Salon nezávislých: Porovnání verzí

Přidáno 22 bajtů ,  před 5 měsíci
názvy obrazů kurzívou, mezery
(kor. kurziva v nazvech děl)
(názvy obrazů kurzívou, mezery)
[[Soubor:Paul Cézanne, French - The Large Bathers - Google Art Project.jpg|thumb|[[Paul Cézanne]], ''The Large Bathers'' (''Velké koupání''), 1906, olej na plátně, 210,50 cm x 250,80 cm, [[Muzeum umění ve Filadelfii]]]]
 
Na jaře 1906 [[Georges Braque]] poprvé vystavoval svá díla na Salonu nezávislých. Na výstavě z roku 1907, která se konala od 20. března do 30. dubna, bylo vystaveno šest jeho obrazů. Pět jich koupil přímo na Salonu umělecký prodejce Wilhelm Uhde za celkovou cenu 505 franků. Šesté dílo bylo pravděpodobně koupeno obchodníkem s uměním [[Daniel-Henry Kahnweiler|Danielem-Henry Kahnweilerem]]<ref name="Kubisme" /> Stalo se to, když se Braque poprvé setkal s Kahnweilerem a představil Picassa Apollinairovi. Braqueova díla byla stále v klasickém stylu fauvismu. Teprve na podzim roku 1907 v L´Estaque ( vesnička v jižní Francii) začal Braque přecházet z jasných odstínů k tlumenějším barvám, pravděpodobně ovlivněn pamětní výstavou Cézannových prací na [[Podzimní salon|Podzimním salonu]] v roce 1907.<ref>[https://archive.is/20130415082615/http://www.moma.org/m/explore/collection/art_terms/744/0/1.iphone_ajax?klass=artist Lewis Kachur, ''Georges Braque'', MoMA, Oxford University Press]</ref> [[André Derain]] vystavoval svůj obraz ''Dancer at Le Rat Mort (Tanec s mrtvou krysou)'', který namaloval během zimy 1906 a velký obraz ''Bathers'' (Muzeum moderního umění, New York) z počátku roku 1907. Toto dílo již není skutečný fauvismus, je svým tonálním modelováním blízko Cézannovi. Matissův obraz ''Blue Nude (Souvenir de Biskra) (Modrý akt)'' se objevila v roce 1907 na Salonu s názvem ''Tableau no. III.'' Vauxcelles píše o obraze ''Blue Nude'':
 
Přiznám se, že tomu nerozumím. Ošklivá nahá žena je natažena na trávě v barvě neprůhledné modři pod palmami... Toto je umělecký efekt směřující k abstraktu, který mi úplně uniká. (Vauxcelles, Gil Blas, 20. března 1907)<ref name="Clement" />
 
''Blue Nude'' by pravděpodobně později způsobil senzaci na výstavě The Armory Show ( také známá jako International Exhibition of Modern Art) v roce 1913 v [[New York|New Yorku]].<ref>Matisse, Henri." Encyclopædia Britannica. 2007. Encyclopædia Britannica Online. Retrieved 30 July 2007.</ref> Malba již lehce opouštějící klasický fauvismus, byla považována za tak ošklivou, že ji rozhořčení studenti v roce 1913 během cesty výstavy z New Yorku do [[Chicago|Chicaga]] spálili.<ref>[http://blogs.artinfo.com/modernartnotes/2010/11/the-response-to-matisses-blue-nude/ Tyler Green, Modern Art Notes, ''The Response to Matisse's Blue Nude'']</ref>
 
Kromě děl Matisse, Deraina a Braquea, Salon nezávislých v roce 1907 vystavoval šest prací od těchto umělců: [[Maurice de Vlaminck]], [[Raoul Dufy]], [[Jean Metzinger|Jean Metzinger,]] [[Robert Delaunay]], [[Charles Camoin]], [[Auguste Herbin]], [[Jean Puy]], [[Louis Valtat]] a tři od [[Albert Marquet|Alberta Marqueta]].
Gelett Burgess píše v listu "The Wild Men of Paris":
 
„I když pro mě byla tato škola nová,v Paříži už to byl starý příběh. Byly to devítidenní zázraky. Zuřily zde vášnivé diskuse; dosahující místy až vzpoury proti jejímu zavržení kritiky a pohrdání akademiků. Škola rostla co do počtu i důležitosti. Mnozí to brali velmi vážně. Zpočátku byli začátečníci nazýváni "The Invertebrates" ( Bezpáteřní). Na Salonu roku 1905 byli označeni "The Incoherents" , tedy (Nesrozumitelní). Ale v roce 1906, když se umělci stali bojovnější, odvážnější a jejich teorie se stávaly čím dál divočejší, dostali své současné označení " Les Fauves - Divoká zvířata". A tak jsem se vydal na lov!“
 
"Byl to Matisse, kdo udělal první krok do neobjevené země ošklivosti. Matisse, sám seriózní, žalostný, svědomitý experimentátor, jehož práce jsou pouze studiem výrazu, je v současné době znepokojen, ale vypracovává teorii jednoduchosti a popírá veškerou odpovědnost za excesy svých nevítaných žáků.“
[[File:Henri Rousseau - Le Rêve - Google Art Project.jpg|thumb|[[Henri Rousseau]] (Le Douanier), 1910, ''The Dream'' (''Sen''), olej na plátně, 204,50 cm x 298,50 cm, vystaveno v roce 1910 na Salonu nezávislých několik měsíců po jeho smrti, [[Museum of Modern Art]]]]
 
[[Albert Gleizes]] vystavoval na Salonu nezávislých v roce 1910 poprvé své kubistické dva obrazy: ''Portrait de René Arcos'' a ''L'Arbre (Strom),'' v nichž důraz na zjednodušenou geometrickou podobu do značné míry převyšuje zájem o reprezentativní výraz malby.<ref name="Brooke, Gleizes" /> Stejná tendence je patrná i v Metzingerově ''Portrait of Apollinaire'' vystaveném ve stejném Salonu. Podle Apollinaire šlo o „první kubistický portrét“. Sám Apollinaire ve své knize "''The Cubist Painters"'' (1913) poukázal na to, že Metzinger byl po Picassovi a Braqueovi chronologicky třetím kubistickým umělcem.<ref name="S. E. Johnson">S. E. Johnson, 1964, Metzinger, Pre-Cubist and Cubist Works, 1900-1930, International Galleries, Chicago</ref> Podle Gleizesových monografií jej [[Alexandre Mercereau]] představil Metzingerovi, ale teprve po Podzimním salonu se o své práce začali navzájem vážně zajímat.<ref name="Brooke, Gleizes" />
 
Louis Vauxcelles ve svém článku zveřejněném k 26. Salonu nezávislých (1910) uvedl pomíjivou a nepřesnou recenzi díla Metzingera, Gleizese, Delaunaye, Légera a Le Fauconniera. Uvádí je jako „ignorantské geometry, redukující lidské tělo a krajinu na bledé kostky “.<ref name="Daniel Robbins" />
 
Práce Metzingera, Henriho Le Fauconniera a Roberta Delaunaye byly vystaveny společně. Le Fauconnier ukázal geometricky zjednodušenou krajinu Ploumanac'h: ''Le Ravin (Rokle)'' a ''Village dans les Montagne (Vesice v horách)'', spolu s ''Femme à l'éventail (Žena s vějířem)'' a ''Portrait of Maroussia''. Ve stejné hale visela díla Matisse, [[Maurice de Vlaminck|Vlamincka]], [[Raoul Dufy|Dufyho]], [[Marie Laurencin|Laurenciny]], [[Kees van Dongen|van Dongena]] a [[Henri Rousseau|Henriho Rousseaua]].<ref name="Kubisme" /> Apollinaire psal v deníku ''L'Intransigeant'', který byl vydáván v počtu kolem 50 000 výtisků o výstavě, na které bylo k vidění téměř 6000 obrazů.<ref name="Kubisme" />
 
== 1910, Lolo the donkey ==
[[Soubor:Boronali Impression.jpg|thumb|left|Joachim-Raphael Boronali, ''Západ slunce na Jadranu'', 1910, 54 cm x 81 cm, namaloval osel Lolo, 54 x 80 cm, Salon des Indépendants, 1910]]
 
Je pozoruhodné, že přítomnost malby vytvořené oslem jménem Lolo prošla prakticky bez povšimnutí.<ref name="Kubisme" /> Obraz byl nazván ''Et le soleil s'endormit sur l'Adriatique'' (''Západ slunce na Jadranu''). Dílo, které vystavil umělec [[Joachim-Raphael Boronali]], „externista“ z [[Janov (Itálie)|Janova]] bylo představeno na Salonu nezávislých v roce 1910. Jako autor se podepsal Boronali, ve skutečnosti byl autorem pařížský osel Lolo, který obraz namaloval ocasem. (Viz Warnod, 1910, Weiss, 1994, s. 149-151, 304.)<ref>[http://radicalart.info/process/vibration/animal/index.html The Mechanics of Expression: Donkeys, Humans, Monkeys, Cats and Elephants]</ref> Lolo patřil Frederiku Gerardovi (« le père Frédé » otec Frede“), majiteli kabaretu [[Lapin Agile]] na [[Montmartre|Montmartru.]] [[Roland Dorgelès]], francouzský romanopisec a člen [[Goncourtova cena|Académie Goncourt]] a dva jeho francouzští přátelé [[André Warnod]], spisovatel a umělecký kritik a [[Jules Depaquit]], ilustrátor a karikaturista se spojili a nanesli štětcem barvu na ocas zvířete. Osel udělal zbytek. Obraz se prodával za 400 franků (v současné době 1 257 EUR<ref>[http://smariano.club.fr/pages/divers/conver-franc.htm Conversion table]</ref>) a Dorgeles ho daroval sirotčinci "Orphelinat des Arts"<ref>Daniel Groinowski, ''Aux commencements du rire moderne. L'esprit fumiste'', [[José Corti]], Paris, 1997, str. 296.</ref> Obraz je součástí stálé sbírky kulturní instituce ''l'Espace culturel Paul Bédu'' v [[Milly-la-Forêt]].
 
== 1911, velký kubistický skandál ==
[[File:Delaunay ChampDeMars.jpg|thumb|upright|right|[[Robert Delaunay]], 1911, ''Champs de Mars. La Tour rouge'' ([[Martovo pole (Paříž)]], Červená věž), [[Art Institute of Chicago]], Salon nezávislých, 1911]]
 
Nově vytvořená skupina "Montparnasse group" (která se scházela nejen v ateliéru [[Henri Le Fauconnier|Henriho Le Fauconniera]] ale také v kavárnách Le Dôme, La Coupole, [[Closerie des Lilas|La Closerie des Lilas]], Le Select a Café de la Rotonde) společně s dalšími mladými malíři, kteří také kladli důraz na formu oproti barvě. Rozhodli se převzít pravomoci výboru pro umístění obrazů aby tak zajistili, že kubistická díla budou vystavena společně. [[Albert Gleizes]], [[Jean Metzinger|Metzinger,]] [[Henri Le Fauconnier|Henri Le Fauconnier,]] [[Robert Delaunay|Robert Delaunay,]] [[Fernand Léger]] a [[Marie Laurencin]] (na žádost [[Guillaume Apollinaire|Apollinaira]]) vystavovali společně v místnosti č. 41.<ref name="Brooke, Gleizes" /> Výsledkem byl velký skandál. I když vystavené obrazy byly stále poměrně konvenční, obecně dodržovaly pravidla klasické perspektivy (podle Gleizese), veřejnost přesto byla pobouřena zobrazením předmětů jako jsou kužele, kostky a koule, což mělo za následek nejasnost tématu. Převaha ostrého geometrického vzhledu a skutečnost, že skupina umělců pracovala stejným stylem, vedla ke vzniku pojmu „[[kubismus]]“. Ačkoli tento a podobné termíny byly používány již předtím v uměleckých kruzích (obvykle ve vztahu k dílům Metzingera, Delaunaye a Braquea), bylo to poprvé, kdy se tento termín rozšířil na celý umělecký směr.<ref name="Brooke, Gleizes" /> Pojem „kubismus“ použil v červnu 1911 Apollinaire v kontextu výstavy „Les Indépendants“, ( Musée Moderne de Bruxelles v Bruselu), což zahrnovalo díla Gleizese, Delaunaye, Légera a Le Fauconniera.<ref>Salon Annuel du Cercle d'Art 'Les Indépendants', Musée Moderne de Bruxelles</ref> Během léta byl Gleizes v úzkém kontaktu s Metzingerem, který se nedávno přestěhoval do [[Meudon|Meudonu]]. Oba nesouhlasili s konvenčním perspektivním mechanismem. Vedli spolu dlouhé rozhovory o povaze formy a vnímání. Souhlasili s tím, že tradiční malba dává pouze statickou a neúplnou představu o způsobu jak je předmět vnímán v reálu. Výsledkem diskuzí byl závěr, že předměty nejsou statické, ve skutečnosti jsou dynamické, pohybují se a mohou být viděny z různých úhlů, a tak by měly být také zachyceny: z různých pohledů v jednotlivých časových okamžicích.<ref name="Brooke, Gleizes" />
 
Další kubistický skandál vznikl o několik měsíců později na Podzimním Salonu (Salon d'Automne), kde vystavovatelé „Les Indépendants“ rozvíjeli spolupráci s bratry Duchampovými, [[Jacquesem Villonem]] (francouzský kubista a abstraktní malíř a grafik,také známý jako Gaston Duchamp), [[Raymond Duchamp-Villon|Raymondem Duchamp-Villonem]] a [[Marcel Duchamp|Marcelem Duchampem]]. Ateliér Jacquese Villona a Raymonda Duchampa-Villona v rue Lemaître č. 7, se společně s Gleizesovým ateliérem v [[Courbevoie]] stávají pravidelnými místy setkávání pro nově vytvořenou "Groupe de Puteaux" (brzy se stane známou pod názvem [[Section d'Or]]). Ke skupině se připojil český malíř [[František Kupka]], který se zajímal o nereprezentativní malbu založenou na analogiích s hudbou a progresivní abstrakci předmětu v pohybu.<ref name="Brooke, Gleizes" />
 
Na jaře 1911 se kubisté ujistili, že jsou vystavováni společně, že se jim podařilo ovlivnit výbor pro umisťování obrazů. To, že Le Fauconnier byl sekretářem Salonu, usnadnilo dosažení cíle zavěsit jejich díla v jednom sále. Do té doby se vystavovalo v abecedním pořadí podle jmen umělců. V místnosti č. 41 visely práce [[Jean Metzinger|Metzingera]], [[Albert Gleizes|Gleizese]], [[Fernand Léger|Légera]], [[Robert Delaunay|Delaunaye]], [[Henri Le Fauconnier|Le Fauconniera]] a [[Alexander Archipenko|Alexandra Archipenka]]. V místnosti č. 43 visela díla [[André Lhote|André Lhoteho]], [[Roger de La Fresnay|Rogera de La Fresnaye]], [[André Dunoyer de Segonzac]] (malíř z [[Kanton Segonzac|Segonzacu]]), [[Luc-Albert Moreau|Luc-Alberta Moreaua]] a [[André Mare|André Mareho]]<ref name="Kubisme" />. Tato výstava zahrnovala více než 6 400 obrazů. V místnosti č. 42 byla retrospektivní výstava [[Henri Rousseau|Henriho (Le Douanier) Rousseaua]], který zemřel 2. září 1910. Články a recenze byly četné a obsáhlé: včetně Gil Blas, Comoedia, Excelsior, Action, L'Oeuvre a Cri de Paris. Apollinaire vydal dlouhou recenzi 20. dubna 1911 v L'Intransigeant.<ref name="Kubisme" />
 
''Abundance'' (''Hojnost)'') [[Henri Le Fauconnier|Henriho Le Fauconniera]], 1910-11 (Haags Gemeentemuseum, [[Haag]]), částečně kvůli své velké velikosti a částečně kvůli námětu velmi upoutávala pozornost, což způsobovalo senzaci. Tento obraz brzy zakoupil nizozemský umělecký kritik a malíř [[Conrad Kickert]] (1882-1965), který byl tajemníkem společnosti "Contemporary Art Society, (Moderne Kunstkring)", "(Společnosti pro současné umění)". V roce 1934 daroval obraz Gemeentemuseu v [[Haag|Haagu]].<ref name="Kubisme" />
 
== 1912, skandál pokračuje ==
V roce 1912 se Salon nezávislých konal v Paříži od 20. března do 16. května. Tato velká výstava se uskutečnila přesně jeden rok poté, co se v roce 1911 společně představili [[Jean Metzinger|Metzinger]], [[Albert Gleizes]], [[Henri Le Fauconnier]], [[Robert Delaunay|Delaunay]], [[Fernand Léger]] a [[Marie Laurencin]] v sále č. 41, což tehdy vyvolalo skandál, v jehož důsledku se kubismus začal šířit po celé Paříži. Dopad skandálu se projevil v Německu, Holandsku, Itálii, Rusku, Španělsku a jinde (ovlivňující [[futurismus]], [[suprematismus]], [[konstruktivismus]], [[neoplasticismus]] a další.) Pouhých pět měsíců před touto výstavou se objevila další polemika vzniklá na [[Podzimní salon|Podzimním salonu]] v roce 1912. Pocházela z "Salle XI", kde kubisté vystavovali svá díla. Do této hádky se zapojili nejen francouzští ale i ostatní avantgardní umělci. Dne 3. prosince 1912 dosáhla polemika až do poslanecké sněmovny a byla projednávána i v Národním shromáždění ([[Národní shromáždění (Francie)|Assemblée Nationale]]). V sázce byla více než jen budoucnost veřejného financování výstav, které ukazovaly kubistické umění.<ref name="Joyeux-Prunel">[http://histoiremesure.revues.org/index2333.html Béatrice Joyeux-Prunel, ''Histoire & Mesure'', no. XXII -1 (2007), Guerre et statistiques, ''L'art de la mesure, Le Salon d'Automne (1903-1914), l'avant-garde, ses étranger et la nation française''] (The Art of Measure: The Salon d'Automne Exhibition (1903-1914), the Avant-Garde, its Foreigners and the French Nation), electronic distribution Caim for Éditions de l'EHESS (in French)</ref> V tomto roce, v roce 1912 Le Fauconnier, Gleizes, Léger, Metzinger a [[Alexander Archipenko|Alexandr Archipenko]] tvořili jádro výboru pro umístění obrazů na Salonu nezávislých. Středem výstavy se stal společný sál, místnost č. 20, do které kubisté umístili svá díla.<ref name="Kubisme" /> Zde [[Albert Gleizes]] vystavoval ''Les Baigneuses (Koupání),'' katalogové číslo 1347. Obraz [[Marcel Duchamp|Marcela Duchampa]] ''Nude[[Akt Descendingsestupující ase Staircase No.2'' (Nahotaschodů|Akt sestupující pose schodištischodů č. 2)]]'' byl uveden v katalogu pod č. 1001<ref name="Joyeux-Prunel">[http://histoiremesure.revues.org/index2333.html Béatrice Joyeux-Prunel, ''Histoire & Mesure'', no. XXII -1 (2007), Guerre et statistiques, ''L'art de la mesure, Le Salon d'Automne (1903-1914), l'avant-garde, ses étranger et la nation française''] (The Art of Measure: The Salon d'Automne Exhibition (1903-1914), the Avant-Garde, its Foreigners and the French Nation), electronic distribution Caim for Éditions de l'EHESS (in French){{fr}}</ref>, ale byl stažen ještě před otevřením výstavy. [[Roger de La Fresnaye]] vystavoval obraz ''Artillerie'' (č. 1235), [[Robert Delaunay]] vystavoval svůj monumentální ''Ville de Paris'' (č. 868) - [[Jean Metzinger]] vystavoval ''La Femme au Cheval'' (''Žena s koněm'') a ''Le Port'' (''Přístav''), [[Fernand Léger]] ukázalpředstavil dílo ''La Noce'' (''Svatba''), [[Henri Le Fauconnier]] vystavoval ''Le Chasseur'' (''Lovec'') a nováček [[Juan Gris]] vystavoval obraz ''Portrét Picassa''.<ref name="Joyeux-Prunel" /><ref>[http://www.kubisme.info/kt323.html Salon des Indépendants, 1912, kubisme.info]</ref>
 
[[Soubor:Juan Gris - Portrait of Pablo Picasso - Google Art Project.jpg|thumb|[[Juan Gris]], ''Portrét Pabla Picassa'', olej na plátně, 93,3 cm x 74,4 cm, 1912, [[Art Institute of Chicago]]]]