František Kovářík: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Film: wikiodkaz |
|||
Řádek 37:
== Život ==
Narodil se v rodině kameníka mezi osmi dětmi. Brzy jej zaujalo divadlo, působil mezi ochotníky. V letech [[1903]]–[[1908]] působil jako ochotník v ''Ludvíkově divadelní společnosti'' mezi krajany v [[Spojené státy americké|USA]], po návratu do [[Čechy|Čech]] hrál do roku [[1912]] v několika venkovských divadelních společnostech, v letech [[1913]]–[[1915]] byl členem [[Švandovo divadlo na Smíchově|Švandova divadla]], [[1915]]–[[1918]] [[Divadlo Josefa Kajetána Tyla|Městského divadla v Plzni]]<ref>''Český film : herci a herečky I'', s. 657.</ref> a v letech [[1920]]
== Divadlo ==
Za divadlem ho to táhlo od útlého mládí. Začínal hrát ochotnicky v [[Plzeň|Plzni]]. Když se rozhodl v sedmnácti jet do Ameriky, rodiče byli rádi, že snad zapomene na divadlo a najde si řádnou práci. Žil tam u svého vzdáleného bratrance, od něhož se měl naučit obchodním příručím, ale nejraději tam mezi českými ochotníky hrál divadlo pro krajany. Tou dobou tam vystupovala i naše budoucí významná operetní subreta [[Mařenka Zieglerová|Marie Zieglerová]], jejímž tam byl partnerem. Mezi obyčejné lidi se dostal i po [[První světová válka|1. světové válce]], kdy mu půjčil jeho kolega a přítel [[Josef Skupa]] některé loutky a Kovářík s nimi objížděl republiku.
František Kovářík patřil mezi pokračovatele tradice českého lidového herectví. Přátelé mu říkali "boží člověk" nebo dokonce "svatý muž", protože byl nesmírně dobrý, laskavý a skromný. O svém životě napsal knihu ''Kudy všudy za divadlem'' ([[1982]]). Z divadelních rolí vynikl např. jako Luka ([[Maxim Gorkij]]: ''[[Na dně]]'') nebo jako Lízal ([[Bratři Mrštíkové|Alois a Vilém Mrštíkové]]: ''[[
== Citát ==
Řádek 159:
== Divadelní osobnosti vzpomínají na Františka Kováříka ==
'''[[Alena Kožíková]]'''
* S Františkem Kováříkem jsem jako dítě z Dismanova souboru natáčela v rozhlase: všechny nás tehdy očaroval, viseli jsme mu na rtech, neustále jsme chtěli být s ním a plnili jsme každé jeho přání. Později mi při náhodném setkání v divadle podal ruku, podíval se mi do očí a jeho pohled vypovídal o laskavosti, dobrotě srdce, charakteru i otevřenosti. Vlastně tak působily i jeho postavy na jevišti. Přitažlivou lidskostí, jímavostí a srdečností navazoval kontakt s diváky. František Kovářík v těch postavách odrážel svůj prožitý život.
'''[[Vladimír Hlavatý]]'''
Řádek 165:
'''[[Miloš Nedbal]]'''
* S Františkem Kováříkem jsem se setkal ještě jako student, když jsem pilně navštěvoval Vinohradské divadlo. Upoutal mne a oblíbil jsem si ho od první chvíle, třebaže často hrál jen malé postavy. Byla v nich vždycky lidská hřejivost a nefalšovaná srdečnost. Když jsem se potom na Vinohradech stal roku 1938 jeho kolegou, poznal jsem, že to, co v jeho herectví je tak krásné, lidskost, srdečnost, opravdovost, nejsou jen vlastnosti postav, které vytvořil, ale že to vše vyplývá přímo z něho samého.
'''[[Vladimír Menšík]]'''
* Většina herců, ale i režisérů a lidí kolem divadla, televize a filmu, mluví-li o Františku Kováříkovi, říká Kováříček. Nejde o zdrobnělinu, ale o téměř něžný vztah k našemu dnes nejstaršímu herci. Je zajímavé, že ani Jaroslavu Vojtovi neřekl nikdo jinak než Jaroušek, a srovnáte-li či zamyslíte-li se právě nad těmito dvěma herci, zjistíte, že mají společného jmenovatele: lidovost, mnohokráte znásobenou laskavostí. A to je nesmírně vzácná bylina.
'''[[Lída Plachá]]'''
|