Salon nezávislých: Porovnání verzí

Přidán 1 bajt ,  před 6 měsíci
kor, styl, tp, atd
(oprava citačního aparátu)
(kor, styl, tp, atd)
 
'''Société des Artistes Indépendants''' (Společnost nezávislých umělců) či '''Salon des Indépendants''' (– '''Salon nezávislých)''' byla založena v Paříži dne 29. července 1884. Společnost začala svou činnost organizováním velkých výstav v Paříži, a jako slogan si ustanovila „sans jury ni récompense“ („bez poroty a bez odměny"). Mezi jejími zakladateli byli [[Albert Dubois-Pillet]], [[Odilon Redon]], [[Georges Seurat]] a [[Paul Signac]]. NaPo následující tři desetiletí se společně s [[Podzimní salon|Podzimním salonem]] jejich každoroční výstavy zaměřovaly na umělecké trendy počátku 20. století spolu se "Salon d'Automne" ([[Podzimní salon|Podzimní Salon]]). Na těchto výstavách byla vystavená umělecká díla často široce diskutována. [[První světová válka]] ukončila pořádání výstav, ale společnost Artistes Indépendants ([[Salon nezávislých]]) zůstala aktivní. Od roku 1920 se její sídlo nachází v rozsáhlých suterénech [[Grand Palais]] (vedle [[Salon des artistes français|Société des Artistes Français]], [[Salon des artistes français|Société Nationale des Beaux-Arts]], [[Podzimní salon|Société du Salon d'Automne]] a dalších).
 
[[Soubor:Georges Seurat 034.jpg|thumb|[[Georges Seurat]], ''Jedno nedělní odpoledne na Ile de la Grande Jatte'' (studie), 1884, 70,5 x 104,1 cm, [[Metropolitní muzeum umění]], [[New York]]]]
 
== Historie ==
Salon nezávislých (Salon des Independants či Salon des Artistes Indépendants) je nezávislá, veřejná, umělecká výstava konaná každoročně v [[Paříž|Paříži]]i. Salon byl založen v reakci na [[rigidní]] tradicionalitu oficiálního, vládou sponzorovaného Salonu, založeného Ludvíkem XIV. v roce 1667. Od první výstavy v roce 1884 konané v "Pavilionu de la ville de Paris" na [[Avenue des Champs-Élysées|Champs-Elysées]], se organizátoři Salonu nezávislých zavázali společně vystavovat práce těch umělců, kteří ve svých dílech zastávají určitou nezávislost. Akce je charakterizována absencí udělování jakýchkoli cen a poroty, určující která díla mohou být vystavena. Ovšem existovaly výbory určující umístění obrazu. Na rozdíl od Salon d'Automne ([[Podzimní salon|Podzimního salonu]]), který se konal v Paříži během podzimních měsíců, Nezávislí vystavovali během jara a inspirovali tak uměleckou produkci v zimních měsících, kdy se umělci na výstavu připravovali. Historie Salonu se vyznačuje několika důležitými daty.
 
Během [[Druhá Francouzská republika|druhé francouzské republiky]] umělci, kteří nebyli podporováni oficiální [[Académie royale de peinture et de sculpture]] (AkademieAkademií malířství a sochařství), neměli mnoho příležitostí vystavovat. Tak se každým rokem zvyšoval počet umělců pracujících v Paříži, kteří se nakonec podrobili uměleckému dikátu oficiálního [[Pařížský salon|Pařížského Salonu]] a zvyšoval se počet prací odmítnutých porotou. Ani [[Třetí francouzská republika]] nebyla schopná či ochotná situaci řešit.
 
Dlouhá léta se umělci spoléhali pouze na oficiální podporu. Nakonec, v roce 1884, se umělci rozhodli založit vlastní organizaci a vytvořili "Group of independent artists (skupina nezávislých umělců)" a dostali povolení od Ministry of Fine Arts uspořádat vlastní výstavu a Paříž souhlasila s poskytnutím výstavních prostor. Od 15. května do 15. července se tedy konala první „svobodná“ výstava současného umění. Výstava ukázala více než 5000 prací více než 400 umělců.
 
Přestože výstava byla podporována oficiálními institucemi, nebyl počátek pro "Salon des Indépendants" nijak jednoduchý.
 
=== Zřízení ===
Dne 11. června 1884, Maître Coursault, notář metropolitní oblasti Paříže [[Montmorency]] v departmentu [[Val-d'Oise]] oficiálně potvrdil založení Société.
 
Článek 1. stanov organizace zní:
[[Soubor:Henri Edmond Cross La Plage de Saint-Clair.jpg|thumb|[[Henri-Edmond Cross]], 1896, ''La Plage de Saint-Clair'' (''Pláž Saint-Clair''), olej na plátně, 54,50 cm x 65,40 cm]]
 
Salon des Indépendants vznikl z potřeby umělců prezentovat svá díla široké veřejnosti svobodně, nikoli prostřednictvím oficiální selektivní metody Salonu, který založil Ludvík XIV.<ref name="Indépendants">[http://www.artistes-independants.fr/index.php?page=historique&chlangue=us Société des Artistes Indépendants, History]</ref> Salon des Indépendants vytvořil malý kolektiv inovativních umělců - [[Paul Cézanne]], [[Paul Gauguin]], [[Henri de Toulouse-Lautrec]], [[Camille Pissarro]] spolu s [[Albert Dubois-Pillet|Albertem Dubois-Pilletem]], [[Odilon Redon|Odilonem Redonem]], [[Georges Seurat|Georges Seuratem]], a [[Paul Signac|Paulem Signacem]]. Jejich jedinou podmínkou bylo mít právo představit svá díla veřejnosti bez omezení podle článku 1. stanov organizace.
 
První výstavu otevřel 1. prosince 1884 Lucien Boué, předseda městské rady v Paříži. Výstava byla pořádána v paláci Palais Polychrome v blízkosti [[Palais de l'Industrie]] (PrůmyslovýPrůmyslového palác.paláce). Salon se stal útočištěm pro umělecká díla považovaná tradičním Salonem za nepřijatelná. Mezi vystavenými díly byly [[Georges Seurat|Seuratova]] „La''La baignade à Asnières“Asnières'' (''Koupání v Asnières''), [[Paul Signac|Signacova]] „Le''Le Pont d'Austerlitz“Austerlitz'' (''Most v Austerlitz'') a díla [[Henri-Edmond Cross|Henri-Edmonda Crosse]], další byli [[Odilon Redon]], [[Albert Dubois-Pillet]], [[Louis Valtat]], [[Armand Guillaumin]], [[Charles Angrand]], [[Paul Cézanne]], [[Paul Gauguin]], [[Henri de Toulouse-Lautrec]] a [[Vincent van Gogh]].<ref name="Indépendants" /><ref name="Webster">[http://www.merriam-webster.com/concise/salon%20des%20Indépendants Salon des Indépendants, Merriam-Webster]</ref>
Výtěžek z první výstavy byl určen obětem [[Cholera|cholery]]. Druhá výstava se konala v roce 1886 v dočasné budově v [[Jardin des Tuileries]] (Tuilerijská zahrada) s 200 vystavenými obrazy. V roce 1905 zde vystavovali [[Henri Rousseau]], [[Pierre Bonnard]], [[Jean Metzinger]] a [[Henri Matisse]].<ref name="Webster" /> V období mezi lety 1890 a 1914 známým pod názvem [[Belle Époque|La Belle Époque]] prakticky všichni umělci spojovaní s modernismem a avantgardou vystavovali u Nezávislých. Vystavovaná díla se pohybovala ve stylu od [[Realismus (umění)|realismu]] po [[postimpresionismus]], styl skupiny [[Nabis (umění)|Nabis]], [[Symbolismus|symbolismu]], [[Pointilismus|pointilismu]], [[Fauvismus|fauvismu]], [[Expresionismus|expresionismu]], [[Kubismus|kubismu]] a [[Abstraktní umění|abstraktního umění]].
 
Výtěžek z první výstavy byl určen obětem [[Cholera|cholery]]. Druhá výstava se konala v roce 1886 v dočasné budově v [[Jardin des Tuileries]] (TuilerijskáTuilerijské zahradazahradě) s 200 vystavenými obrazy. V roce 1905 zde vystavovali [[Henri Rousseau]], [[Pierre Bonnard]], [[Jean Metzinger]] a [[Henri Matisse]].<ref name="Webster" /> V období mezi lety 1890 a 1914 známým pod názvem [[Belle Époque|La Belle Époque]] prakticky všichni umělci spojovaní s modernismem a avantgardou vystavovali u Nezávislých. Vystavovaná díla se pohybovala ve stylu od [[Realismus (umění)|realismu]] po [[postimpresionismus]], styl skupiny [[Nabis (umění)|Nabis]], [[Symbolismus|symbolismu]], [[Pointilismus|pointilismu]], [[Fauvismus|fauvismu]], [[Expresionismus|expresionismu]], [[Kubismus|kubismu]] a [[Abstraktní umění|abstraktního umění]].
 
Platba za vystavení práce byla 10 franků za čtyři díla. V roce 1906 bylo možné odevzdat deset prací za 25 franků a od roku 1909 pouze dvě. V roce 1901 bylo vystaveno více než tisíc obrazů. V roce 1904 bylo vystaveno 2 395 prací, v roce 1905 pak 4 269 prací od 669 umělců. V roce 1908 bylo vystaveno šest tisíc děl. V roce 1910 se počet umělců zvýšil na 1 182, do roku 1930 se postupně zvyšoval na 2 175. V roce 1926 kritik [[Louis Vauxcelles]] odhadl, že pouze 100 z 3 766 uměleckých děl mělo nějakou uměleckou hodnotu.<ref name="Kubisme">[http://www.kubisme.info/kt323.html Kubisme.info, Salon des Indépendants]</ref>
 
V letech 1895 a 1897 se výstavy "Salon des Indépendants" pořádaly v paláci "Palais des Beaux-Arts et des Arts libéraux" (Palác výtvarných a svobodných umění)" na [[Champ de Mars]]. V letech 1901 až 1907 se výstava konala v pařížském "Grandes Serres de la Ville de Paris" ([[Jardins des Champs-Élysées|Cours-la-Reine]], zvaném také "Grande Serre de l'Alma"), který byl postavenýpostaven pro "Universelle 1900" ([[Světová výstava 1900|Světovou výstavu v roce 1900]]). Od roku 1920 byly výstavy pořádány v paláci [[Grand Palais|Grand Palais]]" na [[Champs-Élysées]] v Paříži.<ref name="Kubisme" />
 
V roce 1902 uváděli Nezávislí retrospektivní výstavu prací [[Henri Toulouse-Lautrec|Henriho Toulouse-Lautreca.]] [[Jean Metzinger]] v roce 1903 poslal na Salon nezávislých tři obrazy a poté se za výtěžky z prodeje přestěhoval do Paříže. V roce 1904 znovu vystavoval několik obrazů, tentokrát spolu s [[Robert Delaunay|Robertem DelaunayemDelaunaym]], kde [[Henri-Edmond Cross]] představil svou sérii obrazů z [[Benátky|Benátek]]. V roce 1905 Salon uspořádal retrospektivní výstavu prací [[Georges Seurat|Georgese Seurata]] a [[Vincent van Gogh|Vincenta van Gogha]].<ref name="Kubisme" />
 
== Rok 1905, počátek fauvismu ==
Na Salonu nezávislých v roce 1905 [[Henri Matisse]] vystavoval společně s malíři jako byl [[Albert Marquet]], [[Jean Puy]], [[Henry Manguin]], [[Othon Friesz]], [[Raoul Dufy]], [[Kees van Dongen]], [[Andre Derain]], [[Maurice de Vlaminck]], [[Charles Camoin]] a [[Jean Metzinger]].<ref name="21ème catalogue">[http://cdm16028.contentdm.oclc.org/cdm/compoundobject/collection/p16028coll4/id/4116/rec/100 Société des artistes indépendants: catalogue de la 21ème exposition, 1905, Digital collection: Rare Books in the Thomas J. Watson Library, Metropolitan Museum of Art (New York, N.Y.)]</ref> Tato výstava byla kritikem Vauxcellesem k přirovnávána k postavě z pitoreskní novely "Gil Blas'''''"''''' spisovatele [[Alain-René Lesage|Alaina-René Lesagea]] ve dnech 4., 18. a 23. března 1905.<ref name="Clement">[https://books.google.com/books?id=VcaMyvjUZhIC&pg=PR23&lpg=PR23&dq=salle+VII,+salon+d'automne+de+1905&source=bl&ots=alVRJahAml&sig=6SkzgOftNxhpsdYdDNKbJjzqXUY&hl=en#v=onepage&q=metzinger&f=false Russell T. Clement, ''Les Fauves: A Sourcebook'', Greenwood Publishing Group, 1994] {{ISBN|0-313-28333-8}}</ref>
 
Matisse vystavoval svůj proto-fauvistický obraz ''Luxe, Calme et Volupté" (Luxus, Klid a Smyslnost)''. V [[Pointilismus|pointilistické]] technice a zářivých barvách byl obraz namalován v roce 1904 na [[Francouzská Riviéra|francouzské Riviéře]] v [[Saint-Tropez|St. Tropez]] po létě stráveném v spolu s [[Postimpresionismus|neoimpresionisty]] Paulem Signacem a Henri-Edmondem Crossem.<ref>UCLA Art Council et al. 1966, str. 11</ref> Obraz je Matissovým nejdůležitějším dílem, ve kterém použil tuto techniku ​​obhajovanou Signacem. Matisse tuto techniku poprvé uplatnil po přečtení Signacovy eseje „Od [[Eugène Delacroix|Eugena Delacroixe]] k neoimpresionismu“ v roce 1898.<ref>Oxford Art Online, "Henri Matisse"</ref> Signac obraz koupil v roce 1905 na Salonu nezávislých. Henri Matisse byl členem výboru, který určoval umístění vystavovaného díla. Pomáhali mu [[Jean Metzinger|Metzinger]], [[Pierre Bonnard]], [[Charles Camoin]], [[Laprade Luce]], [[Henri Manguin]], [[Albert Marquet]], [[Jean Puy]] a [[Félix Vallotton]].<ref name="Clement" />
 
== 1906, všichni jsou fauvisti ==
Na jaře 1906 [[Georges Braque]] poprvé vystavoval svá díla na Salonu nezávislých. Na výstavě z roku 1907, která se konala od 20. března do 30. dubna, bylo vystaveno šest jeho obrazů. Pět jich koupil přímo na Salonu umělecký prodejce Wilhelm Uhde za celkovou cenu 505 franků. Šesté dílo bylo pravděpodobně koupeno obchodníkem s uměním [[Daniel-Henry Kahnweiler|Danielem-Henry Kahnweilerem]]<ref name="Kubisme" /> Stalo se to, když se Braque poprvé setkal s Kahnweilerem a představil Picassa Apollinairovi. Braqueova díla byla stále v klasickém stylu fauvismu. Teprve na podzim roku 1907 v L´Estaque (vesnička v jižní Francii) začal Braque přecházet z jasných odstínů k tlumenějším barvám, pravděpodobně ovlivněn pamětní výstavou Cézannových prací na [[Podzimní salon|Podzimním salonu]] v roce 1907.<ref>[https://archive.is/20130415082615/http://www.moma.org/m/explore/collection/art_terms/744/0/1.iphone_ajax?klass=artist Lewis Kachur, ''Georges Braque'', MoMA, Oxford University Press]</ref> [[André Derain]] vystavoval svůj obraz ''Dancer at Le Rat Mort (Tanec s mrtvou krysou)'', který namaloval během zimy 1906 a velký obraz ''Bathers'' (Muzeum moderního umění, New York) z počátku roku 1907. Toto dílo již není skutečný fauvismus, je svým tonálním modelováním blízko Cézannovi. Matissův obraz ''Blue Nude (Souvenir de Biskra) (Modrý akt)'' se objevila v roce 1907 na Salonu s názvem ''Tableau no. III.'' Vauxcelles píše o obraze ''Blue Nude'':
 
{{Citace|Přiznám se, že tomu nerozumím. Ošklivá nahá žena je natažena na trávě v barvě neprůhledné modři pod palmami... Toto je umělecký efekt směřující k abstraktu, který mi úplně uniká. (|Vauxcelles, Gil Blas, 20. března 1907)<ref name="Clement" />}}
 
''Blue Nude'' by pravděpodobně později způsobil senzaci na výstavě The Armory Show (také známá jako International Exhibition of Modern Art) v roce 1913 v [[New York|New Yorku]].<ref>Matisse, Henri." Encyclopædia Britannica. 2007. Encyclopædia Britannica Online. Retrieved 30 July 2007.</ref> Malba již lehce opouštějící klasický fauvismus, byla považována za tak ošklivou, že ji rozhořčení studenti v roce 1913 během cesty výstavy z New Yorku do [[Chicago|Chicaga]] spálili.<ref>[http://blogs.artinfo.com/modernartnotes/2010/11/the-response-to-matisses-blue-nude/ Tyler Green, Modern Art Notes, ''The Response to Matisse's Blue Nude'']</ref>
Vaucelles popsal tuto skupinu „fauvistů“:
 
{{Citace|Hnutí, které považuji za nebezpečné (navzdory velkému soucitu, který cítím vůči jeho pachatelům), se formuje mezi malým klanem mladých. Byla zřízena kaple, která slouží dvěma povýšeným kněžím. MM Derain a Matisse; několik desítek nevinných katechumenů dostalo svůj křest. Jejich dogma se rovná ohromujícímu schématu, který zakazuje modelování a objemy ve jménu obrazové abstrakce, proč to nevím. Toto nové náboženství se mi jen stěží líbí. Nevěřím v tuto renesanci... M. Matisse, náčelník; M. Derain, zástupce zástupce; MM. Othon Friesz a Dufy, účastní se další... a M. Delaunay (čtrnáctiletý žák M. Metzinger...), infantilní fauvelet. (|Vauxcelles, Gil Blas, 20. března 1907)<ref name="Clement" />}}
 
[[Soubor:AndréDerain-1908-Landscape of Martigues.png|thumb|[[André Derain]], [[Martigues]], olej na plátně, 100 cm x 81 cm, 1908, [[Hokkaidó|Hokkaidō]] Museum of Modern Art]]
Po tomto Salonu začíná spisovatel [[Gelett Burgess]] sérii rozhovorů s avantgardou, která v současné době pracuje v Paříži a na pařížských předměstích. Tyto rozhovory a Burgessovy dojmy z produkovaných děl jsou publikovány v "Architectural Record", květen 1910, v srdci proto-kubistického období.<ref>[http://www.architecturalrecord.com/articles/11445-the-wild-men-of-paris Gelett Burgess, "The Wild Men of Paris", ''The Architectural Record'', May 1910]</ref>
 
Gelett Burgess píše v listu "''The Wild Men of Paris"'':
 
{{Citace|„I když pro mě byla tato škola nová,v Paříži už to byl starý příběh. Byly to devítidenní zázraky. Zuřily zde vášnivé diskuse; dosahující místy až vzpoury proti jejímu zavržení kritiky a pohrdání akademiků. Škola rostla co do počtu i důležitosti. Mnozí to brali velmi vážně. Zpočátku byli začátečníci nazýváni "The Invertebrates" (Bezpáteřní). Na Salonu roku 1905 byli označeni "The Incoherents" , tedy (Nesrozumitelní). Ale v roce 1906, když se umělci stali bojovnější, odvážnější a jejich teorie se stávaly čím dál divočejší, dostali své současné označení " Les Fauves - Divoká zvířata". A tak jsem se vydal na lov!“
}}
 
{{Citace|"Byl to Matisse, kdo udělal první krok do neobjevené země ošklivosti. Matisse, sám seriózní, žalostný, svědomitý experimentátor, jehož práce jsou pouze studiem výrazu, je v současné době znepokojen, ale vypracovává teorii jednoduchosti a popírá veškerou odpovědnost za excesy svých nevítaných žáků.“}}
 
{{Citace|„Picasso, ostrý jako bič, duchaplný jako ďábel, šílený jako kloboučník, běhá po svém ateliéru a vymýšlí obrovskou nahou ženu složenou výhradně z trojúhelníků a představuje ji jako vítězství. Kupodivu Matisse zavrtí hlavou a neusměje se! Zamyšleně hovoří o „harmonii a objemu“ a „architektonických hodnotách“ a divoký Braque leze do svého podkroví a staví architektonické monstrum, které nazývá "Žena", s vyváženou hmotou a částmi s otvory a sloupovými nohami a římsami. Matisse oceňuje instinkt afrických dřevořezeb, a dokonce i střízlivý Dérain, co-experimentátor, ztrácí hlavu, formuje neolitického muže do pevné kostky, vytváří ženu z koulí, natahuje kočku do válce a maluje červenou a žlutou! }}
 
{{Citace|„Metzinger jednou udělal nádherné mozaiky čistého pigmentu, žádný malý čtvereček barvy se nedotýkal vedlejšího, takže měl vzniknout efekt zářivého světla. Maloval nádherné kompozice mraků, útesů a moře; maloval ženy a učinil je krásné, i když to byly ženy nakupující na bulváru na trhu. Ale teď, převedené do idiomu subjektivní krásy, do tohoto podivného neoklasického jazyka, se ty samé ženy, překreslené, objevují v tuhých, hrubých, nervózních liniích ve skvrnách divoké barvy.<ref name="Gelett Burgess">[http://archrecord.construction.com/inthecause/0702MenOfParis/MenOfParis3.asp Gelett Burgess, ''The Wild Men of Paris'', The Architectural Record, květen 1910, str. 3, Interviewrozhovor withs JeanJeanem MetzingerMetzingerem, circaasi 1908-09]</ref>}}
 
== 1909, jednoduché formy ==
[[Albert Gleizes]] vystavoval na Salonu nezávislých v roce 1910 poprvé své kubistické dva obrazy: ''Portrait de René Arcos'' a ''L'Arbre (Strom),'' v nichž důraz na zjednodušenou geometrickou podobu do značné míry převyšuje zájem o reprezentativní výraz malby.<ref name="Brooke, Gleizes" /> Stejná tendence je patrná i v Metzingerově ''Portrait of Apollinaire'' vystaveném ve stejném Salonu. Podle Apollinaire šlo o „první kubistický portrét“. Sám Apollinaire ve své knize ''The Cubist Painters'' (1913) poukázal na to, že Metzinger byl po Picassovi a Braqueovi chronologicky třetím kubistickým umělcem.<ref name="S. E. Johnson">S. E. Johnson, 1964, Metzinger, Pre-Cubist and Cubist Works, 1900-1930, International Galleries, Chicago</ref> Podle Gleizesových monografií jej [[Alexandre Mercereau]] představil Metzingerovi, ale teprve po Podzimním salonu se o své práce začali navzájem vážně zajímat.<ref name="Brooke, Gleizes" />
 
Louis Vauxcelles ve svém článku zveřejněném k 26. Salonu nezávislých (1910) uvedl pomíjivou a nepřesnou recenzi díla Metzingera, Gleizese, Delaunaye, Légera a Le Fauconniera. Uvádí je jako „ignorantské geometry, redukující lidské tělo a krajinu na bledé kostky “kostky“.<ref name="Daniel Robbins" />
 
Práce Metzingera, Henriho Le Fauconniera a Roberta Delaunaye byly vystaveny společně. Le Fauconnier ukázal geometricky zjednodušenou krajinu Ploumanac'h: ''Le Ravin (Rokle)'' a ''Village dans les Montagne (Vesice v horách)'', spolu s ''Femme à l'éventail (Žena s vějířem)'' a ''Portrait of Maroussia''. Ve stejné hale visela díla Matisse, [[Maurice de Vlaminck|Vlamincka]], [[Raoul Dufy|Dufyho]], [[Marie Laurencin|Laurenciny]], [[Kees van Dongen|van Dongena]] a [[Henri Rousseau|Henriho Rousseaua]].<ref name="Kubisme" /> Apollinaire psal v deníku ''L'Intransigeant'', který byl vydáván v počtu kolem 50 000 výtisků o výstavě, na které bylo k vidění téměř 6000 obrazů.<ref name="Kubisme" />