Salon nezávislých: Porovnání verzí

Přidány 2 bajty ,  před 5 měsíci
kor.
(kor.)
Salon nezávislých je nezávislá, veřejná, umělecká výstava konaná každoročně v [[Paříž]]i. Salon byl založen v reakci na [[rigidní]] tradicionalitu oficiálního, vládou sponzorovaného Salonu, založeného Ludvíkem XIV. v roce 1667. Od první výstavy v roce 1884 konané v "Pavilionu de la ville de Paris" na [[Avenue des Champs-Élysées|Champs-Elysées]], se organizátoři Salonu nezávislých zavázali společně vystavovat práce těch umělců, kteří ve svých dílech zastávají určitou nezávislost. Akce je charakterizována absencí udělování jakýchkoli cen a poroty, určující která díla mohou být vystavena. Ovšem existovaly výbory určující umístění obrazu. Na rozdíl od [[Podzimní salon|Podzimního salonu]], který se konal v Paříži během podzimních měsíců, Nezávislí vystavovali během jara a inspirovali tak uměleckou produkci v zimních měsících, kdy se umělci na výstavu připravovali. Historie Salonu se vyznačuje několika důležitými daty.
 
Během [[Druhá Francouzská republika|druhé francouzské republiky]] umělci, kteří nebyli podporováni oficiální [[Académie royale de peinture et de sculpture]] (Akademií malířství a sochařství), neměli mnoho příležitostí vystavovat. Tak se každým rokem zvyšoval počet umělců pracujících v Paříži, kteří se nakonec podrobili uměleckému dikátudiktátu oficiálního [[Pařížský salon|Pařížského Salonu]] a zvyšoval se počet prací odmítnutých porotou. Ani [[Třetí francouzská republika]] nebyla schopná či ochotná situaci řešit.
 
Dlouhá léta se umělci spoléhali pouze na oficiální podporu. Nakonec, v roce 1884, se umělci rozhodli založit vlastní organizaci a vytvořili "Group of independent artists (skupina nezávislých umělců)" a dostali povolení od Ministry of Fine Arts uspořádat vlastní výstavu a Paříž souhlasila s poskytnutím výstavních prostor. Od 15. května do 15. července se tedy konala první „svobodná“ výstava současného umění. Výstava ukázala více než 5000 prací více než 400 umělců.
{{Citace|Hnutí, které považuji za nebezpečné (navzdory velkému soucitu, který cítím vůči jeho pachatelům), se formuje mezi malým klanem mladých. Byla zřízena kaple, která slouží dvěma povýšeným kněžím. MM Derain a Matisse; několik desítek nevinných katechumenů dostalo svůj křest. Jejich dogma se rovná ohromujícímu schématu, který zakazuje modelování a objemy ve jménu obrazové abstrakce, proč to nevím. Toto nové náboženství se mi jen stěží líbí. Nevěřím v tuto renesanci... M. Matisse, náčelník; M. Derain, zástupce zástupce; MM. Othon Friesz a Dufy, účastní se další... a M. Delaunay (čtrnáctiletý žák M. Metzinger...), infantilní fauvelet. |Vauxcelles, Gil Blas, 20. března 1907<ref name="Clement" />}}
 
[[Soubor:AndréDerain-1908-Landscape of Martigues.png|thumb|[[André Derain]], [[Martigues]], olej na plátně, 100 cm x 81 cm, 1908, [[Hokkaidó|Hokkaidō]], MuseumMuzeum ofmoderního Modern Artumění]]
 
Fauvismus Matisse a Deraina byl koncem roku 1907 prakticky opuštěn. Po [[Podzimní salon|Salonu d'Automne]] z roku 1907 skončilo toto období i pro mnoho dalších umělců. Posun od jasných čistých barev volně aplikovaných na plátno umožnil propracovanější geometrický přístup. Priorita zjednodušené formy začala předjímat reprezentativní aspekt prací. Zjednodušení prezentované formy ustoupilo nové složitosti; v obrazech postupně dominovala síť vzájemně propojených geometrických rovin, rozdíl mezi popředím a pozadím již nebyl ostře vymezen a hloubka ostrosti byla omezená.
 
== 1910, geometričtí ignoranti ==
[[File:Henri Rousseau - Le Rêve - Google Art Project.jpg|thumb|[[Henri Rousseau]] (Le Douanier), 1910, ''The Dream'' (''Sen''), olej na plátně, 204,50 cm x 298,50 cm, vystaveno v roce 1910 na Salonu nezávislých několik měsíců po jeho smrti, [[MuseumMuzeum ofmoderního Modern Artumění]]]]
 
[[Albert Gleizes]] vystavoval na Salonu nezávislých v roce 1910 poprvé své kubistické dva obrazy: ''Portrait de René Arcos'' a ''L'Arbre (Strom),'' v nichž důraz na zjednodušenou geometrickou podobu do značné míry převyšuje zájem o reprezentativní výraz malby.<ref name="Brooke, Gleizes" /> Stejná tendence je patrná i v Metzingerově ''Portrait of Apollinaire'' vystaveném ve stejném Salonu. Podle Apollinaire šlo o „první kubistický portrét“. Sám Apollinaire ve své knize ''The Cubist Painters'' (1913) poukázal na to, že Metzinger byl po Picassovi a Braqueovi chronologicky třetím kubistickým umělcem.<ref name="S. E. Johnson">S. E. Johnson, 1964, Metzinger, Pre-Cubist and Cubist Works, 1900-1930, International Galleries, Chicago</ref> Podle Gleizesových monografií jej [[Alexandre Mercereau]] představil Metzingerovi, ale teprve po Podzimním salonu se o své práce začali navzájem vážně zajímat.<ref name="Brooke, Gleizes" />