Rusko-japonská válka: Porovnání verzí

{{flagicon|Rusko}} [[AleksejAlexej Nikolajevič Kuropatkin|Alexej Kuropatkin]]<ref name="БРЭ"/><br />

[[Soubor:Naval Ensign of Japan.svg|25px|Vlajka japonského námořnictva]] [[Heihačiró Tógó]]<ref name="БРЭ"/>

Rusko expandovalo na celém Dálném východě po celé 19.&nbsp;století. Rusové zde potřebovali opěrný bod pro [[Ruské carské námořnictvo|své válečné loďstvo]]. Všechny ruské přístavy na východě ovšem přes zimu zamrzaly, a tak Rusové obrátili svoji pozornost k přístavům v&nbsp;[[Mandžusko|Mandžusku]]. Jedním z těchto přístavů byl [[Lü-šun-kchou|Port Arthur]]. Tento přístav si [[Tichooceánské loďstvo|ruské tichooceánské loďstvo]] zvolilo jako svůj opěrný bod a ruská diplomacie dohodla jeho pronájem<ref name="БРЭ">{{Citace elektronické monografie
| titul = [[Velká ruská encyklopedie]]
| url = https://bigenc.ru/military_science/text/3522685
| vydavatel = Ruská akademie věd
| odkaz na vydavatele = Ruská akademie věd
| datum_přístupu = 2019-08-04
| jazyk = ru
| kapitola = РУ́ССКО-ЯПО́НСКАЯ ВОЙНА́ 1904–05
| typ kapitoly = heslo
}}</ref> za ruskou pomoc se splácením čínských válečných reparací z [[První čínsko-japonská válka|první čínsko–japonské války]]. Poté mohla kontrolovat [[Žluté moře]], [[Korejský záliv]] a&nbsp;čínské pobřeží. Japonsko, které se od [[Reformy Meidži|reforem Meidži]] velmi rychle stalo [[Asie|asijskou]] mocností, se rozhodlo vytvořit vlastní koloniální panství v Asii. Záměry Ruska a Japonska se střetávaly v Mandžusku a Koreji. Velká Británie podporovala Japonsko<ref name="БРЭ"/> (finančně, výcvikem japonských námořních důstojníků, stavbou válečných lodí v Japonsku atd.). Záměrem Velké Británie bylo, aby Japonsko vybojovalo válku s Ruskem za Británii. Japonsko se na válku s Ruskem připravovalo od uzavření míru mezi Čínou a Japonskem (program výstavby válečného námořnictva tzv. 6 + 6). Rusko bylo informováno o Japonskýchjaponských přípravách a mělo vlastní program "výstavba„výstavby lodí pro potřeby dálnéhoDálného Východu"Východu“.

[[Soubor:Manchuria.png|náhled|vlevo|Velké Mandžusko, ruské (vnější) Mandžusko je oblast napravo (světle červeně); [[poloostrov LiaotungLiao-tung]] je výběžek zasahující do [[Žluté moře|Žlutého moře]]]]

[[Soubor:Retreat of the Russian Army after the Battle of Mukden.jpg|náhled|vlevo|Ústup ruských jednotek po [[Bitva u Mukdenu|bitvě u &nbsp;Mukdenu]]]]

Válka začala v únoru 1904<ref name="БРЭ"/> útokem Japonska na přístavy [[Lü-šun-kchou|Port Arthur]] a [[Inčchon|Čemulpcho]] provedenými ještě před vyhlášením války<ref name="БРЭ"/>. Na vnější rejdě Port Arturu se japonským torpédoborcům [[Bitva u Port Arthuru|podařilo poškodit]] [[Predreadnought|bitevní lodě]] ''Cesarevič'' a ''Retvizan'' a [[chráněný křižník]] ''Pallada''. V [[Bitva u Čemulpa|boji u Čempulcha]] byly obě přítomné ruské lodě (chráněný křižník ''[[Varjag (1899)|Varjag]]'' a dělový člun ''[[Korejec (1886)|Korejec]]'')<ref name="БРЭ"/> nejprve poškozeny a poté zničeny vlastními posádkami.

Následovalo období, během kterého Japonci posilovali svou přítomnost v Koreji a občas se pokoušeli o námořní bombardování a zablokování Port Arturu. Ruská flota byla zpočátku pasivní, a to se změnilo až s příjezdem nového velitele – admirála [[Stěpan Makarov|Stěpana Osipoviče Makarova]]. Ten flotě pozvedl morálku a především aktivitu. Také zavedl pozorovatele, kteří naváděli palbu z lodí v portarturské rejdě. Stěpan Makarov ale již 13. dubna 1904 zahynul na palubě bitevní lodi ''Petropavlovsk'', která se potopila na japonských minách při výpadu na ochranu [[Torpédoborec|torpédoborce]] napadeného Japonci. Zkáza válečné lodě Petropavlovsk byla způsobena výbuchem vlastní munice, iniciovaných výbuchem japonské miny. Po Makarovovi byl velitelem jmenován admirál [[Vilgelm Karlovič Vitgeft|Vitgeft]],<ref name="БРЭ"/> který byl ale výrazně pasivní. Aktivitu nepřineslo ani potopení dvou japonských bitevních lodí na minách o něco později. Ruská flota disponovala 6 válečnými loďmi typu predreadnought, japonská flota měla 4 válečné lodě typu predreadnought a 8 pancéřových křižníků. Obě floty disponovaly větším množstvím chráněných křižníků, torpédoborců a dalších pomocných plavidel (avíza, minonosky atd.).

Poslední pokus portarturské eskadry o únik skončil [[Bitva ve Žlutém moři|bitvou ve Žlutém moři]], který byl rozhodnut šťastným japonským výstřelem, který zabil ruského admirála Vitgefta na velitelském můstku lodě CézarevičCesarevič. Poté už jedinou aktivitu tichooceánské floty vyvíjely tři křižníky (''Gromoboj'', ''Rjurik'' a ''Rossija'') dislokované ve Vladivostoku a to až do chvíle kdy byl při [[Bitva u Ulsanu|jednom z výpadů]] potopen ''Rjurik''. Při několika předchozích výpadech se jim podařilo potopit celkem 15 japonských lodí. [[Obléhání přístavu Port Arthur|Port Arthur kapituloval]] po 11 měsíčním obležení a těžkých japonských i ruských ztrátách. Přesto, že Japonci v bojích oficiálně ztratili 57&nbsp;780 vojáků, se objevily názory, že se jednalo o předčasnou kapitulaci, protože v Port Arthuru byly značné zásoby munice a potravin.

Z Baltu byla ještě před pádem Port Arturu poslána část baltské eskadry na pomoc tichomořské. Toto ruské válečné loďstvo nazývané 2. tichomořská eskadra, vedené admirálem Rožestvenským bylo poraženo v námořní [[Bitva u Cušimy|bitvě u Cušimy]] v květnu 1905. Japonské loďstvo bylo výrazně silnější než ruské, avšak hlavní příčinou potopení nových ruských predreadnoughtů třídy Borodino bylo jejich přetížení naloženým uhlím. Hlavní pancéřový pás přetížených lodí se dostal pod hladinu moře a tak nemohl chránit tyto lodě před japonskými granáty. Ruská pozemní armáda byla ještě před Cušimou definitivně poražena v [[Bitva u Mukdenu|bitvě u Mukdenu]]. Prostřednictvím [[Prezident Spojených států amerických|amerického prezidenta]] [[Theodore Roosevelt|Theodora Roosevelta]] byl 5. září 1905 v [[Portsmouth (New Hampshire)|Portsmouthu]]u uzavřen [[Portsmouthská smlouva|mír mezi oběma stranami v září 1905]].