Salon nezávislých: Porovnání verzí

Odebráno 121 bajtů ,  před 7 měsíci
k
m (Robot: Standardizace)
(k)
[[Soubor:Georges Seurat 034.jpg|thumb|[[Georges Seurat]], Jedno nedělní odpoledne u l'Ile de la Grande Jatte na Ile de la Grande Jatte (studie), rok 1884, 70,5 x 104,1 cm, [[Metropolitní muzeum umění|Metropolitan muzeum of Art]], [[New York]]]]
[[Soubor:Signac - Portrait de Félix Fénéon.jpg|thumb|[[Paul Signac]], 1890, portrét Felixe Feneona, 73,5 cm x 92,5 cm, [[Metropolitní muzeum umění|Metropolitan muzeum of Art]], [[New York]]]]
 
== Historie ==
Salon nezávislých (Salon des Independants či Salon des Artistes Indépendants) je nezávislá, veřejná, umělecká výstava konaná každoročně v [[Paříž|Paříži]]. Salon byl založen v reakci na [[rigidní]] tradicionalitu oficiálního, vládou sponzorovaného Salonu, založeného Ludvíkem XIV. v roce 1667. Od první výstavy v roce 1884 konané v "Pavilionu de la ville de Paris" na [[Avenue des Champs-Élysées|Champs-Elysées]], se organizátoři Salonu nezávislých zavázali společně vystavovat práce těch umělců, kteří ve svých dílech zastávají určitou nezávislost. Akce je charakterizována absencí udělování jakýchkoli cen a poroty, určující která díla mohou být vystavena. Ovšem existovaly výbory určující umístění obrazu. Na rozdíl od Salon d'Automne ([[Podzimní salon]]), který se konal v Paříži během podzimních měsíců, Nezávislí vystavovali během jara a inspirovali tak uměleckou produkci v zimních měsících, kdy se umělci na výstavu připravovali. Historie Salonu se vyznačuje několika důležitými daty.
 
Během [[Druhá Francouzská republika|druhé francouzské republiky]] umělci, kteří nebyli podporováni oficiální [[Académie royale de peinture et de sculpture]] (Akademie malířství a sochařství) neměli mnoho příležitostí vystavovat. Tak se každým rokem zvyšoval počet umělců pracujících v Paříži, kteří se nakonec podrobili uměleckému dikátu oficiálního [[Pařížský salon|Salonu]] a zvyšoval se počet prací odmítnutých porotou. Ani [[Třetí francouzská republika]] nebyla schopná či ochotná situaci řešit.
 
Dlouhá léta se umělci spoléhali pouze na oficiální podporu. Nakonec, v roce 1884, se umělci rozhodli založit vlastní organizaci a vytvořili "Group of independent artists (skupina nezávislých umělců)" a dostali povolení od Ministry of Fine Arts uspořádat vlastní výstavu a Paříž souhlasila s poskytnutím výstavních prostor. Od 15. května do 15. července se tedy konala první „svobodná“ výstava současného umění. Výstava ukázala více než 5000 prací více než 400 umělců.
 
Článek 1. stanov organizace zní:
: ... Účelem „Société des Artistes Indépendants“ - společnosti založené na zásadě zrušení přijímací poroty - je umožnit umělcům prezentovat svá díla veřejnému soudu s úplnou svobodou.<ref name="Indépendants" />
 
=== Groupe vs. Société ===
Členové skupiny "Group of independent artists" napadli "Société des Artistes Indépendants" a podařilo se jim uspořádat výstavu „pro oběti nedávné epidemie cholery“, která byla slavnostně otevřena 1. prosince 1884 předsedou pařížské městské rady Lucienem Boué. Výsledkem však byla finanční katastrofa. Na jaře roku 1885 však „Groupe“ uspořádala další výstavu, tentokrát s určitým úspěchem.
 
== První výstava ==
[[Soubor:Baigneurs a Asnieres.jpg|thumb|[[Georges Seurat]] 1884, retuš z roku 1887, ''Une baignade à Asnières'' (Koupání v [[Asnières-sur-Seine|Asnières]]), olej na plátně, 201 cm x 300 cm, [[National Gallery]], London]]
[[Soubor:Henri Edmond Cross La Plage de Saint-Clair.jpg|thumb|[[Henri-Edmond Cross]], 1896, ''La Plage de Saint-Clair'' (Pláž Saint-Clair), olej na plátně, 54,50 cm x 65,40 cm]]
 
Salon des Indépendants vznikl z potřeby umělců prezentovat svá díla široké veřejnosti svobodně, nikoli prostřednictvím oficiální selektivní metody Salonu, který založil Ludvík XIV.<ref name="Indépendants">[http://www.artistes-independants.fr/index.php?page=historique&chlangue=us Société des Artistes Indépendants, History]</ref> Salon des Indépendants vytvořil malý kolektiv inovativních umělců - [[Paul Cézanne]], [[Paul Gauguin]], [[Henri de Toulouse-Lautrec]], [[Camille Pissarro]] spolu s [[Albert Dubois-Pillet|Albertem Dubois-Pilletem]], [[Odilon Redon|Odilonem Redonem]], [[Georges Seurat|Georges Seuratem]], [[Paul Signac|Paulem Signacem]]. Jejich jedinou podmínkou bylo mít právo představit svá díla veřejnosti bez omezení podle článku 1. stanov organizace.
První výstavu otevřel 1. prosince 1884 Lucien Boué, předseda městské rady v Paříži. Výstava byla pořádána v paláci Palais Polychrome v blízkosti [[Palais de l'Industrie]] (Průmyslový palác.) Salon se stal útočištěm pro umělecká díla považovaná tradičním Salonem za nepřijatelná. Mezi vystavenými díly byly [[Georges Seurat|Seuratova]] „La baignade à Asnières“ (Koupání v Asnières), [[Paul Signac|Signacova]] „Le Pont d'Austerlitz“ (Most v Austerlitz) a díla [[Henri-Edmond Cross|Henri-Edmonda Crosse]], další byli [[Odilon Redon]], [[Albert Dubois-Pillet]], [[Louis Valtat]], [[Armand Guillaumin]], [[Charles Angrand]], [[Paul Cézanne]], [[Paul Gauguin]], [[Henri de Toulouse-Lautrec]] a [[Vincent van Gogh]].<ref name="Indépendants" /><ref name="Webster">[http://www.merriam-webster.com/concise/salon%20des%20Indépendants Salon des Indépendants, Merriam-Webster]</ref>
Od 24. března do 30. dubna bylo na obrazech umělců vystavujících na Salonu znát vzkvétání [[Fauvismus|fauvismu]] a to ještě před nechvalně známou výstavou [[Podzimní salon|Salon d'Automne]] z roku 1905, která je uměleckými historiky označována jako výstava, která přinesla označení tohoto stylu termínem fauvismus. Stalo se tak poté, co kritik Louis Vauxcelles popsal vystavená díla větou "[[Donatello]] chez les fauves" ("Donatello mezi divokou zvěří),<ref name="Gil Blas, 17 October 1905">[http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k7522165g/f5.image Louis Vauxcelles, ''Le Salon d'Automne'', Gil Blas, 17 October 1905. Screen 5 and 6. Gallica, Bibliothèque nationale de France], {{ISSN|1149-9397}}</ref> srovnávajíc kontrast vystavených obrazů se sochou v [[Renesance|renesančním]] stylu, která sdílela výstavní prostor spolu s obrazy.<ref name=oup-fauvism>Chilver, Ian (Ed.). [http://www.enotes.com/oxford-art-encyclopedia/fauvism "Fauvism"], The Oxford Dictionary of Art, Oxford University Press, 2004. Retrieved from enotes.com, 26 December 2007.</ref>
 
Na Salonu nezávislých v roce 1905 [[Henri Matisse]] vystavoval společně s malíři jako byl [[Albert Marquet]], [[Jean Puy]], [[Henry Manguin]], [[Othon Friesz]], [[Raoul Dufy]], [[Kees van Dongen]], [[Andre Derain]], [[Maurice de Vlaminck]], [[Charles Camoin]] a [[Jean Metzinger]].<ref name="21ème catalogue">[http://cdm16028.contentdm.oclc.org/cdm/compoundobject/collection/p16028coll4/id/4116/rec/100 Société des artistes indépendants: catalogue de la 21ème exposition, 1905, Digital collection: Rare Books in the Thomas J. Watson Library, Metropolitan Museum of Art (New York, N.Y.)]</ref> Tato výstava byla kritikem Vauxcellesem k přirovnávána k postavě z pitoreskní novely "Gil Blas'''''"''''' spisovatele [[Alain-René Lesage|Alaina-René Lesagea]] ve dnech 4., 18. a 23. března 1905.<ref name="Clement">[https://books.google.com/books?id=VcaMyvjUZhIC&pg=PR23&lpg=PR23&dq=salle+VII,+salon+d'automne+de+1905&source=bl&ots=alVRJahAml&sig=6SkzgOftNxhpsdYdDNKbJjzqXUY&hl=en#v=onepage&q=metzinger&f=false Russell T. Clement, ''Les Fauves: A Sourcebook'', Greenwood Publishing Group, 1994] {{ISBN|0-313-28333-8}}</ref>
 
Matisse vystavoval svůj proto-fauvistický obraz ''Luxe, Calme et Volupté" (Luxus, Klid a Smyslnost)''. V [[Pointilismus|pointilistické]] technice a zářivých barvách byl obraz namalován v roce 1904 na [[Francouzská Riviéra|francouzské Riviéře]] v [[Saint-Tropez|St. Tropez]] po létě stráveném v spolu s [[Postimpresionismus|neoimpresionisty]] Paulem Signacem a Henri-Edmondem Crossem.<ref>UCLA Art Council et al. 1966, pstr. 11</ref> Obraz je Matissovým nejdůležitějším dílem, ve kterém použil tuto techniku ​​obhajovanou Signacem. Matisse tuto techniku poprvé uplatnil po přečtení Signacovy eseje „Od [[Eugène Delacroix|Eugena Delacroixe]] k neoimpresionismu“ v roce 1898.<ref>Oxford Art Online, "Henri Matisse"</ref> Signac obraz koupil v roce 1905 na Salonu nezávislých. Henri Matisse byl členem výboru, který určoval umístění vystavovaného díla. Pomáhali mu [[Jean Metzinger|Metzinger]], [[Pierre Bonnard]], [[Charles Camoin]], [[Laprade Luce]], [[Henri Manguin]], [[Albert Marquet]], [[Jean Puy]] a [[Félix Vallotton]].<ref name="Clement" />
 
Matisse vystavoval svůj proto-fauvistický obraz ''Luxe, Calme et Volupté" (Luxus, Klid a Smyslnost)''. V [[Pointilismus|pointilistické]] technice a zářivých barvách byl obraz namalován v roce 1904 na [[Francouzská Riviéra|francouzské Riviéře]] v [[Saint-Tropez|St. Tropez]] po létě stráveném v spolu s [[Postimpresionismus|neoimpresionisty]] Paulem Signacem a Henri-Edmondem Crossem.<ref>UCLA Art Council et al. 1966, p. 11</ref> Obraz je Matissovým nejdůležitějším dílem, ve kterém použil tuto techniku ​​obhajovanou Signacem. Matisse tuto techniku poprvé uplatnil po přečtení Signacovy eseje „Od [[Eugène Delacroix|Eugena Delacroixe]] k neoimpresionismu“ v roce 1898.<ref>Oxford Art Online, "Henri Matisse"</ref> Signac obraz koupil v roce 1905 na Salonu nezávislých. Henri Matisse byl členem výboru, který určoval umístění vystavovaného díla. Pomáhali mu [[Jean Metzinger|Metzinger]], [[Pierre Bonnard]], [[Charles Camoin]], [[Laprade Luce]], [[Henri Manguin]], [[Albert Marquet]], [[Jean Puy]] a [[Félix Vallotton]].<ref name="Clement" />
== 1906, všichni jsou fauvisti ==
Salonu nezávislých z roku 1906 se zúčastnili členové výboru pro umístění prací: Matisse, Signac a Metzinger. Po [[Podzimní salon|Podzimním Salonu]] z roku 1905, který znamenal začátek fauvismu, Salon des Indépendants z roku 1906 byl prvním, kterého se poprvé všichni malíři pracující stylem fauvismu zúčastnili společně. Vrcholem výstavy byl Matissův monumentální obraz ''Le Bonheur de Vivre" (Radost ze života)''.<ref name="Clement" /> Trojúhelníková koncepce úzce souvisí s Cézannovými ''Bathers (Koupající se)''; série, která se brzy stala zdrojem inspirace pro [[Pablo Picasso|Picassův]] obraz ''Les Demoiselles d'Avignon (Slečny z Avignonu)''. Kritici byli zděšeni rovinností, jasnými barvami, eklektickým stylem a technikou obrazu ''Le Bonheur de Vivre''. Podle Metzingerových pamětí se setkal na Salonu nezávislých s [[Albert Gleizes|Albertem Gleizesem]] a navštívil jeho studio v [[Courbevoie]] v roce 1906. V roce 1907 se u [[Max Jacob|Maxe Jacoba]] Metzinger setkal s Guillaumem Krotowskym, který v té době již podepisoval svá díla [[Guillaume Apollinaire]].<ref name="Daniel Robbins">Daniel Robbins, ''Jean Metzinger: At the Center of Cubism'', 1985, Jean Metzinger in Retrospect, The University of Iowa Museum of Art, J. Paul Getty Trust, University of Washington Press, ppstr. 9-23</ref>
 
V roce 1906 už měl Metzinger dostatečnou prestiž, aby mohl být zvolen do výboru pro umístění obrazu na Salonu nezávislých, sám přihlásil osm svých prací.<ref name="21ème catalogue" /> V této době si vytvořil blízké přátelství s [[Robert Delaunay|Robertem Delaunayem]], s nímž na začátku roku 1907 sdílel výstavu v galerii [[Berthe Weill|Berthe Weilla]], francouzského obchodníka s uměním, který sehrál zásadní roli při vytváření trhu s uměním dvacátého století. V roce 1907 byli Metzinger a Delaunay označeni kritikem Louise Vauxcellesem jako dělníci, kteří používají velké mozaiky jako „kostky“ pro vytváření malých, ale vysoce symbolických kompozic.<ref>[http://www.all-art.org/art_20th_century/metzinger1.html Art of the 20th Century]</ref>
 
== 1907, velkoobchodní transformace ==
[[Soubor:Paul Cézanne, French - The Large Bathers - Google Art Project.jpg|thumb|[[Paul Cézanne]], ''The Large Bathers (Velké koupání)'', 1906, olej na plátně, 210,50 cm x 250,80 cm, [[Muzeum umění ve Filadelfii|Philadelphia Museum of Art]]]]
 
Na jaře 1906 [[Georges Braque]] poprvé vystavoval svá díla na Salonu nezávislých. Na výstavě z roku 1907, která se konala od 20. března do 30. dubna, bylo vystaveno šest jeho obrazů. Pět jich koupil přímo na Salonu umělecký prodejce Wilhelm Uhde za celkovou cenu 505 franků. Šesté dílo bylo pravděpodobně koupeno obchodníkem s uměním [[Daniel-Henry Kahnweiler|Danielem-Henry Kahnweilerem]]<ref name="Kubisme" /> Stalo se to, když se Braque poprvé setkal s Kahnweilerem a představil Picassa Apollinairovi. Braqueova díla byla stále v klasickém stylu fauvismu. Teprve na podzim roku 1907 v L´Estaque ( vesnička v jižní Francii) začal Braque přecházet z jasných odstínů k tlumenějším barvám, pravděpodobně ovlivněn pamětní výstavou Cézannových prací na [[Podzimní salon|Podzimním salonu]] v roce 1907.<ref>[https://archive.is/20130415082615/http://www.moma.org/m/explore/collection/art_terms/744/0/1.iphone_ajax?klass=artist Lewis Kachur, ''Georges Braque'', MoMA, Oxford University Press]</ref> [[André Derain]] vystavoval svůj obraz ''Dancer at Le Rat Mort (Tanec s mrtvou krysou)'', který namaloval během zimy 1906 a velký obraz ''Bathers'' (Muzeum moderního umění, New York) z počátku roku 1907. Toto dílo již není skutečný fauvismus, je svým tonálním modelováním blízko Cézannovi. Matissův obraz ''Blue Nude (Souvenir de Biskra) (Modrý akt)'' se objevila v roce 1907 na Salonu s názvem ''Tableau no. III.'' Vauxcelles píše o obraze ''Blue Nude'':
 
Přiznám se, že tomu nerozumím. Ošklivá nahá žena je natažena na trávě v barvě neprůhledné modři pod palmami ... Toto je umělecký efekt směřující k abstraktu, který mi úplně uniká. (Vauxcelles, Gil Blas, 20. března 1907)<ref name="Clement" />
 
''Blue Nude'' by pravděpodobně později způsobil senzaci na výstavě The Armory Show ( také známá jako International Exhibition of Modern Art) v roce 1913 v [[New York|New Yorku]].<ref>Matisse, Henri." Encyclopædia Britannica. 2007. Encyclopædia Britannica Online. Retrieved 30 July 2007.</ref> Malba již lehce opouštějící klasický fauvismus, byla považována za tak ošklivou, že ji rozhořčení studenti v roce 1913 během cesty výstavy z New Yorku do [[Chicago|Chicaga]] spálili.<ref>[http://blogs.artinfo.com/modernartnotes/2010/11/the-response-to-matisses-blue-nude/ Tyler Green, Modern Art Notes, ''The Response to Matisse's Blue Nude'']</ref>
Vaucelles popsal tuto skupinu „fauvistů“:
 
Hnutí, které považuji za nebezpečné (navzdory velkému soucitu, který cítím vůči jeho pachatelům), se formuje mezi malým klanem mladých. Byla zřízena kaple, která slouží dvěma povýšeným kněžím. MM Derain a Matisse; několik desítek nevinných katechumenů dostalo svůj křest. Jejich dogma se rovná ohromujícímu schématu, který zakazuje modelování a objemy ve jménu obrazové abstrakce, proč to nevím. Toto nové náboženství se mi jen stěží líbí. Nevěřím v tuto renesanci ... M. Matisse, náčelník; M. Derain, zástupce zástupce; MM. Othon Friesz a Dufy, účastní se další ... a M. Delaunay (čtrnáctiletý žák M. Metzinger ...), infantilní fauvelet. (Vauxcelles, Gil Blas, 20. března 1907)<ref name="Clement" />
 
[[Soubor:AndréDerain-1908-Landscape of Martigues.png|thumb|[[André Derain]], [[Martigues]], olej na plátně, 100 cm x 81 cm, 1908, [[Hokkaidó|Hokkaidō]] Museum of Modern Art]]
[[Soubor:Robert Delaunay - Jean Metzinger - Google Art Project.jpg|thumb|''Robert Delaunay, portrét Jeana Metzingera -'', olej na papíru, 54,9cm x 43,2 cm, rok 1906,Museum of Fine Arts, [[Houston]]]]
[[Soubor:Henri Le Fauconnier, 1908, oil on canvas, Ploumanac’h, Bergen, Museum Kranenburgh.jpg|thumb|[[Henri Le Fauconnier]], 1908, olej na plátně, Ploumanac’h, [[Bergen]]]]
 
== 1908, schematizující barbaři ==
Prezidentem 24. Salonu nezávislých v roce 1908 se stal Signac. Na výstavě, která se konala ve dnech 20. března až 2. května, ohromil Apollinaira Braqueův obraz svou originalitou. Ačkoli to není uvedeno v katalogu, bylo to popsáno v L'Intransigeant.<ref name="Kubisme" /> Ve své recenzi zveřejněné v "La Revue des lettres et des arts" (1. května 1908) Apollinaire tvrdí, že Braqueův obraz je nejoriginálnějším dílem vystaveným na Salonu. I v nepřítomnosti Matisse a Picassa, Vauxcelles v "Gil Blas" (20. března 1908) označuje nejinovativnější umělce expozice jako „barbarské schematizátory“ ... kteří chtějí vytvořit „abstraktní umění“.<ref name="Clement" />
 
Komentář k této výstavě vyšel v listu "New York Herald" z 20. března 1908; Vauxcelles ji popsal v "Gil Blas" 20. března 1908; C. Le Senne v listu "Le Courrier du Soir" z 22. března 1908; a Mauric Denis v "La Grande revue" z 10. dubna 1908.<ref name="Clement" />
 
Více než 1 314 umělců vystavilo na 6 701 děl. Matisse se výstavy nezúčastnil
 
Po tomto Salonu začíná spisovatel [[Gelett Burgess]] sérii rozhovorů s avantgardou, která v současné době pracuje v Paříži a na pařížských předměstích. Tyto rozhovory a Burgessovy dojmy z produkovaných děl jsou publikovány v "Architectural Record", květen 1910, v srdci proto-kubistického období.<ref>[http://www.architecturalrecord.com/articles/11445-the-wild-men-of-paris Gelett Burgess, "The Wild Men of Paris", ''The Architectural Record'', May 1910]</ref>
 
Gelett Burgess píše v listu "The Wild Men of Paris":
 
„I když pro mě byla tato škola nová,v Paříži už to byl starý příběh. Byly to devítidenní zázraky. Zuřily zde vášnivé diskuse; dosahující místy až vzpoury proti jejímu zavržení kritiky a pohrdání akademiků. Škola rostla co do počtu i důležitosti. Mnozí to brali velmi vážně. Zpočátku byli začátečníci nazýváni "The Invertebrates" ( Bezpáteřní). Na Salonu roku 1905 byli označeni "The Incoherents" , tedy (Nesrozumitelní). Ale v roce 1906, když se umělci stali bojovnější, odvážnější a jejich teorie se stávaly čím dál divočejší, dostali své současné označení " Les Fauves - Divoká zvířata". A tak jsem se vydal na lov!“
 
"Byl to Matisse, kdo udělal první krok do neobjevené země ošklivosti. Matisse, sám seriózní, žalostný, svědomitý experimentátor, jehož práce jsou pouze studiem výrazu, je v současné době znepokojen, ale vypracovává teorii jednoduchosti a popírá veškerou odpovědnost za excesy svých nevítaných žáků.“
„Picasso, ostrý jako bič, duchaplný jako ďábel, šílený jako kloboučník, běhá po svém ateliéru a vymýšlí obrovskou nahou ženu složenou výhradně z trojúhelníků a představuje ji jako vítězství. Kupodivu Matisse zavrtí hlavou a neusměje se! Zamyšleně hovoří o „harmonii a objemu“ a „architektonických hodnotách“ a divoký Braque leze do svého podkroví a staví architektonické monstrum, které nazývá "Žena", s vyváženou hmotou a částmi s otvory a sloupovými nohami a římsami. Matisse oceňuje instinkt afrických dřevořezeb, a dokonce i střízlivý Dérain, co-experimentátor, ztrácí hlavu, formuje neolitického muže do pevné kostky, vytváří ženu z koulí, natahuje kočku do válce a maluje červenou a žlutou! “
 
„Metzinger jednou udělal nádherné mozaiky čistého pigmentu, žádný malý čtvereček barvy se nedotýkal vedlejšího, takže měl vzniknout efekt zářivého světla. Maloval nádherné kompozice mraků, útesů a moře; maloval ženy a učinil je krásné, i když to byly ženy nakupující na bulváru na trhu. Ale teď, převedené do idiomu subjektivní krásy, do tohoto podivného neoklasického jazyka, se ty samé ženy, překreslené, objevují v tuhých, hrubých, nervozníchnervózních liniích ve skvrnách divoké barvy.<ref name="Gelett Burgess">[http://archrecord.construction.com/inthecause/0702MenOfParis/MenOfParis3.asp Gelett Burgess, ''The Wild Men of Paris'', The Architectural Record, Maykvěten 1910, documents pstr. 3, Interview with Jean Metzinger, circa 1908-09]</ref>
 
== 1909, jednoduché formy ==
Podle historie [[Kubismus|kubismu]] vlivného uměleckého historika Johna Goldinga publikované v roce 1959, byl na Salonu nezávislých z roku 1909 konaném 25. března až 2. května, vystaven veřejnosti jeden z prvních kubistických obrazů: ''Little Harbor in Normandy (Petit port en Normandie (Malý přístav v [[Normandie|Normandii]]''), č. 215, nazvaný ''Paysage'', autor [[Georges Braque]] ([[Institut umění v Chicagu]]). Louis Vauxcelles 25. března 1909 popisoval práce Braque (Bracke, sic), který vystavoval na Salonu jako “kubistické výstřednosti (bizarreries cubiques)” <ref>[http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k7536065n Louis Vauxcelles, ''Le Salon des Indépendants'', Gil Blas, 25 March 1909], Gallica (BnF)</ref> V sále č. 16 vystavoval [[André Derain]], [[Raoul Dufy]], [[Othon Friesz]], Laprade, [[Henri Matisse|Matisse]], [[Jean Puy]], [[Georges Rouault]] a [[Maurice de Vlaminck]].<ref name="Kubisme" /> Vývoj směrem k více lineárnímu stylu (zjednodušený styl Cézannův) je nejen znát v dílech Braquea ale také v dílech Metzingera, Gleize, Fauconniera a Delaunaye (Picasso na Salonech chybí).<ref name="Daniel Robbins" /><ref name="Brooke, Gleizes">[http://www.peterbrooke.org.uk/a&r/chronology Peter Brooke, ''Albert Gleizes, Chronology of his life, 1881-1953''</ref>
 
== 1910, geometričtí ignoranti ==
[[File:Henri Rousseau - Le Rêve - Google Art Project.jpg|thumb|[[Henri Rousseau]] (Le Douanier), 1910, ''The Dream (Sen), olej na plátně, 204,50 cm x 298,50 cm, vystaveno v roce 1910 na Salonu nezávislých několik měsíců po jeho smrti, [[Museum of Modern Art]]]]
[[Albert Gleizes]] vystavoval na Salonu nezávislých v roce 1910 poprvé své kubistické dva obrazy: ''Portrait de René Arcos'' a ''L'Arbre (Strom),'' v nichž důraz na zjednodušenou geometrickou podobu do značné míry převyšuje zájem o reprezentativní výraz malby.<ref name="Brooke, Gleizes" /> Stejná tendence je patrná i v Metzingerově ''Portrait of Apollinaire'' vystaveném ve stejném Salonu. Podle Apollinaire šlo o „první kubistický portrét“. Sám Apollinaire ve své knize "The Cubist Painters" (1913) poukázal na to, že Metzinger byl po Picassovi a Braqueovi chronologicky třetím kubistickým umělcem.<ref name="S. E. Johnson">S. E. Johnson, 1964, Metzinger, Pre-Cubist and Cubist Works, 1900-1930, International Galleries, Chicago</ref> Podle Gleizesových monografií jej [[Alexandre Mercereau]] představil Metzingerovi, ale teprve po Podzimním salonu se o své práce začali navzájem vážně zajímat.<ref name="Brooke, Gleizes" />
 
Louis Vauxcelles ve svém článku zveřejněném k 26. Salonu nezávislých (1910) uvedl pomíjivou a nepřesnou recenzi díla Metzingera, Gleizese, Delaunaye, Légera a Le Fauconniera. Uvádí je jako „ignorantské geometry, redukující lidské tělo a krajinu na bledé kostky “. <ref name="Daniel Robbins" />
 
Práce Metzingera, Henriho Le Fauconniera a Roberta Delaunaye byly vystaveny společně. Le Fauconnier ukázal geometricky zjednodušenou krajinu Ploumanac'h: ''Le Ravin (Rokle)'' a ''Village dans les Montagne (Vesice v horách)'', spolu s ''Femme à l'éventail (Žena s vějířem)'' a ''Portrait of Maroussia''. Ve stejné hale visela díla Matisse, [[Maurice de Vlaminck|Vlamincka]], [[Raoul Dufy|Dufyho]], [[Marie Laurencin|Laurenciny]], [[Kees van Dongen|van Dongena]] a [[Henri Rousseau|Henriho Rousseaua]].<ref name="Kubisme" /> Apollinaire psal v deníku L'Intransigeant, který byl vydáván v počtu kolem 50 000 výtisků o výstavě, na které bylo k vidění téměř 6000 obrazů.<ref name="Kubisme" />
 
== 1910, Lolo the donkey ==
[[Soubor:Boronali Impression.jpg|thumb|left|Joachim-Raphael Boronali, ''Západ slunce na Jadranu'', rok 1910, 54 cm x 81 cm, namaloval osel Lolo, 54 x 80 cm, Salon des Indépendants, 1910 ]]
Je pozoruhodné, že přítomnost malby vytvořené oslem jménem Lolo prošla prakticky bez povšimnutí.<ref name="Kubisme" /> Obraz byl nazván ''Et le soleil s'endormit sur l'Adriatique ('' ''Západ slunce na Jadranu)''. Dílo, které vystavil umělec [[Joachim-Raphael Boronali]], „externista“ z [[Janov (Itálie)|Janova]] bylo představeno na Salonu nezávislých v roce 1910. Jako autor se podepsal Boronali, ve skutečnosti byl autorem pařížský osel Lolo, který obraz namaloval ocasem. (Viz Warnod, 1910, Weiss, 1994, s. 149-151, 304.)<ref>[http://radicalart.info/process/vibration/animal/index.html The Mechanics of Expression: Donkeys, Humans, Monkeys, Cats and Elephants]</ref> Lolo patřil Frederiku Gerardovi (« le père Frédé » otec Frede“), majiteli kabaretu [[Lapin Agile]] na [[Montmartre|Montmartru.]] [[Roland Dorgelès]], francouzský romanopisec a člen [[Goncourtova cena|Académie Goncourt]] a dva jeho francouzští přátelé [[André Warnod]], spisovatel a umělecký kritik a [[Jules Depaquit]], ilustrátor a karikaturista se spojili a nanesli štětcem barvu na ocas zvířete. Osel udělal zbytek. Obraz se prodával za 400 franků (v současné době 1 257 EUR <ref>[http://smariano.club.fr/pages/divers/conver-franc.htm Conversion table]</ref>) a Dorgeles ho daroval sirotčinci "Orphelinat des Arts" <ref>Daniel Groinowski, ''Aux commencements du rire moderne. L'esprit fumiste'', [[José Corti]], Paris, 1997, pstr. 296.</ref> Obraz je součástí stálé sbírky kulturní instituce ''l'Espace culturel Paul Bédu'' v [[Milly-la-Forêt]].
 
== 1911, velký kubistický skandál ==
[[File:Delaunay ChampDeMars.jpg|thumb|upright|right|[[Robert Delaunay]], 1911, ''Champs de Mars. La Tour rouge''([[Martovo pole (Paříž)]], Červená věž), [[Art Institute of Chicago]], Salon nezávislých, rok 1911]]
 
Nově vytvořená skupina "Montparnasse group" (která se scházela nejen v ateliéru [[Henri Le Fauconnier|Henriho Le Fauconniera]] ale také v kavárnách Le Dôme, La Coupole, [[Closerie des Lilas|La Closerie des Lilas]], Le Select a Café de la Rotonde) společně s dalšími mladými malíři, kteří také kladli důraz na formu oproti barvě. Rozhodli se převzít pravomoci výboru pro umístění obrazů aby tak zajistili, že kubistická díla budou vystavena společně. [[Albert Gleizes]], [[Jean Metzinger|Metzinger,]] [[Henri Le Fauconnier|Henri Le Fauconnier,]] [[Robert Delaunay|Robert Delaunay,]] [[Fernand Léger]] a [[Marie Laurencin]] (na žádost [[Guillaume Apollinaire|Apollinaira]]) vystavovali společně v místnosti č.41.<ref name="Brooke, Gleizes" /> Výsledkem byl velký skandál. I když vystavené obrazy byly stále poměrně konvenční, obecně dodržovaly pravidla klasické perspektivy (podle Gleizese), veřejnost přesto byla pobouřena zobrazením předmětů jako jsou kužele, kostky a koule, což mělo za následek nejasnost tématu. Převaha ostrého geometrického vzhledu a skutečnost, že skupina umělců pracovala stejným stylem, vedla ke vzniku pojmu „[[kubismus]]“. Ačkoli tento a podobné termíny byly používány již předtím v uměleckých kruzích (obvykle ve vztahu k dílům Metzingera, Delaunaye a Braquea), bylo to poprvé, kdy se tento termín rozšířil na celý umělecký směr.<ref name="Brooke, Gleizes" /> Pojem „kubismus“ použil v červnu 1911 Apollinaire v kontextu výstavy „Les Indépendants“, ( Musée Moderne de Bruxelles v Bruselu), což zahrnovalo díla Gleizese, Delaunaye, Légera a Le Fauconniera.<ref>Salon Annuel du Cercle d'Art 'Les Indépendants', Musée Moderne de Bruxelles</ref> Během léta byl Gleizes v úzkém kontaktu s Metzingerem, který se nedávno přestěhoval do [[Meudon|Meudonu]]. Oba nesouhlasili s konvenčním perspektivním mechanismem. Vedli spolu dlouhé rozhovory o povaze formy a vnímání. Souhlasili s tím, že tradiční malba dává pouze statickou a neúplnou představu o způsobu jak je předmět vnímán v reálu. Výsledkem diskuzí byl závěr, že předměty nejsou statické, ve skutečnosti jsou dynamické, pohybují se a mohou být viděny z různých úhlů, a tak by měly být také zachyceny: z různých pohledů v jednotlivých časových okamžicích. <ref name="Brooke, Gleizes" />
 
Další kubistický skandál vznikl o několik měsíců později na Podzimním Salonu (Salon d'Automne), kde vystavovatelé „Les Indépendants“ rozvíjeli spolupráci s bratry Duchampovými, [[Jacquesem Villonem]] (francouzský kubista a abstraktní malíř a grafik,také známý jako Gaston Duchamp), [[Raymond Duchamp-Villon|Raymondem Duchamp-Villonem]] a [[Marcel Duchamp|Marcelem Duchampem]]. Ateliér Jacquese Villona a Raymonda Duchampa-Villona v rue Lemaître č. 7, se společně s Gleizesovým ateliérem v [[Courbevoie]] stávají pravidelnými místy setkávání pro nově vytvořenou "Groupe de Puteaux" (brzy se stane známou pod názvem [[Section d'Or]]). Ke skupině se připojil český malíř [[František Kupka]], který se zajímal o nereprezentativní malbu založenou na analogiích s hudbou a progresivní abstrakci předmětu v pohybu.<ref name="Brooke, Gleizes" />
 
Na jaře 1911 se kubisté ujistili, že jsou vystavováni společně, že se jim podařilo ovlivnit výbor pro umisťování obrazů. To, že Le Fauconnier byl sekretářem Salonu, usnadnilo dosažení cíle zavěsit jejich díla v jednom sále. Do té doby se vystavovalo v abecedním pořadí podle jmen umělců. V místnosti č.41 visely práce [[Jean Metzinger|Metzingera]], [[Albert Gleizes|Gleizese]], [[Fernand Léger|Légera]], [[Robert Delaunay|Delaunaye]], [[Henri Le Fauconnier|Le Fauconniera]] a [[Alexander Archipenko|Alexandra Archipenka]]. V místnosti č.43 visela díla [[André Lhote|André Lhoteho]], [[Roger de La Fresnay|Rogera de La Fresnaye]], [[André Dunoyer de Segonzac]] (malíř z [[Kanton Segonzac|Segonzacu]]), [[Luc-Albert Moreau|Luc-Alberta Moreaua]] a [[André Mare|André Mareho]]<ref name="Kubisme" />. Tato výstava zahrnovala více než 6 400 obrazů. V místnosti č.42 byla retrospektivní výstava [[Henri Rousseau|Henriho (Le Douanier) Rousseaua]], který zemřel 2. září 1910. Články a recenze byly četné a obsáhlé: včetně Gil Blas, Comoedia, Excelsior, Action, L'Oeuvre a Cri de Paris. Apollinaire vydal dlouhou recenzi 20. dubna 1911 v L'Intransigeant.<ref name="Kubisme" />
 
''Abundance (Hojnost)'' [[Henri Le Fauconnier|Henriho Le Fauconniera]], 1910-11 (Haags Gemeentemuseum, [[Haag]]), částečně kvůli své velké velikosti a částečně kvůli námětu velmi upoutávala pozornost, což způsobovalo senzaci. Tento obraz brzy zakoupil nizozemský umělecký kritik a malíř [[Conrad Kickert]] (1882-1965), který byl tajemníkem společnosti "Contemporary Art Society,(Moderne Kunstkring)", "(Společnosti pro současné umění)". V roce 1934 daroval obraz Gemeentemuseu v [[Haag|Haagu]].<ref name="Kubisme" />
 
''Abundance (Hojnost)'' [[Henri Le Fauconnier|Henriho Le Fauconniera]], 1910-11 (Haags Gemeentemuseum, [[Haag]]), částečně kvůli své velké velikosti a částečně kvůli námětu velmi upoutávala pozornost, což způsobovalo senzaci. Tento obraz brzy zakoupil nizozemský umělecký kritik a malíř [[Conrad Kickert]] (1882-1965), který byl tajemníkem společnosti "Contemporary Art Society,(Moderne Kunstkring)", "(Společnosti pro současné umění)". V roce 1934 daroval obraz Gemeentemuseu v [[Haag|Haagu]].<ref name="Kubisme" />
== 1912, skandál pokračuje ==
V roce 1912 se Salon nezávislých konal v Paříži od 20. března do 16. května. Tato velká výstava se uskutečnila přesně jeden rok poté, co se v roce 1911 společně představili [[Jean Metzinger|Metzinger]], [[Albert Gleizes]], [[Henri Le Fauconnier]], [[Robert Delaunay|Delaunay]], [[Fernand Léger]] a [[Marie Laurencin]] v sále č. 41, což tehdy vyvolalo skandál, v jehož důsledku se kubismus začal šířit po celé Paříži. Dopad skandálu se projevil v Německu, Holandsku, Itálii, Rusku, Španělsku a jinde (ovlivňující [[futurismus]], [[suprematismus]], [[konstruktivismus]], [[neoplasticismus]] a další.) Pouhých pět měsíců před touto výstavou se objevila další polemika vzniklá na [[Podzimní salon|Podzimním salonu]] v roce 1912. Pocházela z "Salle XI", kde kubisté vystavovali svá díla. Do této hádky se zapojili nejen francouzští ale i ostatní avantgardní umělci. Dne 3. prosince 1912 dosáhla polemika až do poslanecké sněmovny a byla projednávána i v Národním shromáždění ([[Národní shromáždění (Francie)|Assemblée Nationale]]). V sázce byla více než jen budoucnost veřejného financování výstav, které ukazovaly kubistické umění.<ref name="Joyeux-Prunel">[http://histoiremesure.revues.org/index2333.html Béatrice Joyeux-Prunel, ''Histoire & Mesure'', no. XXII -1 (2007), Guerre et statistiques, ''L'art de la mesure, Le Salon d'Automne (1903-1914), l'avant-garde, ses étranger et la nation française''] (The Art of Measure: The Salon d'Automne Exhibition (1903-1914), the Avant-Garde, its Foreigners and the French Nation), electronic distribution Caim for Éditions de l'EHESS (in French)</ref> V tomto roce, v roce 1912 Le Fauconnier, Gleizes, Léger, Metzinger a [[Alexander Archipenko|Alexandr Archipenko]] tvořili jádro výboru pro umístění obrazů na Salonu nezávislých. Středem výstavy se stal společný sál, místnost č. 20, do které kubisté umístili svá díla.<ref name="Kubisme" /> Zde [[Albert Gleizes]] vystavoval ''Les Baigneuses (Koupání),'' katalogové číslo 1347. Obraz [[Marcel Duchamp|Marcela Duchampa]] ''Nude Descending a Staircase No.2'' (Nahota sestupující po schodišti č. 2) byl uveden v katalogu pod č. 1001<ref name="Joyeux-Prunel">[http://histoiremesure.revues.org/index2333.html Béatrice Joyeux-Prunel, ''Histoire & Mesure'', no. XXII -1 (2007), Guerre et statistiques, ''L'art de la mesure, Le Salon d'Automne (1903-1914), l'avant-garde, ses étranger et la nation française''] (The Art of Measure: The Salon d'Automne Exhibition (1903-1914), the Avant-Garde, its Foreigners and the French Nation), electronic distribution Caim for Éditions de l'EHESS (in French)</ref>, ale byl stažen ještě před otevřením výstavy. [[Roger de La Fresnaye]] vystavoval obraz ''Artillerie'' (č. 1235), [[Robert Delaunay]] vystavoval svůj monumentální ''Ville de Paris'' (č. 868) - [[Jean Metzinger]] vystavoval ''La Femme au Cheval'' (Žena s koněm) a ''Le Port'' (Přístav), [[Fernand Léger]] ukázal ''La Noce'' (Svatba), [[Henri Le Fauconnier]] vystavoval ''Le Chasseur'' (Lovec) a nováček [[Juan Gris]] vystavoval obraz ''Portrét Picassa''.<ref name="Joyeux-Prunel" /><ref>[http://www.kubisme.info/kt323.html Salon des Indépendants, 1912, kubisme.info]</ref>
 
[[Soubor:Juan Gris - Portrait of Pablo Picasso - Google Art Project.jpg|thumb|[[Juan Gris]], Portrét Pabla Picassa, olej na plátně, 93,3 cm x 74,4 cm, rok 1912, [[Art Institute of Chicago]]]]
 
Umělecký kritik Olivier-Hourcade popisuje tuto výstavu z roku 1912 a její vztah k vytvoření nové francouzské školy: „Metzinger se svým Le Port, Delaunay s Paříží, Gleizes se svými Baigneuses se blíží ke skutečnému a velkolepému výsledku, k vítězství přicházejícímu přes několik století: vytvoření školy malby „francouzské“ a naprosto nezávislé. <ref name="Joyeux-Prunel" />
[[Soubor:Delaunay - La Ville de Paris.jpg|thumb|[[Robert Delaunay]], La Ville de Paris, olej na plátně, 267 × 406 cm, rok 1910 až 1912, Musée d'Art Moderne de la Ville, Paříž]]
 
Roger Allard's napsal recenzi Salonu z roku 1912 v La Revue de France et des Pays. Připomíná Metzingerův „rafinovaný výběr barev“ a „vzácného ducha obrazu (matière). André Salmon ve své recenzi uvedl Metzingerovo „rafinované použití barvy“ v obrazu La Femme au Cheval a ocenil jeho „francouzskou jemnost“, také si povšiml, že Metzinger „osvětlil kubistickou postavu ctností úsměvu“<ref name="David Cottington">[https://books.google.com/books?id=KFGgxn7lfq0C&pg=PR11&lpg=PR11&dq=Jean+Metzinger,+1910,+1911,+1912&source=bl&ots=rm0CrcbXtN&sig=a9Kf-dUKbXYjZbmLDg16tto5U0o&hl=en#v=onepage&q=horse&f=false David Cottington, ''Cubism and Its Histories''], Manchester University Press, 2004, pstr. 107</ref>
[[Soubor:Juan Gris - Man in a Café.jpg|thumb|[[Juan Gris]], Muž v kavárně, 127,6 cm x 88,3 cm, rok 1912, [[Philadelphia Museum of Art]]]]
 
Na druhou stranu Gleizes popisoval v roce 1913 neustálý vývoj v kubistickém hnutí:
 
Vývoj, kterým prošli Nezávislí od roku 1911 nemohl nechat veřejnost pochybovat o povaze těchto změn. Kubismus nebyl škola, vyznačoval se jakousi variací na obecně přijímané normy. Jednalo se o úplnou regeneraci, která naznačovala vznik zcela nového myšlení. Každou sezónu vypadal kubismus obnoveně, rostl a měnil se jako živé tělo. Jeho nepřátelé by to nakonec mohli kubismu odpustit, jen kdyby zemřel, jako móda; ale když si uvědomili, že je mu předurčeno žít život delší než život malířů, kteří jako první byli za něj odpovědni, stali se ještě násilnějšími.<ref name="Brooke, P.">[http://www.peterbrooke.org.uk/a&r/gltexts/epic Albert Gleizes, 1925, ''The Epic, From immobile form to mobile form''], published in German, 1928, under the title ''Kubismus'', the French version was published as ''L'Epopée (The Epic)'', in the journal ''Le Rouge et le Noir'', 1929. Translation byPřeklad: Peter Brooke</ref>
 
A pokud jde o přijímání kubistů na Salonu nezávislých a [[Podzimní salon|Podzimním Salonu]], Gleizes píše:
== 1913, kubismus a vrcholu ==
 
V roce 1913 se Salon nezávislých konal ve dnech 9. až 18. května, kubistická díla byla uvedena v místnosti č. 46. [[Jean Metzinger]] vystavoval svůj velký obraz ''L'Oiseau bleu'' (''Modrý pták''), [[Albert Gleizes]] obraz ''Les Joueurs de football'' (''Fotbalisté''), rok 1912-13, [[National Gallery of Art]], [[Washington, D.C.|Washington D.C.]], [[Robert Delaunay]] ''L'équipe de Cardiff'' (''[[Cardiff|Cardiffský]] tým''), rok 1913, Van Abbemuseum, [[Eindhoven]], [[Fernand Léger]] ''Le modèle nu dans l'atelier''( (''Nahý model v ateliéru'') 1912-13, [[Guggenheimovo muzeum|Muzeum Solomon R. Guggenheim]] [[New York]], [[Juan Gris]] obraz ''L'Homme dans le Café'' (''Muž v kavárně''), rok 1912, Muzeum umění [[Filadelfie]].
 
V sále č. 45 visely práce [[Robert Delaunay|Roberta Delaunaye]], [[Sonia Delaunay|Sonie Delaunay]], [[František Kupka|Františka Kupky]], [[Morgan Russell|Morgana Russella]] a [[Stanton Macdonald-Wright|Stantona Macdonald-Wrighta]]. Jednalo se o první výstavu, kde byl důrazně přítomen [[Orfismus (umění)|orfismus]] a [[synchromismus]]. Apollinaire se v L'Intransigeant zmínil o "la Salle hollandaise" (holandský sál), místnost č. 43, kde vystavoval [[Jacob van Heemskerck]], [[Piet Mondrian]], [[Otto van Rees]], [[Jan Sluyters]], [[Leo Gestel]] a [[Lodewijk Schelfhout]].<ref name="Kubisme" />
 
V sále č. 45 visely práce [[Robert Delaunay|Roberta Delaunaye]], [[Sonia Delaunay|Sonie Delaunay]], [[František Kupka|Františka Kupky]], [[Morgan Russell|Morgana Russella]] a [[Stanton Macdonald-Wright|Stantona Macdonald-Wrighta]]. Jednalo se o první výstavu, kde byl důrazně přítomen [[Orfismus (umění)|orfismus]] a [[synchromismus]]. Apollinaire se v L'Intransigeant zmínil o "la Salle hollandaise"(holandský sál), místnost č.43, kde vystavoval [[Jacob van Heemskerck]], [[Piet Mondrian]], [[Otto van Rees]], [[Jan Sluyters]], [[Leo Gestel]] a [[Lodewijk Schelfhout]].<ref name="Kubisme" />
== 1914, orfismus ==
Výstava z roku 1914 se konala od 1. března do 30. dubna v jedné z největších místností v přízemí. Byla vystavena orfistická díla velkých rozměrů. Zastoupeni byli Robert a Sonia [[Robert Delaunay|Delaunay]], [[Patrick Henry Bruce]] a [[Arthur Burdett Frost]].<Ref name = "Kubisme" />
 
== 1915, 1919 ==
Během [[První světová válka|první světové války]] se nekonaly žádné výstavy. Po válce však došlo k oživení kubismu, které vedl hlavně [[Albert Gleizes]] spolu s dalšími. Vystavovalo se v "Galerie de L'Effort Moderne" Léonce Rosenberga a nastalo také oživení Salonu "[[Section d'Or]] (Zlatá sekce či Zlatý řez)", známého také jako "Groupe de Puteaux".<Refref name = "Kubisme" />
 
== 1920, vznik Dada ==
Ve snaze získat zpět svůj předválečný status vedoucích osobností v čele avantgardy a také vedeni snahou čelit možnosti, že by je styl [[Dada]] z této pozice svrhl, se kubističtí malíři semkli.<ref name="Witham">[https://books.google.com/books?id=6xkkSVZz_OYC&pg=PA137&lpg=PA137&dq=picasso+Salon+des+Indépendants&source=bl&ots=nD60pJBckp&sig=V_8efFBPfjIOb4oX5_BM_ATg_WA&hl=en&sa=X&ei=UesTUeGrHIWq0QX004CYBA&ved=0CEsQ6AEwDQ#v=onepage&q=picasso%20Salon%20des%20Indépendants&f=false Larry Witham, ''Picasso and the Chess Player: Pablo Picasso, Marcel Duchamp, and the Battle for the Soul of Modern Art'', University Press of New England (ebook) 2013], {{ISBN|978-1-61168-349-3}}</ref> Jejich první šance představit svá díla nastala v roce 1920 na Salonu nezávislých. Ale boj nebyl snadný. Vernisáž byla otevřena 28. ledna a bylo vystaveno přes tři tisíce děl, z nichž velké množství tvořily kubistické obrazy. Poprvé se výstava konala v [[Grand Palais|Grand Palais des Champs-Elysées]]. [[Pablo Picasso|Picassa]] nebylo nikde vidět, ale jiní vystavovali: [[Alexander Archipenko|Archipenko]], [[Georges Braque|Braque]], [[Joseph Csaky]], [[Albert Gleizes]], [[Juan Gris]], Hayden, [[Auguste Herbin]], [[Fernand Léger|Léger]], André Lhote, [[Jacques Lipchitz]], [[Jean Metzinger]], [[Gino Severini]] a [[Léopold Survage]].<ref name="Kubisme" /> Nejprudší odpor proti stylu Dada se objevil na Salonu nezávislých v roce 1920. Dadaisté viděli Nezávislé jako sílu rozhodující v tlaku nezávislé avantgardy na vrchol pařížské umělecké scény. Vytvořili plán, který se zdál být opravdu lstivý: [[Tristan Tzara]] a [[André Breton]] si pronajali sál v [[Grand Palais]]. Skupina vedená Tzarou distribuovala letáky a plakáty, které oznamovaly, že [[Charlie Chaplin]] se osobně dostaví na Salon dne 5. února. Když se Chaplin (který o celé záležitosti ani nevěděl) nikdy neobjevil, dav byl naštvaný. Začal umělce na pódiu častoval nevybíravými slovy. Tzara byl připraven: jeho skupina vracela rozhněvanému davu jeho urážky zpět. Renomovaná literární postava [[André Gide]] byl v publiku přítomen. Byl událostí stejně zmaten jako ostatní. Dění popisoval takto: „Nějací mladí lidé, nabubřelí, afektovaní, poté celá skupina jako sbor na pódiu povstala a prohlásila vše za hloupou lež.“<ref name="Witham" /><ref>Gide quoted in Wayne Andrews, ''The Surrealist Parade'', New York: New Directions, 1990, pstr. 40, in Larry Witham, ''Picasso and the Chess Player: Pablo Picasso, Marcel Duchamp, and the Battle for the Soul of Modern Art'', 2013</ref> Svědky urážlivé události byli i slušnější kubisté. Situace si ovšem vyžádala nějaké prohlášení. [[Dadaismus]] byl prohlášen za ohavnost.
 
== 1921, nová epocha ==
Salon nezávislých (Salon des Indépendants) z roku 1921, který byl otevřen v lednu toho roku, vystavil méně kubistických obrazů než v předchozím roce. Braque a Metzinger nebyli zastoupeni. Mezi umělce, kteří vystavovali, patřili Gleizes, Ferat, Hayden, [[Louis Marcoussis]], [[Thorvald Hellesen]] a [[Léopold Survage]]. Další kubistů, kteří vystavovali byli [[Hélène Pordriat]], [[Marthe Laurens]], [[Irène Lagut]], [[Alice Halicka]] a [[Sonia Lewitska]]. Na výstavě byly také díla Bissièra, Blancharda, Dufyho, Lhoteho, Henrietty Tirman, [[Ossip Zadkine|Ossipa Zadkina]] a [[Jacques Lipchitz|Jacques Lipchitze]].
 
Komise pro umístění obrazů byla se postavila proti návrhu Signaca, který byl pro abecední systém. Léger opustil tuto komisi v roce v roce 1923. V roce 1924 bylo umístění klasifikováno podle národnosti a abecedně. Lhote také odešel z této komise, skládající se z 20 lidí, spolu s dalšími osmi členy v roce 1925. Lhote byl toho názoru, že změna byla určena hlavně pro „nedělní malíře“. Signac a jeho příznivci bránili abecední pořádek a zdůrazňovali „stejnou pozornost všem účastníkům“ a že pro „les petites chapelles“ nezbyde místo. Systém byl zvláště namířen proti neokubistům, kteří chtěli být spojeni se známými umělci.[3]
 
Od roku 1920 získala Société des Artistes Indépendants (Salon nezávislých) [[Grand Palais]] jako výstavní prostor. Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] byl Salon nezávislých obnoven mimo jiné s uměleckou skupinou [[Jeune Création]] (Mladá tvorba), s jeho znovuzprovozněním pomáhali Dunoyer de Segonzac, [[Bernard Buffet]], [[Jean Carzou]], [[Maurice Boitel|Maurice Boitel,]] [[Yves Brayer]], [[Aristide Caillaud|Aristide Caillaud,]] [[Daniel du Janerand]].
Z významných umělců zde v minulosti vystavovali např. Georges Braque, Paul Cézanne, Salvador Dalí, Georges Dufrénoy, Henri Matisse, Edvard Munch, Odilon Redon, Henri Rousseau, Georges Seurat, Paul Signac, Alfred Sisley, Vincent van Gogh, Giorgio de Chirico, Henri Matisse. Z českých umělců byli zastoupeni např. Valentin Držkovic, Zuzana Čížková (2005) nebo Martin Patřičný (2007).
 
== Hlavní osobnosti ==
* [[Alexander Archipenko]]
* [[Othon Friesz]]
 
== LiteaturaOdkazy ==
=== Reference ===
* Monneret, Jean: "Catalogue raisonné des artistes Indépendants" Paris,1999, ed. Eric Koehler *
* Monneret, Sophie: ''L'Impressionisme et son époque, dictionnaire international'', Paris 1980 {{ISBN|2-221-05222-6}}
* Socièté des artistes indépendants, 76e exposition: ''Le Premiers Indépendants: Rétrospective 1884-1894'', Grand Palais des Champs-Élysées, April 23 - May 16, 1965
* Dominique Lobstein, ''Dictionnaire des Indépendants'', préface de Serge Lemoyne, L'Echelle de Jacob, 2003.
== Externí odkazy ==
* [http://www.artistes-independants.fr/ Société des Artistes Indépendants], Official website
* [http://libmma.contentdm.oclc.org/cdm/ref/collection/p16028coll4/id/4116 Société des artistes indépendants: catalogue de la 21ème exposition, 1905]
* [http://libmma.contentdm.oclc.org/cdm/ref/collection/p16028coll4/id/4421 Société des artistes indépendants: catalogue de la 22ème exposition, 1906]
* [http://libmma.contentdm.oclc.org/cdm/ref/collection/p16028coll4/id/16757 Société des artistes indépendants: catalogue de la 23ème exposition, 1907]
* [http://libmma.contentdm.oclc.org/cdm/ref/collection/p16028coll4/id/17098 Société des artistes indépendants: catalogue de la 24ème exposition, 1908]
* [http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k96915476 Société des artistes indépendants: catalogue de la 25ème exposition, 1909]
* [http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k133418b Société des artistes indépendants: catalogue de la 26ème exposition, 1910]
* [http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k8892045 Société des artistes indépendants: catalogue de la 29ème exposition, 1913]
* [http://www.nga.gov.au/Research/Library/Salons.htm Timeline of the Paris salons]
* [http://libmma.contentdm.oclc.org/cdm/compoundobject/collection/p15324coll10/id/73155 ''Georges Seurat, 1859-1891''], a full text exhibition catalog from The Metropolitan Museum of Art, which includes material on the Société des Artistes Indépendants
* [http://gallica.bnf.fr/services/engine/search/sru?operation=searchRetrieve&version=1.2&collapsing=disabled&rk=21459;2&query=%28dc.title%20all%20%22Soci%C3%A9t%C3%A9%20des%20artistes%20ind%C3%A9pendants%20Catalogue%22%29%20and%20dc.relation%20all%20%22cb33178076k%22 Catalogues of the Société des artistes indépendants online]. Gallica, Bibliothèque nationale de France
 
== Reference ==
<references />
{{Překlad|en|Société des Artistes Indépendants|889310461}}
<references />
 
=== Související články ===
* [[Salon des artistes français]]
* [[Salon d'automne]]
 
=== Jiné salony ===
* [[Pařížský salon]]
* [[Salon odmítnutých]] (Salon des refusés)
* [[Dámské literární salony a společnosti v arabském světě]]
 
=== Externí odkazyLiteatura ===
* Monneret, Jean: "Catalogue raisonné des artistes Indépendants" Paris,1999, ed. Eric Koehler *
* Monneret, Sophie: ''L'Impressionisme et son époque, dictionnaire international'', Paris 1980 {{ISBN|2-221-05222-6}}
* Socièté des artistes indépendants, 76e exposition: ''Le Premiers Indépendants: Rétrospective 1884-1894'', Grand Palais des Champs-Élysées, April 23 - May 16, 1965
* Dominique Lobstein, ''Dictionnaire des Indépendants'', préface de Serge Lemoyne, L'Echelle de Jacob, 2003.
 
=== Externí odkazy ===
* {{fr}} [http://www.artistes-independants.fr/ Oficiální stránky Společnosti nezávislých umělců]
* {{fr}} [http://www.artencapital.com/ Art en Capital]
* [http://libmma.contentdm.oclc.org/cdm/ref/collection/p16028coll4/id/4116 Société des artistes indépendants: catalogue de la 21ème exposition, 1905]
* [http://libmma.contentdm.oclc.org/cdm/ref/collection/p16028coll4/id/4421 Société des artistes indépendants: catalogue de la 22ème exposition, 1906]
* [http://libmma.contentdm.oclc.org/cdm/ref/collection/p16028coll4/id/16757 Société des artistes indépendants: catalogue de la 23ème exposition, 1907]
* [http://libmma.contentdm.oclc.org/cdm/ref/collection/p16028coll4/id/17098 Société des artistes indépendants: catalogue de la 24ème exposition, 1908]
* [http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k96915476 Société des artistes indépendants: catalogue de la 25ème exposition, 1909]
* [http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k133418b Société des artistes indépendants: catalogue de la 26ème exposition, 1910]
* [http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k8892045 Société des artistes indépendants: catalogue de la 29ème exposition, 1913]
* [http://www.nga.gov.au/Research/Library/Salons.htm Timeline of the Paris salons]
* [http://libmma.contentdm.oclc.org/cdm/compoundobject/collection/p15324coll10/id/73155 ''Georges Seurat, 1859-1891''], a full text exhibition catalog from The Metropolitan Museum of Art, which includes material on the Société des Artistes Indépendants
* [http://gallica.bnf.fr/services/engine/search/sru?operation=searchRetrieve&version=1.2&collapsing=disabled&rk=21459;2&query=%28dc.title%20all%20%22Soci%C3%A9t%C3%A9%20des%20artistes%20ind%C3%A9pendants%20Catalogue%22%29%20and%20dc.relation%20all%20%22cb33178076k%22 Catalogues of the Société des artistes indépendants online]. Gallica, Bibliothèque nationale de France
 
{{Portály|Francie|Umění}}