Katedrála svatého Martina (Bratislava): Porovnání verzí

Ostatky svatého Jana Almužníka byly podle tradice darem tureckého sultána [[BajazidBájezíd II.|Bajazida II.]] králi Matyáši Korvínovi v roce 1489 a od té doby byly uloženy v královské kapli v [[Budín (Budapešť)|Budíně]]. V roce 1526 po porážce uherských vojsk u [[Bitva u Moháče|Moháče]] byly v královském průvodu [[Marie Habsburská 1505 – 1558|Marie Habsburské]], spolu s jinými cennostmi a královským pokladem, převezeny do Bratislavy a uloženy na [[Bratislavský hrad|Hradě]]. Zde zůstaly až do 5. června 1530, kdy byly na příkaz [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinanda I.]] převezeny do Dómu svatého Martina, kde měly být uloženy až do doby, kdy se budou moci vrátit na původní místo do Budína. V bratislavském farním chrámu je nejprve uložili v sakristii, kde odpočívaly přes sto let. Místo však nebylo vhodné. Proto dal arcibiskup [[Péter Pázmány]] postavit v presbytáři po levé straně hlavního oltáře mramorový náhrobek, do kterého byly světcovy ostatky ve stříbrné rakvi slavnostně přeneseny 23. ledna 1632. Hrobka v tomto stavu zde existovala následujících sto let, až do uložení světcových ostatků na nynější místo v kapli svatého Jana Almužníka. Vzápětí nato hrobku zlikvidovali.