Charismatické hnutí: Porovnání verzí

'''Charismatické hnutí''', '''charismatická obnova''' nebo též '''Obnova v Duchu svatém''' je [[církev]]ní hnutí, které vzniklo v 60. letech [[20. století]] v [[anglikánská církev|anglikánské]], [[luteránství|lutherské]] a [[římskokatolická církev|římskokatolické církvi]] a má některé společné rysy s [[letniční hnutí|letničním hnutím]]. Vyznačuje se intenzivně zakoušenou emocionalitou, která obvykle pozorovatele upoutá nejvíce.<ref>VACLAVÍK, David. Touha být v Bohu. ''[[Dingir (časopis)|DINGIR]]'' [http://dingir.cz/ online]. 1.11.1999, roč. 2., čís. 3., s. 2 -– 3. [http://dingir.cz/archiv/Dingir399.pdf#page=3 Dostupné online]. ISSN 1212-1371</ref>

Na rozdíl od letničního hnutí se to charismatické vyznačuje skutečností, že dar jazyků nepovažuje za nezbytný znak křtu v Duchu svatém. Také zpočátku nejevilo tak výraznou touhu po vnější misii ani po opuštění stávajících církví svých členů.<ref>REMEŠ, Prokop. Hnutí obnovy v duchu svatém. Historie a současnost pentekostálního hnutí. ''[[Dingir (časopis)|DINGIR]]'' [http://dingir.cz/ online]. 1.11.1999, roč. 2., čís. 3., s. 14 -– 19. '''[http://dingir.cz/archiv/Dingir399.pdf#page=15 Dostupné online]'''. ISSN 1212-1371</ref>

Charismatické hnutí nemá jednotnou strukturu. Nelze je považovat za „hnutí"„hnutí„ v tom smyslu, v jakém fungují jednotlivá hnutí, komunity či kongregace v církvi (např. [[Hnutí Fokoláre]], [[Schönstattské hnutí]], Hnutí Pro život, [[Sant´ Egidio]] ap.) -– některé komunity však z charismatického hnutí přímo vycházejí či mu jsou velmi blízko a současně mu slouží a de facto jej i spoluvytvářejí (v ČR, mezi jinými [[Komunita Blahoslavenství]], [[komunita Emmanuel]] a [[komunita Chemin Neuf]]).

V tomto smyslu je charismatické hnutí „nad jednotlivými spiritualitami"spiritualitami“, je otevřené členům všech hnutí a spiritualit a dalo by se říci, že především poskytuje „službu"„službu„ jednorázového uvedení do skutečného života s Duchem, s Ježíšem, s Písmem a s modlitbou -– to, co by jinak měl v životě člověka vykonat katechumenát, o který však velká část křesťanů přijde především díky tomu, že jsou pokřtěni jako děti.

K charismatickému hnutí se tak hlásí mnoho jednotlivých modlitebních skupin, které mohou být vázány na [[farnost]], [[Sbor (církev)|sbory]] či [[komunita|komunitu]]. V jednotlivých zemích mohou existovat národní koordinační týmy, které pomáhají vzájemné komunikaci nebo organizují různé kurzy. Z tohoto důvodu je velmi nesnadné zjistit počet přívrženců tohoto hnutí a ani nelze jednoznačně říct, kdo je přívržencem -– lepší by bylo říci, že člověk „prošel kurzem obnovy v Duchu svatém"svatém“ či že díky Obnově nastartoval svůj duchovní život. Většina těch, kdo se s hnutím ztotožňují, nadále zůstává ve své církvi, avšak velmi časté jsou [[ekumenismus|ekumenické]] kontakty napříč církvemi.

=== Charismatické hnutí v České republice ===

Vznik českého charismatického hnutí je spojen se jménem Dana Drápala, který původně působil jako vikář sboru Českobratrské církve evangelické v Praze na Maninách. Ovšem neshody s mateřskou církví vedly k osamostatnění sboru v roce 1990 pod názvem "Křesťanská„Křesťanská společnost Maniny"Maniny“. Sborů sdružených pod Křesťanská společenství bylo v roce 2000 více než 50 po celé České republice.<ref>VOJTÍŠEK, Zdeněk. Charismatické hnutí u nás. Enfant terrible mezi českými církvemi. ''[[Dingir (časopis)|DINGIR]]'' [http://dingir.cz/ online]. 1.11.1999, roč. 2., čís. 3., s. 24 -– 25. '''[http://dingir.cz/archiv/Dingir399.pdf#page=25 Dostupné online]'''. ISSN 1212-1371</ref>