Verze z 23. 4. 2019, 16:17 editovat CommonsDelinker (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 61 049 editací Náhrada Landhaus_Wappensaal_Fuerstenstein_01.jpg -> Klagenfurt_Landhaus_Großer_Wappensaal_Fürstenstein_19072006_6295.jpg (CommonsDelinker: File renamed: Präzisierung des Dateinamens) ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 11. 8. 2019, 23:37 editovat zrušit editaci ShadowRobot (diskuse \| příspěvky) 23 683 editací m WPCleaner v2.01b - Fixed using WP:WCW (Odkaz shodný se svým popisem) Přejít na další porovnání →
Řádek 72: [[Soubor:Karte Böhmen unter Ottokar II.png\|náhled\|vlevo\|upright=1.2\|Království [[Přemysl Otakar II.\|Přemysla Otakara II.]]]] [[Soubor:Battle of Kressenbrunn Thuróczy.JPG\|náhled\|[[Bitva u Kressenbrunnu]] roku [[1260]]]] Fridrich II. po sobě zanechal dvě ženské dědičky: [[Gertruda Babenberská (1226–1288)\|Gertrudu]] a [[Markéta Babenberská\|Markétu]]. Gertrudu si již roku [[1246]] vzal [[Moravské markrabství\|moravský markrabě]] [[Vladislav Český\|Vladislav]], který ovšem následujícího roku zemřel. Poté se s Gertrudou oženil [[Heřman VI. Bádenský\|Heřman Bádenský]], avšak i ten roku [[1250]] zemřel. V zemi nastala anarchie: [[~~Rakouská šlechta\|~~rakouská šlechta]] a biskupové nabídli vládu českému králi Václavovi I., jenž do země vyslal svého syna [[Přemysl Otakar II.\|Přemysla]], jenž se následujícího roku oženil s druhou dědičkou, Markétou Babenberskou. Tím ovšem spory neskončily, neboť Gertruda se provdala za [[Roman Haličský\|Romana Haličského]], příbuzného uherského krále. Uherské a bavorské vojsko plenilo Přemyslovu Moravu a Rakousy, až se roku [[1254]] nyní již jako český král [[Přemysl Otakar II.]] vzdal Štýrska.<ref>''Dějiny Rakouska''. S. 114–116.</ref> Ve Štýrsku však proti uherské správě vypuklo několik povstání, až se nakonec toto vévodství dostalo opět pod správu českého krále. Toto uspořádání pak roku [[1260]] potvrdilo české vítězství v [[Bitva u Kressenbrunnu\|bitvě u Kressenbrunnu]]. Roku 1268 uzavřel Přemysl smlouvu s korutanským vévodou, jímž získal nástupnická práva v [[korutanské vévodství\|korutanském vévodství]], jež ke své říši Přemysl připojil následujícího roku. Připojení dalších území (vindické marky, Pordenone a [[Kraňsko\|Kraňska]]) znepokojovalo císaře, papeže i uherského krále, pohraniční šarvátky a plenění jižní Moravy, Štýrska a Rakousovšem žádnou změnu nepřinesly.<ref>''Dějiny Rakouska''. S. 116–119.</ref>

Dějiny Rakouska: Porovnání verzí