Wikipedista:Mlodia/Pískoviště: Porovnání verzí

'''Neóterici''' byli sdružením [[Avantgarda|avantgardních]] básníků působících v [[Řím|Římě]] v období [[Římská republika|pozdní římské republiky]] (1. století př. n. l.).  Charakteristická pro ně byla snaha se programově odlišit od dosavadní římské tradice a hledání inspirace v řecké kultuře.

"Noví básníci", (latinsky poetae novi) tak tuto básnickou [[Avantgarda|avantgardu]] kriticky označil proslulý řečník [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] ve svém díle [[Orator]] (Orator 161). V jednom ze svých dopisů [[Titus Pomponius Atticus|Attikovi]] (Ad Att. VII,2) je zase nazývá "noeteroi" (z řeckého νεώτεροι), tedy novátoři. Ačkoliv tato označení implikují touhu po [[Inovace|inovacích]] a v dnešním pojetí je můžeme chápat také jako něco moderního, v tomto případě měla jednoznačně negativní konotace.  Být „novým“ básníkem neznamenalo v římské společnosti nic dobrého. Přídavné jméno „novus“ v [[Latina|latině]] má totiž negativní nuance (ráz) a poukazuje na odklon zvrácení od zavedených (ustavených) konvencí. To bylo důvodem, proč neměl tyto členy literární scény [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] v lásce a proč jim uštědřil také jiné ironické označení, a to Cantores Euphorionis (Tusc. 3.45) - Euforónovi zpěváčci. „Narážel tím na řeckého básníka [[Euforión z Chalkidy|Euforióna z Chalkidy]] (3. stol. př. n. l.), jenž se stal symbolem [[Alexandrijská básnická škola|alexandrijské básnické školy]], a který proslul hutností své poezie a velkou učeností."<ref name=":0">CONTE, Gian Biagio. ''Dějiny římské literatury''. 2. vyd. Přeložila Dagmar BARTOŇKOVÁ. Praha: Koniasch Latin Press, 2008. s. 142-143. ISBN 978-80-86791-57-9.</ref> Cicero byl tedy prvním, kdo tyto básníky označil za skupinu a jehož, původně sarkasticky myšlené pojmenování, zůstalo těmto poetům dodnes. <br />