Jozef Ignác Bajza: Porovnání verzí

Odebráno 18 bajtů ,  před 7 měsíci
m
WPCleaner v2.01b - Fixed using WP:WCW (Řídicí znaky Unicode)
(doplnené do Dílo v e-podobě)
m (WPCleaner v2.01b - Fixed using WP:WCW (Řídicí znaky Unicode))
Dějovou kostrou prvního svazku je cesta Reného z [[Benátky|Benátek]] do [[Tripolis]]u Jejím cílem je přivést sestru Fatimu, od níž ho ještě jako chlapce za tragických okolností odtrhli. Na tomto dějovém schématu rozvíjí J. I. Bajza celou spleť podivuhodných dobrodružství a exotických příhod svého hrdiny s jeho vášnivou láskou k Hadixe.
 
Česká a slovenská literární věda byla dlouho v rozpacích nad prvním svazkem Reného. Druhý zůstával dlouho neznámý. V prvním svazku vystupuje nejvíce do popředí láska muže k ženě. Tyto závěry potvrzuje i posudek církevního cenzora Tomáše Tajnaye, kterého na prvním svazku nejvíce dráždil jeho světský duch. Správně vycítil, že za Bajzovou kritikou mohamedánství, dervišů, náboženského fanatismu a pověr se skrývá kritika katolické církve, ale především se pozastavuje nad nejen pohoršujícími, ale i vášnivými představami lásky a zejména nad závěrem prvního svazku, který tvoří zdánlivě překvapivý přechod ke svazku druhému. Tady začíná pochybovat o celibátu katolických kněží a J. Tajnay v latinském překladu i celou tuto část ve svém posudku citoval. [[28. květen|28. května]] [[1785]] dostal Jozef Ignác Bajza imprimatur vídeňské ústřední cenzury na druhý svazek Reného a bratislavský typograf Landerer začal dílo okamžitě sázet. Tento svazek má jinou strukturu a náplň. Skládá se z jednotlivých epizod, „příhod a zkušeností“ na sobě vzájemně motivově nezávislých, spojených pouze osobou Reného, ​​VanVan Stiphouta a jejich průvodce, ústy jehož hovoří sám autor. Děj se odehrává v severní Itálii, Rakousku a zejména na Slovensku. Zatímco první svazek, i když je odrazem vnitřního citového napětí autora, má těžiště ve vymyšlených exotických dobrodružstvích svého hrdiny, druhý je výsledkem bystrého pozorování konkrétní skutečnosti. Jozef Ignác Bajza v literární formě podává zde ostrou kritiku společenských poměrů na Slovensku V tomto díle Bajza v próze uskutečňuje svůj záměr, který sledoval i v různých verších - podat kritiku všech občanských stavů, nebo vlastně satiry o těchto stavech. Hrdina románu René si zde vypůjčil zuby od satiriků. Satira Josefa Ignáce Bajzy je satira voltairovská - ostrá, odvážná, vtipná, vyúsťující místy až do grotesky a pamfletu. J. I. Bajza se zde projevuje jako osvícený racionalista a osvícenec - stoupenec josefínské reformy. V první části druhého svazku, kde kritizuje církevní poměry, zejména život v klášterech, jsou jednotlivé epizody literárním zpracováním základních i dílčích reforem a nařízení Josefa II. v této oblasti.
 
Ve druhé části, v níž se koncentruje na kritiku společenských poměrů na Slovensku, je koncepčně i ideově samostatnější a v mnohém směru překračuje hranice josefínského absolutismu. Ve spojitosti se zobrazovanou skutečností mění se René i styl. Většinu epizod protkává Bajza úvahami o odstranění kritizovaných nedostatků. Nejživější a umělecký nejpůsobivější je jeho styl v těch epizodách popisujících jemu blízké prostředí. Pro nás nejzajímavější je ta část románu, kde René své příhody a zkušenosti prožívá přímo na Slovensku, i kde je, přirozeně, jasné, že autor i v předchozích kapitolách reaguje na slovenské poměry. J. I. Bajza je první slovenský spisovatel, který nás seznamuje se slovenskou vesnicí a kulturním stavem Slováků. Druhý svazek Reného měl velmi podobné osudy jako Rozličné verše. Když na podzim roku [[1785]] přišel generální vikář Štefan Nagy do Bratislavy, dozvěděl se, že Josef Ignác Bajza dal do tisku druhý svazek románu prý horší než první. Tisk díla okamžitě zastavil, dal ho posoudit a celou kauzu 2. prosince předložil konzistoriální radě, která se usnesla, aby se vydání tohoto „na mnoha místech pohoršujícího díla“ zastavilo a výdaje spojené s jeho tiskem se zaplatily z diecézního fondu. Celý tento postup schválil sám arcibiskup Battyányi, který trnavského faráře barona I. Perényiho dokonce pověřil, aby svého podřízeného, ​​dolnodubovskéhodolnodubovského faráře J. I. Bajzu přemluvil, aby jednak nemarnil čas slátaninami podobného druhu, jednak aby se vzdal zveřejnění uvedené knihy. Druhý svazek Reného, ​​zeze kterého se nám zachovaly pouze dva exempláře, zůstal nedokončený.
 
Román René představuje zenit literární činnosti J. I. Bajzy. V roce [[1787]] vydal spis o živení farářů, ve kterém obhajuje nárok farářů na [[Kongrua|kongruu]]. V letech [[1787]] až [[1796]] nosil postupně do tiskárny trnavského V. Jelínka pětisvazkový foliant ''Kresťanské katolícke náboženstvo'', výsledek své desetileté činnosti (kázání si museli faráři ve smyslu nařízení Josefa II. psát, aby mohla být eventuálně kontrolována jejich úroveň a obsah) - tvořilo ji dvě stě sedmdesát jedno kázání na více než třech tisících stranách, a z podnětu církevní vrchnosti vydal několik překladů a náboženských knih.
23 683

editací