance a evropské neorenesance kombinoval s prvky české renesance 16. století. Je třeba zdůraznit, že v době Wiehlova studia a architektonické tvorby neexistovala odborná literatura o české renesanci. Wiehl tedy neměl možnost charakteristické prvky české renesance a její odlišnosti od renesance italské poznávat [[teorie|teoreticky]], ale pouze [[praxe|prakticky]] vlastním studiem v terénu.<ref name="Wirth11" /> Inspiraci pro své návrhy čerpal systematickým studiem českých měst, která si aspoň zčásti uchovala svůj vzhled z doby vrcholné české renesance v druhé polovině 16. století. Významná byla pro Wiehla [[Plzeň]]. Právě fasáda průčelí [[Plzeňská radnice|Plzeňské radnice]], se kterou se mohl seznámit již v době studia na [[reálka|reálce]] v Plzni, Wiehla inspirovala<ref group="P">Wiehl se v době studia v Plzni měl možnost seznámit s původní renesanční podobou plzeňské radnice. Nutno zdůraznit, že Koulova rekonstrukce (1902–1910) vzhled průčelí radnice příliš nezměnila. Důvodem bylo mj. i zadání města Plzně jako investora, aby byl co nejvíce zachován renesanční styl budovy. Příkladem bylo zachování charakteristických tří štítů, které Koula původně zamýšlel odstranit z důvodu jejich havarijního stavu. Stejně tak nedošlo ke změnám na oknech a na mohutné bosáži přízemí. Zbytky původních renesančních malby mezi okny prvního poschodí ([[Stvoření člověka]], [[Kain]] a [[Ábel]], [[Šalomoun|Šalamounův soud]], [[Adam a Eva]]) Koula nahradil typickými obrozeneckými motivy, které však dokázal provést v podobě připomínající charakteristickou renesanční výzdobu radnice z 2. poloviny 16. století. Příkladem pro srovnání může být průčelí renesanční [[Stará radnice (Prachatice)|Staré radnice v Prachaticích]] (1570 - 1571). Toto pojetí plně konvenovalo výtvarnému názoru Wiehla na všech jeho stavbách v Praze (v době přípravy a realizace Koulovy rekonstrukce Plzeňské radnice se Wiehl ze zdravotních důvodů již nevěnoval architektonické tvorbě). Typickým příkladem je [[Dům čp. 1682 Na Poříčí]] (1885 - 1886). Wiehlova autorita a užití prvků původní radnice v Plzni se projevilo i tím, že jej město Plzeň určilo jako jediného rozhodce k výběru ze dvou předložených návrhů. Wiehl ve svém rozhodnutí ve prospěch Koulova projektu zdůrazňuje, že lépe vyhověl požadavku "archeologickému" (i když zároveň zhodnotil i Balšánkův projekt jako cenný). Tyto skutečnosti dokládá Koulův projekt rekonstrukce (pozůstalost v archivu [[Národní technické muzeum v Praze|NTM]]), dokumentace stavu před rekonstrukcí ([[Archiv města Plzně]] - „Stav průčelí radnice král. města Plzně r. 1904") a dobové snímky radnice. V literatuře se významem Plzeňské radnice v české architektuře renesanční a novorenesanční věnoval např. [[Jiří Kropáček]], [[Jan Muk]], [[Jarmila Krčálová]], [[Zdeněk Fišera]], [[Karel Kibic]] a další. Významným zdrojem je tvorba významného plzeňského historika a muzeologa [[Ladislav Lábek|Ladislav Lábka]]. Problematiku dokreslují i teoretické práce obou protagonistů soutěže na rekonstrukci radnice Jana Kouly a Antonín Balšánek.</ref>{{Zdroj?}} u řady jeho návrhů (sgrafita, alegorie, štíty, věžička, rustika a další). Z dalších měst Wiehl studoval [[Pardubice]], [[Litomyšl]], [[Telč]], [[Český Krumlov]], [[Třeboň]], [[Jindřichův Hradec]] a další. Z významných českých renesančních staveb jej výrazně ovlivnily [[Martinický palác]] a [[Schwarzenberský palác v Praze|Schwarzenberský palác]] v Praze.<ref name="Wirth12">{{Citace monografie

}}</ref> bohatě členěné [[štít (architektura)|štíty]] (rekonstrukce [[Novoměstská radnice|Novoměstské radnice]], [[Staroměstská vodárna|Staroměstské vodárny]]) a zdi zdobené sgrafity (např. budova pošty a telegrafu u vchodu do [[Výstaviště Praha|Výstaviště]]). Tento jeho styl se postupně vyvíjel z klasického pojetí neorenesance vycházející z italské renesance, se kterým se Wiehl seznámil již v době studia na Zítkových přednáškách. Wiehla tento [[Palladiánská architektura|palladiánský styl]] na počátku tvorby ovlivnil, ale své architektonické návrhy novorenesančních budov postupně obohacoval o typicky české prvky renesance 16. století. Proto je případné označení [[obnovená česká renesance]]. Wiehlovo pojetí obnovené české renesance se vyvíjelo ve dvou etapách. Na počátku svého stavitelského úspěchu měl Wiehl podrobněji nastudovanou českou renesanci v Plzni a částečně v Praze, jeho skicáky dokazují pozdější termíny jeho studijních cest za dalšími renesančními domy.<ref name="Wirth12">{{Citace monografie

}}</ref> Wiehl se inspiroval [[Florencie|florentským]] palácem Quadagni ([[bosáž|bosovaná]] [[rustika]] v [[parter]]u, okna mezi [[portál (architektura)|portály]], obruba oken a portálů obíhající kolem a nekončící v oblouku, otevřená [[lodžie]] se [[Sloup (architektura)|sloupy]] v 3. patře, sgrafitové [[vlys]]y, a[[Rozeta (architektura)|rozety]]) a Riccardi (odstupňování fasády od [[bosáž]]e po hladkou zeď, tvar oken, sgrafitový vlys pod prvním patrem a pod hlavní [[Konzola (architektura)|konzolí]] domu). Skutečně realizovaný návrh z roku 1875 je založen na stejných motivech ale je podstatně jednodušší.<ref name="Wirth21">{{Citace monografie

Výzdoba domů, které Wiehl navrhl v letech 1882–1895, vychází z jeho pojetí výzdoby u prvních nájemních domů navržených v 70. letech. Wiehl v této době intenzívněji studuje renesanční architekturu 16. století v českých městech a na těchto stavbách navržených po roce 1882 postupně formuluje a propracovává svoje pojetí české neorenesance. Podle prvků výzdoby lze jeho architektonické návrhy rozčlenit do dvoutřech směrů:

* Třetí skupinusměr představuje střízlivá neorenesanční architektura s prvky architektonického eklesiasmu, jakou představuje výstavní pavilon Akademie výtvarných umění na Výstavišti a osově vkomponovaná budova Magistrátu hl.m.Prahy pro Retrospektivní výstavu z roku 1891 (dnes v přestavěné verzi z roku 1908 slouží pro [[Lapidárium Národního muzea]]).