Wikipedista:Mlodia/Pískoviště: Porovnání verzí

bez shrnutí editace
'''Neóterici''' byli sdružením [[Avantgarda|avantgardních]] [[Básník|básníků]] působících v [[Řím|Římě]] v období [[Římská republika|pozdní římské republiky]] (1. století př. n. l.). Charakteristická pro ně byla snahakritičnost sevůči programověarchaizující odlišittradici, odjíž dosavadnípředstavovali římskéřečtí tradicei adomácí hledáníklasikové. inspiraceInspiraci naopak hledali u řeckých [[Helénismus|hellénistických]] [[Básník|básníků]]. Neóterici představují první tvůrčí skupinu v řeckédějinách [[Římská literatura|římské literatury]], již obohatili o nový rozměr. Jejich úsilí připravilo cestu pro další rozvoj kultuře[[Poezie|poezie.]]
 
== Název ==
"Noví básníci", (latinsky poetae novi) tak tuto básnickou [[Avantgarda|avantgardu]] kriticky označil proslulý řečník [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] ve svém díle [[Orator]] (Orator 161). V jednom ze svých dopisů [[Titus Pomponius Atticus|Attikovi]] (Ad Att. VII,2) je zase nazývá "noeteroi" (z řeckého νεώτεροι), tedy novátoři. Ačkoliv tato označení implikují touhu po [[Inovace|inovacích]] a v dnešním pojetí je můžeme chápat také jako něco moderního, v tomto případě měla jednoznačně negativní konotace.  Být „novým“ [[Básník|básníkem]] neznamenalo v tehdejší římské společnosti ctící tradici nic dobrého. Přídavné jméno „novus“ v [[Latina|latině]] má totiž negativní ráz a poukazuje na odklon od zavedených konvencí. To bylo důvodem, proč neměl tyto členy literární scény [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] v lásce a proč jim uštědřil také jiné ironické označení, a to Cantores Euphorionis (Tusc. 3.45) - Euforónovi zpěváčci. „Narážel tím na řeckého [[Básník|básníka]] [[Euforión z Chalkidy|Euforióna z Chalkidy]] (3. stol. př. n. l.), jenž se stal symbolem [[Alexandrijská básnická škola|alexandrijské básnické školy]], a který proslul hutností své poezie a velkou učeností."<ref name=":0">CONTE, Gian Biagio. ''Dějiny římské literatury''. 2. vyd. Přeložila Dagmar BARTOŇKOVÁ. Praha: Koniasch Latin Press, 2008. s. 142-143. ISBN 978-80-86791-57-9.</ref> Cicero byl tedy prvním, kdo tyto [[Básník|básníky]] označil za skupinu a jehož, původně [[Sarkasmus|sarkasticky]] myšlené pojmenování, zůstalo těmto [[Poeta|poetům]] dodnes. <br />
 
== Charakteristika ==
Ačkoliv bývají neóterici často nazýváni také Mladořímskou básnickou školou, nepředstavovali žádnou oficiální školu ani kruh, neboť je navzájem nepojil žádný společný program.<ref name=":0" /> V jistém slova smyslu se tedy jednalo pouze o soudružnou skupinu modernistických [[Básník|básníků]], které sbližovaly stejné literární tendence a vkus, poetické aspirace a v neposlední řadě přátelství a společný původ. Mnozí z nich totiž nebyli Římani, ale pocházeli z [[Předalpská Galie|předalpské Galie]] (Gallia Cisalpina).<ref name=":2">ŠUBRT, Jiří. ''Římská literatura''. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2005. s. 93. ISBN 80-7298-095-5.</ref> Jejich provinciální původ měl patrně vliv na formování jejich postojů k politickému dění. Na rozdíl od svých vrstevníků, jež přicházeli do [[Řím|Říma]] angažovat se ve státních službách, neóterici o aktivní [[Politika|politiku]] v podstatě nejevili zájem a vůči římskému veřejnému životu byli zdrženliví. Místo toho dávali přednost soukromému životu (latinsky [[otium]]), což se odráželo také v jejich literární činnosti. Neóterici psali nejspíše pouze pro malý okruh přátel.<ref name=":1">CATULLUS, Gaius Valerius, STEHLÍKOVÁ, Eva, (ed). ''Zhořklé polibky''. Praha: Československý spisovatel, 1980. s. 11-23. Klub přátel poezie.</ref> Obraceli se tak pouze k úzké skupině vzdělaných lidí a širší veřejnosti byla jejich tvorba uzavřena. To, že byli nezávislými i ve společenském životě dokazuje fakt, že za nimi nestál nikdo, kdo by jejich činnost skutečně podporoval.<ref name=":0" /> Kvůli své apolitičnosti a [[Autotelický|autotelické]] tvorbě jim bylo vytýkáno, že odcizili [[Poezie|poezii]] [[Národ|národu]] a způsobili tak, že přestala plnit svou výchovnou funkci.<ref name=":1" /> Za duchovního otce a vůdčí osobnost skupiny je považován gramatik a [[básník]] [[Publius Valerius Cato]].<ref name=":2" /> Jediným členem celého okruhu, jehož dílo se dochovalo v rozsáhlejší podobě, je Gaius Valerius Catullus. ZároveňTen je zároveň považován za nejvýznamnějšího z těchto básníků. Neóterici zůstávají první tvůrčí skupinou v dějinách [[Římská literatura|římské literatury]], již obohatili o nový rozměr. Jejich úsilí připravilo cestu pro další rozvoj [[Poezie|poezie.]]
 
== Předchůdci ==
Tendence neóteriků nebyly samy o sobě ničím zcela novým. Za [[Průkopník|průkopníky]] nového směru můžeme považovat již předchozí generaci literátů, jež bývají nazýváni [[preneóterikové]]. Patřili mezi ně [[Epigram|epigramikové]] ([[Porcius Licinius]], [[Valerius Aedituus]], [[Lutatius Catulus]]) a také básník [[Laevius|Laevius.]] Neóterikové byli však ve svých postojích mnohem důslednější a proto až oni představují zásadní rozchod s tradicemi ctěnými klasicisty.<ref>JANOUŠEK, Jan, Eva KUŤÁKOVÁ a Anežka VIDMANOVÁ. ''Slovník latinských spisovatelů''. Praha: Leda, 2004. ISBN 80-7335-042-4.</ref>
 
== Styl ==
Byli kritičtí vůči archaizující tradici, jíž představovali řečtí i domácí klasikové. [[Estetika|Estetické]] vzory neóterici naopak nalézají v řecké [[Alexandrijská moderna|alexandrijské moderně]]. Inspirací a učiteli se jim tak stali pozdně [[Helénismus|helénističtí]] [[Básník|básníci]], z nichž řada žila v [[Řím|Římě]].<ref name=":3">CATULLUS, Gaius Valerius, Albius TIBULLUS a Sextus PROPERTIUS. ''Pěvci lásky''. Přeložil Otakar SMRČKA. Praha: Svoboda, 1973. s. 12-13. Antická knihovna (Svoboda).</ref> Jedním z nich byl například [[Partheniás z Níkaie]], který do [[Řím|Říma]] zavítal koncem 70. či počátkem 80. let prvního století př.n.l.<ref>HARRISON, S. J., ed. ''A companion to Latin literature''. Malden: Blackwell Publishing, 2007. s. 32. Blackwell companions to the ancient world. <nowiki>ISBN 978-1-4051-6131-2</nowiki>. </ref> Existují názory, že tím, kdo přivedl tohoto básníka do [[Řím|Říma]] byl [[Gaius Helvius Cinna|Helvius Cinna]]. To však nelze s jistotou potvrdit. Dalšími inspirátory neóteriků byli [[Kallimachos z Kyrény]], [[Aulus Licinius Archias]] či [[Filodémos]]. [[Helénismus|Helénistická]] tvorba inspirovala neóteriky nejen stylem a formou, ale také náměty a metrikou. Středem jejich zájmu byl život a pocity jednotlivce, poezie intimních citů a milostných prožitků, byť i stylizovaných.<ref name=":3" /> Po vzoru [[Kallimachos z Kyrény|Kallimacha]] propagovali sevřenější kratší formy - [[epigram]], [[epyllion]], milostnou elegii[[Elegie|elegi]]<nowiki/>i, ale také jiné druhy příležitostné [[Lyrika|lyriky]], jako např. svatební píseň ([[epithalamion]]) či píseň na cestu ([[propemptikon]]). V [[Epika|epice]] volili spíše exkluzivní náměty, často [[Mytologický|mytologické]]. Právě zmíněný [[epyllion]] - malý [[epos]], dokonale umožňoval neóterikům ukázat vlastní učenost a zároveň umožňoval provádět sofistikované zásahy do stavby díla. Ačkoliv své výtvory neóterici sami nazývali hříčkami či drobnostmi (nugae), jednalo se o velmi propracované skladby. Usilovali o dosažení formální vytříbenosti a technické dokonalosti. Kromě tradičního [[Hexametr|hexametru]], který se snažili technicky zdokonalit, zavádějí také jiné metrické útvary, a to například [[Hendekasyllabus|hendekasyllaby]], [[Sapfická strofa|sapfickou strofu]] a především potom jedenáctislabičný verš, tzv. [[Falaikův verš|verš Falaikův]].
 
== Členové ==
 
== Proudy ==
 
 
== Odkazy ==
105

editací