KonecZávěr rozhlasovépůsobení v Československém kariérrozhlase začal už 9. května 1968, kdy [[Literární noviny|Literární listy]] v 11. jedenáctém čísle zveřejnily článek [[Petr Chudožilov|Petra Chudožilova]] a [[Oldřich Unger|Oldřicha Ungera]] "Viním„Viním Vás ze smrti svého mužemuže“." Unger pro něj natáčel rozhovor s bývalým vězeňským lékařem v Ruzyni Dr. Sommerem, který byl vězni označen za nelítostného sadistu.<ref>{{Citace periodika|url=http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitL/1.1968/11/5.png|periodikum= Literární listy|datum= 11/1968|strany=5-6|titul=Viním vás ze smrti svého muže}}</ref> Pod tlakem těchto svědectví, zveřejněných ve [[VečerníVečerník Praha|Večerní Praze]] a v jiných publikacích, spáchal Dr. Somer spáchal sebevraždu. Oba autoři článku byli v rozhlasovém komentáři B. Roháčka obviněni, že svým rozhovorem "...přinutili„…přinutili Dr. Somera ke zhroucení a pak k sebevraždě."“ Dne 21. srpna 1968, v době [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|okupace Československa]], byl Unger od časných ranních hodin na svém pracovišti a natočil těsně před obsazením a vyklizením rozhlasu krátký záběr o situaci před budovou a uvnitř budovy. Záznam se mu podařilo vynést a později byl dokument několikrát použit ve vysílání. Dne 4. října 1972 přineslo komplexní hodnocení rozhlasové činnosti Oldřicha Ungera tento závěr: "Po„Po urychleném najití náhrady propustit z Čs. rozhlasu rozhlasu“." Podepsáni [[Bořivoj Horák]] a [[Svatopluk Dolejš]].{{Doplňte zdroj}} Poslední část profesionálního působení Ungera nastala až po několika měsících intenzivního hledání nového zaměstnání, po propuštění z rozhlasu v květnu 1973.
