Gregoriánský chorál: Porovnání verzí

Přidáno 2 424 bajtů ,  před 2 lety
rozšíření textu – historie, charakteristika
(Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15))
(rozšíření textu – historie, charakteristika)
[[Soubor:Graduale Aboense 2.jpg|náhled|[[Offertorium]] ''Gaudeamus omnes'']]
 
'''Gregoriánský chorál''' je jednohlasý [[Latina|latinský]] [[zpěv]] bez doprovodu [[hudební nástroj|nástrojů]] užívaný při obřadech [[Římskokatolická církev|římskokatolické církve]], nazvaný podle papeže [[Řehoř I. Veliký|Řehoře Velikého]] (kolem 540-604540–604). Jedná se o nejstarší formu, jež se až dodnes uchovala beze změn.
 
=== PůvodHistorie ===
Chorál vznikl z chrámového zpěvu židů již v 1. století, kdy křesťané převzali zpívání žalmů a vytvořili svůj liturgický responsoriální zpěv. Sv. Ambrož ve 4. století zavedl mezi tehdejší latinské církve zpěv antifon a hymnů běžných na východě. Tak vznikl základ chorálu s židovskými a řeckými prvky. Od něho se odvíjely další druhy chorálů (gregoriánský, ambrosiánský v Miláně, gallikánský v Galii, mozarabský ve Španělsku).<ref>ČALA, Antonín. ''Duchovní hudba''. Vydání I. Olomouc: Obecná jednota cyrilská, 1946. 227 stran. Krystal; sv. 73. S. 19–20.</ref>
 
=== Původ označení ===
Své označení ''gregoriánský'' dostal podle papeže [[Řehoř I. Veliký|Řehoře I.]] (lat. ''Gregorius''), který nechal zpěvy sesbírat a setřídit. Jeho přínos však tkví především v&nbsp;oblasti [[liturgie]]. Gregoriánský chorál byl ustanoven teprve o&nbsp;více než 50 let později, za pontifikátu 76. [[papež]]e [[Vitalianus|Vitaliana]].
 
== Charakteristika ==
Gregoriánská melodie je [[Diatonika|diatonická]], stupnice vylučuje alteraci 7. stupně k dosažení půltónu mezi 7. a 8. stupněm. Půltóny byly považovány za nedokonalé, proto je skladatelé odmítali. Styl melodie je [[monodie]], nepotřebuje žádný doprovod.<ref>ČALA, Antonín. ''Duchovní hudba''. Vydání I. Olomouc: Obecná jednota cyrilská, 1946. 227 stran. Krystal; sv. 73. S. 24–25.</ref>
 
Zatímco pozdější hudba používá durové a molové stupnice, které se prakticky liší pouze v tónice, chorální tónina je postavená na kterémkoliv tónu stupnice. To spolu s diatonickou stupnicí vede k tomu, že podle výchozího tónu, na kterém je stupnice postavena, je pokaždé jiná poloha celých tónů a půltónů. Protože má diatonická stupnice sedm tónů, bylo i sedm tónin.
 
Ve středověku byly tóniny rozděleny na čtyři (tónorod na d – protus, na e – deuterus, na f – tritus, na g – tetrardus), ke kterým vznikly dvě odvozené. V gregoriánském chorálu se tak užívá celkem osm tónin: na d (1. a 2. modus), na e (3. a 4. modus), na f (5. a 6. modus), na g (7. a 8. modus).<ref>ČALA, Antonín. ''Duchovní hudba''. Vydání I. Olomouc: Obecná jednota cyrilská, 1946. 227 stran. Krystal; sv. 73. S. 26–27.</ref>
 
Proto je gregoriánský chorál nejbohatším druhem hudby na modulace. Umělecký přechod z tóniny do tóniny umožňují [[Dominanta (hudba)|dominanty]] a [[Kadence (hudba)|kadence]].
 
Rytmus je volný, libovolně se střídá dvouosminový ({{Zlomek|2|8}}) a tříosminový ({{Zlomek|3|8}}) takt.<ref>ČALA, Antonín. ''Duchovní hudba''. Vydání I. Olomouc: Obecná jednota cyrilská, 1946. 227 stran. Krystal; sv. 73. S. 29, 31.</ref>
 
== Výskyt ==
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references responsive="" />
 
=== Související články ===
353

editací