Katedrála svatého Martina (Bratislava): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15)
Jid (diskuse | příspěvky)
Řádek 187:
Kaple koncipována v duchu vídeňského [[Baroko|baroka]], dokončena v roce 1732, dostala uměleckou výzdobu hodnou evropské úrovně zásluhou nejpřednějších středoevropských umělců na čele se sochařem [[Georg Raphael Donner|Georgem Rafaelem Donnerem]]. Arcibiskup Esterházy její realizací sledoval dva cíle: kaple měla být důstojným místem uložení ostatků světcových a současně měla být arcibiskupovou pohřební kaplí - pompézním mauzoleem, kde měly být uloženy jeho tělesné ostatky a jeho osoba na trvalou památku zvěčněna v bílém mramoru.
 
Ostatky svatého Jana Almužníka byly podle tradice darem tureckého sultána [[BajazidBájezíd II.|Bajazida II.]] králi Matyáši Korvínovi v roce 1489 a od té doby byly uloženy v královské kapli v [[Budín (Budapešť)|Budíně]]. V roce 1526 po porážce uherských vojsk u [[Bitva u Moháče|Moháče]] byly v královském průvodu [[Marie Habsburská 1505 – 1558|Marie Habsburské]], spolu s jinými cennostmi a královským pokladem, převezeny do Bratislavy a uloženy na [[Bratislavský hrad|Hradě]]. Zde zůstaly až do 5. června 1530, kdy byly na příkaz [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinanda I.]] převezeny do Dómu svatého Martina, kde měly být uloženy až do doby, kdy se budou moci vrátit na původní místo do Budína. V bratislavském farním chrámu je nejprve uložili v sakristii, kde odpočívaly přes sto let. Místo však nebylo vhodné. Proto dal arcibiskup [[Péter Pázmány]] postavit v presbytáři po levé straně hlavního oltáře mramorový náhrobek, do kterého byly světcovy ostatky ve stříbrné rakvi slavnostně přeneseny 23. ledna 1632. Hrobka v tomto stavu zde existovala následujících sto let, až do uložení světcových ostatků na nynější místo v kapli svatého Jana Almužníka. Vzápětí nato hrobku zlikvidovali.
 
V roce 1712 byly všechny cennosti, do té doby dočasně uchovávané v Bratislavě, vráceny do Budína, ale světcovy ostatky zásluhou arcibiskupa Imricha Esterházyho a kardinála [[Christian August Saský|Christiana Augusta Saského]] zůstaly v bratislavském Dómu. Jejich důstojné a definitivní uložení vyřešila až výstavba kaple svatého Jana Almužníka zásluhou arcibiskupa Esterházyho. Akt slavnostního uložení světcových ostatků proběhl 28. října 1732. Událost byla natolik významná, že neušla pozornosti [[Matej Bel|Mateja Bela]]. Ve svých ''Noticiach'' atmosféru slavnosti přibližuje čtenářům takto: