Salon nezávislých: Porovnání verzí

Odebráno 93 bajtů ,  před 5 měsíci
kor. kurziva v nazvech děl
(k)
(kor. kurziva v nazvech děl)
 
'''Société des Artistes Indépendants''' (Společnost nezávislých umělců) či '''Salon des Indépendants''' (Salon nezávislých) byla založena v Paříži dne 29. července 1884. Společnost začala svou činnost organizováním velkých výstav v Paříži, jako slogan si ustanovila „sans jury ni récompense“ („bez poroty a bez odměny"). Mezi jejími zakladateli byli [[Albert Dubois-Pillet]], [[Odilon Redon]], [[Georges Seurat]] a [[Paul Signac]]. Na následující tři desetiletí se jejich každoroční výstavy zaměřovaly na umělecké trendy počátku 20. století spolu se "Salon d'Automne" ([[Podzimní salon|Podzimní Salon]]). Na těchto výstavách byla vystavená umělecká díla často široce diskutována. [[První světová válka]] ukončila pořádání výstav ale společnost Artistes Indépendants ([[Salon nezávislých]]) zůstala aktivní. Od roku 1920 se její sídlo nachází v rozsáhlých suterénech [[Grand Palais]] (vedle [[Salon des artistes français|Société des Artistes Français]], [[Salon des artistes français|Société Nationale des Beaux-Arts]], [[Podzimní salon|Société du Salon d'Automne]] a dalších).
 
[[Soubor:Georges Seurat 034.jpg|thumb|[[Georges Seurat]], Jedno nedělní odpoledne u l'Ile de la Grande Jatte na Ile de la Grande Jatte (studie), rok 1884, 70,5 x 104,1 cm, [[Metropolitní muzeum umění|Metropolitan muzeum of Art]], [[New York]]]]
[[Soubor:SignacGeorges -Seurat Portrait de Félix Fénéon034.jpg|thumb|[[PaulGeorges SignacSeurat]], 1890,''Jedno nedělní odpoledne portrétna FelixeIle Feneonade la Grande Jatte'' (studie), 731884, 70,5 cm x 92104,51 cm, [[Metropolitní muzeum umění|Metropolitan muzeum of Art]], [[New York]]]]
[[Soubor:Signac - Portrait de Félix Fénéon.jpg|thumb|[[Paul Signac]], 1890, ''Portrét Felixe Feneona'', 73,5 cm x 92,5 cm, [[Metropolitní muzeum umění]], [[New York]]]]
 
== Historie ==
 
== První výstava ==
[[Soubor:Baigneurs a Asnieres.jpg|thumb|[[Georges Seurat]] 1884, retuš z roku 1887, ''Une baignade à Asnières'' (''Koupání v [[Asnières-sur-Seine|Asnières]]''), olej na plátně, 1884, retuš z roku 1887, 201 cm x 300 cm, [[National Gallery]], LondonLondýn]]
[[Soubor:Henri Edmond Cross La Plage de Saint-Clair.jpg|thumb|[[Henri-Edmond Cross]], 1896, ''La Plage de Saint-Clair'' (''Pláž Saint-Clair''), olej na plátně, 54,50 cm x 65,40 cm]]
 
Salon des Indépendants vznikl z potřeby umělců prezentovat svá díla široké veřejnosti svobodně, nikoli prostřednictvím oficiální selektivní metody Salonu, který založil Ludvík XIV.<ref name="Indépendants">[http://www.artistes-independants.fr/index.php?page=historique&chlangue=us Société des Artistes Indépendants, History]</ref> Salon des Indépendants vytvořil malý kolektiv inovativních umělců - [[Paul Cézanne]], [[Paul Gauguin]], [[Henri de Toulouse-Lautrec]], [[Camille Pissarro]] spolu s [[Albert Dubois-Pillet|Albertem Dubois-Pilletem]], [[Odilon Redon|Odilonem Redonem]], [[Georges Seurat|Georges Seuratem]], [[Paul Signac|Paulem Signacem]]. Jejich jedinou podmínkou bylo mít právo představit svá díla veřejnosti bez omezení podle článku 1. stanov organizace.
 
== 1907, velkoobchodní transformace ==
[[Soubor:Paul Cézanne, French - The Large Bathers - Google Art Project.jpg|thumb|[[Paul Cézanne]], ''The Large Bathers'' (''Velké koupání)''), 1906, olej na plátně, 210,50 cm x 250,80 cm, [[Muzeum umění ve Filadelfii|Philadelphia Museum of Art]]]]
 
Na jaře 1906 [[Georges Braque]] poprvé vystavoval svá díla na Salonu nezávislých. Na výstavě z roku 1907, která se konala od 20. března do 30. dubna, bylo vystaveno šest jeho obrazů. Pět jich koupil přímo na Salonu umělecký prodejce Wilhelm Uhde za celkovou cenu 505 franků. Šesté dílo bylo pravděpodobně koupeno obchodníkem s uměním [[Daniel-Henry Kahnweiler|Danielem-Henry Kahnweilerem]]<ref name="Kubisme" /> Stalo se to, když se Braque poprvé setkal s Kahnweilerem a představil Picassa Apollinairovi. Braqueova díla byla stále v klasickém stylu fauvismu. Teprve na podzim roku 1907 v L´Estaque ( vesnička v jižní Francii) začal Braque přecházet z jasných odstínů k tlumenějším barvám, pravděpodobně ovlivněn pamětní výstavou Cézannových prací na [[Podzimní salon|Podzimním salonu]] v roce 1907.<ref>[https://archive.is/20130415082615/http://www.moma.org/m/explore/collection/art_terms/744/0/1.iphone_ajax?klass=artist Lewis Kachur, ''Georges Braque'', MoMA, Oxford University Press]</ref> [[André Derain]] vystavoval svůj obraz ''Dancer at Le Rat Mort (Tanec s mrtvou krysou)'', který namaloval během zimy 1906 a velký obraz ''Bathers'' (Muzeum moderního umění, New York) z počátku roku 1907. Toto dílo již není skutečný fauvismus, je svým tonálním modelováním blízko Cézannovi. Matissův obraz ''Blue Nude (Souvenir de Biskra) (Modrý akt)'' se objevila v roce 1907 na Salonu s názvem ''Tableau no. III.'' Vauxcelles píše o obraze ''Blue Nude'':
 
Mnoho Cézanneových obrazů bylo vystaveno na Podzimním Salonu v letech 1904, 1905 a 1906. Poté, co Cézanne v roce 1906 zemřel, byly jeho obrazy vystaveny v Paříži ve formě retrospektivy na Podzimním Salonu v roce 1907, což velmi přitahovalo zájem a ovlivňovalo směřování avantgardního umění v Paříži před nástupem [[Kubismus|kubismu]]. Cézannovy objevy geometrického zjednodušení a optických jevů inspirovaly nejen Matisse, Deraina, Braquea a Metzingera, ale i další umělce, kteří dříve pracovali ve stylu fauvismu. Také ti, kteří tímto stádiem neprošli, jako například Picasso, experimentovali se složitým zalomením forem. Cézanne svým dílem tak vyvolal velkoobchodní transformaci v oblasti umění, která zásadně ovlivnila vývoj moderního umění 20. století.
 
[[Soubor:Robert Delaunay - Jean Metzinger - Google Art Project.jpg|thumb|''Robert Delaunay, portrét Jeana Metzingera -'', olej na papíru, 54,9cm x 43,2 cm, rok 1906,Museum of Fine Arts, [[Houston]]]]
[[Soubor:HenriRobert LeDelaunay Fauconnier,- 1908,Jean oilMetzinger on- canvas,Google Ploumanac’h,Art Bergen, Museum KranenburghProject.jpg|thumb|[[HenriRobert LeDelaunay, Fauconnier]],''Portrét Jeana 1908Metzingera'', olej na plátněpapíru, Ploumanac’h54,9 x 43,2 cm, 1906, Museum of Fine Arts, [[BergenHouston]]]]
[[Soubor:Henri Le Fauconnier, 1908, oil on canvas, Ploumanac’h, Bergen, Museum Kranenburgh.jpg|thumb|[[Henri Le Fauconnier]], 1908, olej na plátně, Ploumanac’h, [[Bergen]]]]
 
== 1908, schematizující barbaři ==
 
== 1910, geometričtí ignoranti ==
[[File:Henri Rousseau - Le Rêve - Google Art Project.jpg|thumb|[[Henri Rousseau]] (Le Douanier), 1910, ''The Dream'' (''Sen''), olej na plátně, 204,50 cm x 298,50 cm, vystaveno v roce 1910 na Salonu nezávislých několik měsíců po jeho smrti, [[Museum of Modern Art]]]]
 
[[Albert Gleizes]] vystavoval na Salonu nezávislých v roce 1910 poprvé své kubistické dva obrazy: ''Portrait de René Arcos'' a ''L'Arbre (Strom),'' v nichž důraz na zjednodušenou geometrickou podobu do značné míry převyšuje zájem o reprezentativní výraz malby.<ref name="Brooke, Gleizes" /> Stejná tendence je patrná i v Metzingerově ''Portrait of Apollinaire'' vystaveném ve stejném Salonu. Podle Apollinaire šlo o „první kubistický portrét“. Sám Apollinaire ve své knize "The Cubist Painters" (1913) poukázal na to, že Metzinger byl po Picassovi a Braqueovi chronologicky třetím kubistickým umělcem.<ref name="S. E. Johnson">S. E. Johnson, 1964, Metzinger, Pre-Cubist and Cubist Works, 1900-1930, International Galleries, Chicago</ref> Podle Gleizesových monografií jej [[Alexandre Mercereau]] představil Metzingerovi, ale teprve po Podzimním salonu se o své práce začali navzájem vážně zajímat.<ref name="Brooke, Gleizes" />
 
 
== 1910, Lolo the donkey ==
[[Soubor:Boronali Impression.jpg|thumb|left|Joachim-Raphael Boronali, ''Západ slunce na Jadranu'', rok 1910, 54 cm x 81 cm, namaloval osel Lolo, 54 x 80 cm, Salon des Indépendants, 1910 ]]
Je pozoruhodné, že přítomnost malby vytvořené oslem jménem Lolo prošla prakticky bez povšimnutí.<ref name="Kubisme" /> Obraz byl nazván ''Et le soleil s'endormit sur l'Adriatique ('' ''Západ slunce na Jadranu)''. Dílo, které vystavil umělec [[Joachim-Raphael Boronali]], „externista“ z [[Janov (Itálie)|Janova]] bylo představeno na Salonu nezávislých v roce 1910. Jako autor se podepsal Boronali, ve skutečnosti byl autorem pařížský osel Lolo, který obraz namaloval ocasem. (Viz Warnod, 1910, Weiss, 1994, s. 149-151, 304.)<ref>[http://radicalart.info/process/vibration/animal/index.html The Mechanics of Expression: Donkeys, Humans, Monkeys, Cats and Elephants]</ref> Lolo patřil Frederiku Gerardovi (« le père Frédé » otec Frede“), majiteli kabaretu [[Lapin Agile]] na [[Montmartre|Montmartru.]] [[Roland Dorgelès]], francouzský romanopisec a člen [[Goncourtova cena|Académie Goncourt]] a dva jeho francouzští přátelé [[André Warnod]], spisovatel a umělecký kritik a [[Jules Depaquit]], ilustrátor a karikaturista se spojili a nanesli štětcem barvu na ocas zvířete. Osel udělal zbytek. Obraz se prodával za 400 franků (v současné době 1 257 EUR<ref>[http://smariano.club.fr/pages/divers/conver-franc.htm Conversion table]</ref>) a Dorgeles ho daroval sirotčinci "Orphelinat des Arts"<ref>Daniel Groinowski, ''Aux commencements du rire moderne. L'esprit fumiste'', [[José Corti]], Paris, 1997, str. 296.</ref> Obraz je součástí stálé sbírky kulturní instituce ''l'Espace culturel Paul Bédu'' v [[Milly-la-Forêt]].
 
Je pozoruhodné, že přítomnost malby vytvořené oslem jménem Lolo prošla prakticky bez povšimnutí.<ref name="Kubisme" /> Obraz byl nazván ''Et le soleil s'endormit sur l'Adriatique ('' ''Západ slunce na Jadranu)''). Dílo, které vystavil umělec [[Joachim-Raphael Boronali]], „externista“ z [[Janov (Itálie)|Janova]] bylo představeno na Salonu nezávislých v roce 1910. Jako autor se podepsal Boronali, ve skutečnosti byl autorem pařížský osel Lolo, který obraz namaloval ocasem. (Viz Warnod, 1910, Weiss, 1994, s. 149-151, 304.)<ref>[http://radicalart.info/process/vibration/animal/index.html The Mechanics of Expression: Donkeys, Humans, Monkeys, Cats and Elephants]</ref> Lolo patřil Frederiku Gerardovi (« le père Frédé » otec Frede“), majiteli kabaretu [[Lapin Agile]] na [[Montmartre|Montmartru.]] [[Roland Dorgelès]], francouzský romanopisec a člen [[Goncourtova cena|Académie Goncourt]] a dva jeho francouzští přátelé [[André Warnod]], spisovatel a umělecký kritik a [[Jules Depaquit]], ilustrátor a karikaturista se spojili a nanesli štětcem barvu na ocas zvířete. Osel udělal zbytek. Obraz se prodával za 400 franků (v současné době 1 257 EUR<ref>[http://smariano.club.fr/pages/divers/conver-franc.htm Conversion table]</ref>) a Dorgeles ho daroval sirotčinci "Orphelinat des Arts"<ref>Daniel Groinowski, ''Aux commencements du rire moderne. L'esprit fumiste'', [[José Corti]], Paris, 1997, str. 296.</ref> Obraz je součástí stálé sbírky kulturní instituce ''l'Espace culturel Paul Bédu'' v [[Milly-la-Forêt]].
== 1911, velký kubistický skandál ==
[[Soubor:Henri Le Fauconnier, 1910-11, L'Abondance (Abundance), oil on canvas, 191 x 123 cm (75.25 x 48.5 in.), Gemeentemuseum Den Haag.jpg|thumb|left|[[Henri Le Fauconnier]], L'Abondance (Hojnost), olej na plátně, 191 x 123 cm, rok 1911, Gemeentemuseum Den Haag ]]
 
== 1911, velký kubistický skandál ==
[[Soubor:Albert Gleizes, 1914-15, Portrait de Florent Schmitt (Le Pianiste), pastel, 36 x 27 cm.jpg|thumb|left|Albert Gleizes, Portrét pianisty Florenta Schmita, pastel, 36 x 27 cm, čerobílé foto]]
[[Soubor:Henri Le Fauconnier, 1910-11, L'Abondance (Abundance), oil on canvas, 191 x 123 cm (75.25 x 48.5 in.), Gemeentemuseum Den Haag.jpg|thumb|left|[[Henri Le Fauconnier]], ''L'Abondance'' (''Hojnost''), olej na plátně, 191 x 123 cm, rok 1911, Gemeentemuseum Den Haag ]]
[[File:Delaunay ChampDeMars.jpg|thumb|upright|right|[[Robert Delaunay]], 1911, ''Champs de Mars. La Tour rouge''([[Martovo pole (Paříž)]], Červená věž), [[Art Institute of Chicago]], Salon nezávislých, rok 1911]]
[[Soubor:Albert Gleizes, 1914-15, Portrait de Florent Schmitt (Le Pianiste), pastel, 36 x 27 cm.jpg|thumb|left|Albert Gleizes, ''Portrét pianisty Florenta Schmita'', pastel, 36 x 27 cm, čerobíléčernobílé foto]]
[[File:Delaunay ChampDeMars.jpg|thumb|upright|right|[[Robert Delaunay]], 1911, ''Champs de Mars. La Tour rouge'' ([[Martovo pole (Paříž)]], Červená věž), [[Art Institute of Chicago]], Salon nezávislých, rok 1911]]
 
Nově vytvořená skupina "Montparnasse group" (která se scházela nejen v ateliéru [[Henri Le Fauconnier|Henriho Le Fauconniera]] ale také v kavárnách Le Dôme, La Coupole, [[Closerie des Lilas|La Closerie des Lilas]], Le Select a Café de la Rotonde) společně s dalšími mladými malíři, kteří také kladli důraz na formu oproti barvě. Rozhodli se převzít pravomoci výboru pro umístění obrazů aby tak zajistili, že kubistická díla budou vystavena společně. [[Albert Gleizes]], [[Jean Metzinger|Metzinger,]] [[Henri Le Fauconnier|Henri Le Fauconnier,]] [[Robert Delaunay|Robert Delaunay,]] [[Fernand Léger]] a [[Marie Laurencin]] (na žádost [[Guillaume Apollinaire|Apollinaira]]) vystavovali společně v místnosti č.41.<ref name="Brooke, Gleizes" /> Výsledkem byl velký skandál. I když vystavené obrazy byly stále poměrně konvenční, obecně dodržovaly pravidla klasické perspektivy (podle Gleizese), veřejnost přesto byla pobouřena zobrazením předmětů jako jsou kužele, kostky a koule, což mělo za následek nejasnost tématu. Převaha ostrého geometrického vzhledu a skutečnost, že skupina umělců pracovala stejným stylem, vedla ke vzniku pojmu „[[kubismus]]“. Ačkoli tento a podobné termíny byly používány již předtím v uměleckých kruzích (obvykle ve vztahu k dílům Metzingera, Delaunaye a Braquea), bylo to poprvé, kdy se tento termín rozšířil na celý umělecký směr.<ref name="Brooke, Gleizes" /> Pojem „kubismus“ použil v červnu 1911 Apollinaire v kontextu výstavy „Les Indépendants“, ( Musée Moderne de Bruxelles v Bruselu), což zahrnovalo díla Gleizese, Delaunaye, Légera a Le Fauconniera.<ref>Salon Annuel du Cercle d'Art 'Les Indépendants', Musée Moderne de Bruxelles</ref> Během léta byl Gleizes v úzkém kontaktu s Metzingerem, který se nedávno přestěhoval do [[Meudon|Meudonu]]. Oba nesouhlasili s konvenčním perspektivním mechanismem. Vedli spolu dlouhé rozhovory o povaze formy a vnímání. Souhlasili s tím, že tradiční malba dává pouze statickou a neúplnou představu o způsobu jak je předmět vnímán v reálu. Výsledkem diskuzí byl závěr, že předměty nejsou statické, ve skutečnosti jsou dynamické, pohybují se a mohou být viděny z různých úhlů, a tak by měly být také zachyceny: z různých pohledů v jednotlivých časových okamžicích.<ref name="Brooke, Gleizes" />
V roce 1912 se Salon nezávislých konal v Paříži od 20. března do 16. května. Tato velká výstava se uskutečnila přesně jeden rok poté, co se v roce 1911 společně představili [[Jean Metzinger|Metzinger]], [[Albert Gleizes]], [[Henri Le Fauconnier]], [[Robert Delaunay|Delaunay]], [[Fernand Léger]] a [[Marie Laurencin]] v sále č. 41, což tehdy vyvolalo skandál, v jehož důsledku se kubismus začal šířit po celé Paříži. Dopad skandálu se projevil v Německu, Holandsku, Itálii, Rusku, Španělsku a jinde (ovlivňující [[futurismus]], [[suprematismus]], [[konstruktivismus]], [[neoplasticismus]] a další.) Pouhých pět měsíců před touto výstavou se objevila další polemika vzniklá na [[Podzimní salon|Podzimním salonu]] v roce 1912. Pocházela z "Salle XI", kde kubisté vystavovali svá díla. Do této hádky se zapojili nejen francouzští ale i ostatní avantgardní umělci. Dne 3. prosince 1912 dosáhla polemika až do poslanecké sněmovny a byla projednávána i v Národním shromáždění ([[Národní shromáždění (Francie)|Assemblée Nationale]]). V sázce byla více než jen budoucnost veřejného financování výstav, které ukazovaly kubistické umění.<ref name="Joyeux-Prunel">[http://histoiremesure.revues.org/index2333.html Béatrice Joyeux-Prunel, ''Histoire & Mesure'', no. XXII -1 (2007), Guerre et statistiques, ''L'art de la mesure, Le Salon d'Automne (1903-1914), l'avant-garde, ses étranger et la nation française''] (The Art of Measure: The Salon d'Automne Exhibition (1903-1914), the Avant-Garde, its Foreigners and the French Nation), electronic distribution Caim for Éditions de l'EHESS (in French)</ref> V tomto roce, v roce 1912 Le Fauconnier, Gleizes, Léger, Metzinger a [[Alexander Archipenko|Alexandr Archipenko]] tvořili jádro výboru pro umístění obrazů na Salonu nezávislých. Středem výstavy se stal společný sál, místnost č. 20, do které kubisté umístili svá díla.<ref name="Kubisme" /> Zde [[Albert Gleizes]] vystavoval ''Les Baigneuses (Koupání),'' katalogové číslo 1347. Obraz [[Marcel Duchamp|Marcela Duchampa]] ''Nude Descending a Staircase No.2'' (Nahota sestupující po schodišti č. 2) byl uveden v katalogu pod č. 1001<ref name="Joyeux-Prunel">[http://histoiremesure.revues.org/index2333.html Béatrice Joyeux-Prunel, ''Histoire & Mesure'', no. XXII -1 (2007), Guerre et statistiques, ''L'art de la mesure, Le Salon d'Automne (1903-1914), l'avant-garde, ses étranger et la nation française''] (The Art of Measure: The Salon d'Automne Exhibition (1903-1914), the Avant-Garde, its Foreigners and the French Nation), electronic distribution Caim for Éditions de l'EHESS (in French)</ref>, ale byl stažen ještě před otevřením výstavy. [[Roger de La Fresnaye]] vystavoval obraz ''Artillerie'' (č. 1235), [[Robert Delaunay]] vystavoval svůj monumentální ''Ville de Paris'' (č. 868) - [[Jean Metzinger]] vystavoval ''La Femme au Cheval'' (Žena s koněm) a ''Le Port'' (Přístav), [[Fernand Léger]] ukázal ''La Noce'' (Svatba), [[Henri Le Fauconnier]] vystavoval ''Le Chasseur'' (Lovec) a nováček [[Juan Gris]] vystavoval obraz ''Portrét Picassa''.<ref name="Joyeux-Prunel" /><ref>[http://www.kubisme.info/kt323.html Salon des Indépendants, 1912, kubisme.info]</ref>
 
[[Soubor:Juan Gris - Portrait of Pablo Picasso - Google Art Project.jpg|thumb|[[Juan Gris]], ''Portrét Pabla Picassa'', olej na plátně, 93,3 cm x 74,4 cm, rok 1912, [[Art Institute of Chicago]]]]
 
Umělecký kritik Olivier-Hourcade popisuje tuto výstavu z roku 1912 a její vztah k vytvoření nové francouzské školy: „Metzinger se svým Le Port, Delaunay s Paříží, Gleizes se svými Baigneuses se blíží ke skutečnému a velkolepému výsledku, k vítězství přicházejícímu přes několik století: vytvoření školy malby „francouzské“ a naprosto nezávislé.“<ref name="Joyeux-Prunel" />
[[Soubor:Delaunay - La Ville de Paris.jpg|thumb|[[Robert Delaunay]], ''La Ville de Paris'', olej na plátně, 267 × 406 cm, rok 1910 až 19121910–1912, Musée d'Art Moderne de la Ville, Paříž]]
 
Roger Allard's napsal recenzi Salonu z roku 1912 v La Revue de France et des Pays. Připomíná Metzingerův „rafinovaný výběr barev“ a „vzácného ducha obrazu (matière). André Salmon ve své recenzi uvedl Metzingerovo „rafinované použití barvy“ v obrazu La Femme au Cheval a ocenil jeho „francouzskou jemnost“, také si povšiml, že Metzinger „osvětlil kubistickou postavu ctností úsměvu“<ref name="David Cottington">[https://books.google.com/books?id=KFGgxn7lfq0C&pg=PR11&lpg=PR11&dq=Jean+Metzinger,+1910,+1911,+1912&source=bl&ots=rm0CrcbXtN&sig=a9Kf-dUKbXYjZbmLDg16tto5U0o&hl=en#v=onepage&q=horse&f=false David Cottington, ''Cubism and Its Histories''], Manchester University Press, 2004, str. 107</ref>
 
[[Soubor:Juan Gris - Man in a Café.jpg|thumb|[[Juan Gris]], ''Muž v kavárně'', 127,6 cm x 88,3 cm, rok 1912, [[Philadelphia Museum of Art]]]]
 
Na druhou stranu Gleizes popisoval v roce 1913 neustálý vývoj v kubistickém hnutí:
Vývoj, kterým prošli Nezávislí od roku 1911 nemohl nechat veřejnost pochybovat o povaze těchto změn. Kubismus nebyl škola, vyznačoval se jakousi variací na obecně přijímané normy. Jednalo se o úplnou regeneraci, která naznačovala vznik zcela nového myšlení. Každou sezónu vypadal kubismus obnoveně, rostl a měnil se jako živé tělo. Jeho nepřátelé by to nakonec mohli kubismu odpustit, jen kdyby zemřel, jako móda; ale když si uvědomili, že je mu předurčeno žít život delší než život malířů, kteří jako první byli za něj odpovědni, stali se ještě násilnějšími.<ref name="Brooke, P.">[http://www.peterbrooke.org.uk/a&r/gltexts/epic Albert Gleizes, 1925, ''The Epic, From immobile form to mobile form''], published in German, 1928, under the title ''Kubismus'', the French version was published as ''L'Epopée (The Epic)'', in the journal ''Le Rouge et le Noir'', 1929. Překlad: Peter Brooke</ref>
 
A pokud jde o přijímání kubistů na Salonu nezávislých a [[Podzimní salon|Podzimním Salonu]], Gleizes píšenapsal:
 
"Nikdy nebylo vidění davu vrženo do takového zmatku nad díly ducha, a to zejména nad esemplastickými díly, obrazy, jejichž podstatou je mlčení, “píše Albert Gleizes:„ Nikdy kritici nebyli tak nenávistní jako tehdy. Dávali najevo, že tyto obrazy - a já specifikuji jména malířů, kteří byli sami neúmyslnou příčinou všeho toho šílenství: Jean Metzinger, Henri Le Fauconnier, Fernand Léger, Robert Delaunay a já - se ukázali jako hrozba pro pořádek, o kterém si všichni mysleli, že byl už vytvořen a zůstane tak navždy.<ref name="Brooke, P." />