Myslivost: Porovnání verzí

'''Myslivost''' je soubor činností prováděných v [[příroda|přírodě]] ve vztahu k volně žijící [[zvěř]]i, jako součást [[ekosystém]]u, a spolková činnosti směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků, jako součást kulturního dědictví.

 

Počátky myslivosti lze spatřovat v [[lov]]u v dobách [[paleolit]]u, kdy ještě znamenal pro člověka jeden z hlavních zdrojů obživy (kromě sběru byl důležitý ještě [[rybolov]], ten ale pod myslivost nepatří). Lovila se převážně dnes už vyhynulá pravěká zvířata (například [[mamut]]), ale i mnohá dosud žijící: [[zubr]], [[Los evropský|los]], [[Sob polární|sob]], [[jelen]], [[bobr]] apod. V [[neolit]]u přestal být lov hlavním zdrojem potravy díky rozvoji pěstování [[zemědělství|zemědělských]] plodin a počátkům [[rolnictví]]. Z odchytu zvířat se vyvinulo [[pastevectví]]. Došlo k [[Domestikace|domestikaci]] mnoha druhů rostlin i zvířat. Definitivně ztratil lov významu obživy s příchodem [[Keltové|Keltů]] a později [[Slované|Slovanů]] na naše území. Lovcem bývá zpravidla jen jeden člověk. Rozvíjí se zbraně: [[luk]] a šíp, [[oštěp]], [[sekera]], [[nůž]].

 

V [[17. století|17.]]-[[18. století]] byly založeny první lovecké řády, při kterých se sdružovali lovci z řad šlechty. V roce [[1695]] vznikl [[Řád sv. Huberta]], který založil [[František Antonín Sporck]]. V 18. století se díky řádům z let [[1754]] a [[1756]], které vydala [[Marie Terezie]], bylo preferováno [[lesnictví]] před myslivostí. V roce [[1786]] vydal [[Josef II.]] [[všeobecný honební patent]], který prohlásil právo myslivosti za právo státu, který jej mohl dále svěřovat. V [[19. století]] přetrvával trend podřizování myslivosti zájmům lesnictví. Došlo ke snížení stavu zvěře [[Jelen evropský|jelení]] a zvýšily se stavy [[Srnec obecný|srnčí zvěře]]. Nastal prudký rozvoj [[bažantnictví]]. Ve zbraních se prosadily [[brokovnice]], které měly na českém území velmi dobrou tradici.

 

Po roce [[1848]] vydal císař [[František Josef I.]] v [[Olomouc]]i [[Říšský patent o myslivosti]] č. 154, který spojil právo myslivosti s vlastnictvím půdy. Honitby se začaly dělit na honitby [[vlastní honitba|vlastní]] a [[společenstevní honitba|společenstevní]]. Zavedeny byly nové techniky lovu: [[šoulačka]], [[čekaná]], [[slídění]], [[lov na újedi]], [[vábení]], společné hony, [[kruhová leč]], [[ploužení]], [[naháňka|naháňky]] apod. V roce [[1856]] byl vydán zemský zákon o myslivosti v Čechách, v r. [[1873]] na Moravě a v r. [[1877]]. Došlo k introdukci cizích druhů zvěře.

V Německu se [[Kynologie|kynologické]] snahy dostaly do popředí mnohem dříve než v Rakousku (resp. v Čechách a na Moravě). Pro pěstování psů krátkosrstých se zde nacházelo mnoho odborných klubů a spolků, spojené ve větší svazy. V Rakousku byl prvním kynologickým spolkem «Der österreichische Hundezuchtverein» (Rakouský spolek pro chov psů, 1883), který se zabýval všemi plemeny psů a zřídil r. 1884 „Rakouskou knihu plemennou” (Österr. Hundestammbuch) s 55 plemeny, z nichž bylo 35 loveckých. Později se kynologii začaly věnovat také spolky pro ochranu honby, např. r. 1887 «Mährischer Jagdschutzverein» (Moravský spolek pro ochranu honby) v Brně (vydělil se z r. 1883 založeného Moravského spolku na ochranu honby a ptactva),<ref>{{Citace elektronického periodika

| titul = Kramerius

| datum přístupu = 2019-08-03

}}</ref>

Součástí [[Jubilejní zemská výstava v Praze 1891|Jubilejní zemské výstavy v Praze roku 1891]] byl též lovecký pavilon lovecký, jehož expozice byla rozčleněna do sedmi oblastí: I. tvořily historické zbraně a náčiní, II. bohatá sbírka parohů a parůžků; např. jelení parohy z Děčína, Křivoklátu, Heinrichgrúnu, Vorlíka, Nasavrk, Vimperka atd. Parohy z tuppelburské obory velkostatku teplického vyznamenávaly se zvláště počtem výsad (šestnácteráci a osmnácteráci), III. oblast tvořila vycpaná zvěř (bohatší sbírky se pak nalézaly v pavilonech velkostatkářů, zejména v pavilonu knížete [[Adolf Josef ze Schwarzenbergu|Jos. Ad. ze Schwarzenbergu]]), oblast IV. zahrnovala modely a obrazy lovectví (modely obor, záskoků, zásypů, klecí na psy, lovecké stany a chýše, vysoká sezení a záštity pro lovce, síťová nosidla na vysokou zvěř, sklopce na škodnou, dopravné koše na zastřelenou zvěř, obrazy krojů poděbradských lesních zřízenců před sto lety, obrazy štvanic na jeleny v pavilonu [[Franz Thun und Hohenstein|hraběte Frant. Thuna]], starých loveckých rytin v pavilonu [[Karel Buquoy-Longueval|hraběte Karla Buquoye]]), skupina V. zahrnovala loveckou literaturu a naučné myslivecké listy z 17. a 18. století, ve skupině VI. se nacházela sbírka zbraní a náčiní a v poslední VII. skupině moderní lovecké zbraně a náčiní.<ref>Sto let práce. Zpráva o všeobecné zemské výstavě v Praze 1891. Praha: Výkonný výb. všeob. zemské jubilejní výstavy v Praze roku 1891, 1893. 2. svazek.</ref>

 

Dne 7. března 1909 došlo za předsednictví prezidenta dolnorakouského spolku pro ochranu lovu (des nied.-öst. Jagdschutzvereines) Dr. Heinricha svobodného pána von Haerdtl k ustanovení ústředního «Říšského loveckého svazu» (Reichsjagdverband), přičemž osm loveckých spolků z monarchie se stalo jeho zakládajícími členy. Předsedou říšského svazu byl zvolen říšský poslanec Dr. Karl Freiherrn v. Chiari, místopředsedou Dr. Heinrich Freiherrn v. Haerdtl. Už v roce 1910 sdružoval kolem 40 spolků z celého [[Předlitavsko|Předlitavska]].

 

}}</ref>

 

V měsících květen až říjen roku 1910 se konala ve Vídni „První mezinárodní lovecká výstava” (Erste internationale Jagdausstellung Wien 1910), jejímž protektorem byla Jeho císařské a královské Veličenstvo [[František Josef I.|císař František Josef I.]] Na programu výstavy se objevila honba a její provozování, průmysl a živnosti, styk s cizinou, umění a umělecké živnosti, rolnictví, stálá výstava automobilů a celá řada doprovodných podniků jako výstava koní, výstava králíků a drůbeže, výstava znamenitostí, výstava psů, závvody loveckých trubačů-fanfaristů, závodní lety poštovních holubů do dálky atd.<ref>{{Citace elektronického periodika

| titul = ANNO, Österreichische Forst-Zeitung, 1910-05-06, Seite 1

}}</ref>

 

Podle poslední statistiky v roce 1910 se v Čechách nacházelo 2 354 podniků, zabývajících se lesnickým hospodářstvím, z toho 61 podniků s rozlohou 0,01-0,02 ha, 134 s rozlohou 0,2-0,5 ha, 195 pod 0,5 ha, 177 s rozlohou 0,5-1 ha, 264 s rozlohou 1-2 ha, 357 o velikosti 2-5 ha, 241 5-10 ha, 259 s rozlohou 10-20 ha, 255 s rozlohou 20-50 ha, 149 s rozlohou 50-100 ha, 457 s více než 100 ha, 112 s 100-200 ha, 142 s 200–500 ha, 112 s 500 až 1 000 ha, 91 s více než 1 000 ha. V Čechách bylo v lesnictví a vedlejších lesnických oborech zaměstnáno 81 983 osob, z toho 42 324 mužů, na plný úvazek 27 456 osob (25 107 mužů), z toho samostatně výdělečně činných 397 (367 mužů), vyšších úředníků 2 927 (2 906 mužů), dělníků 18 311 ( 17 283 mužů), námezdních dělníků 4 687 (4151 mužů), pomocných rodinných příslušníků 1 134 (400 mužů); příbuzní bez vlastního zaměstnání 52 586 (17 115 mužů), sloužící 1 941 (65 mužů), mezi nimi s vedlejším úvazkem 3 866 osob (3 723 mužů). V lesnictví a lovu v užším slova smyslu pracovalo 80 239 osob (41 475 mužů), na plný úvazek jako hlavní profese 26 853 osob (24 615 mužů), samostatně výdělečně činných 325 osob (310 mužů). V případě vedlejších oborů lesního hospodářství (pálení uhlí, potaše, pryskyřice a smoly, sběr bylin a kořenů) pracovalo 983 osob (457 mužů), z nich jako hlavní obživu 351 osob (259 mužů), samostatně výdělečně činných 57 osob (43 mužů).<ref>{{Citace elektronického periodika

| titul = ANNO, Österreichische Forst-Zeitung, 1910-05-06, Seite 5

}}</ref>

 

Výskyt a techniky lovu zvěře se nezměnily. Došlo k modernizaci střelných zbraní. Po vzniku Československa byl v roce 1919 ustaven [[Československý lovecký a kynologický říšský svaz]], v roce 1920 v Bratislavě „Lovecký ochranný spolok pre Slovensko” a v roce [[1923]] [[Československá myslivecká jednota]] (ČSMJ), která slučovala řadu tehdejších českých mysliveckých a loveckých spolků (např. ''Ústřední spolek pro ochranu přátel myslivosti v [[Tišnov|Tišnově]]'', ''Lovecký klub v [[České Budějovice|Českých Budějovicích]]'', atd.) V roce 1932 byla ustavena [[Myslivecká komora Československé republiky]], která sdružovala celorepublikové svazy českou ČSMJ a německý „Verband deutscher Jäger St. Hubertus” z [[Litoměřice|Litoměřic]].<ref>{{Citace elektronického periodika

| titul = Kramerius

V honebních okrscích náležejících Protektorátu Čechy a Morava (vlastní honební okrsky), v honebních okrscích jím propachtovaných, v honebních okrscích, ve kterých vykonávali myslivost protektorátní úředníci, příslušela správní působnost nejvyššímu lesnímu úřadu Protektorátu - ministerstvu zemědělství. Správní působnost mysliveckých úřadů v honebních okrscích, ve kterých příslušel výkon myslivosti Říši, byla vyhrazena [[Seznam představitelů Protektorátu Čechy a Morava|říšskému protektoru v Čechách a na Moravě]]. Nejvyšší myslivecký úřad měl k ruce jako poradní sbor „Mysliveckou radu pro Čechy a Moravu”. Nižší myslivecké úřady užívaly jako poradců myslivosti bezúhonné a zkušené myslivce.<ref>Nové zákony a nařízení Protektorátu Čechy a Morava, rok vydání 1941, ročník 3, s. 517.</ref>

 

Nový zákon o myslivosti (č. 225/1947 Sb.) nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1948. Uspořádáni honebních poměrů podle dosud platného práva (vládní nařízeni č. 127 a 128 z 31. března 1941) bylo zrušeno. Právo myslivosti mělo podle ministerstva zemědělství odpovídat zásadám [[Lidová demokracie|lidové demokratické]] republiky a tudíž tzv. „''zlidověno a dáno do rukou zemědělců, lesních zaměstnanců a ostatních vrstev pracujícího lidu''”.<ref>{{Citace elektronického periodika

| titul = 225/1947 Sb.

}}</ref>

 

V roce [[1961]] došlo k sjednocení [[Československá myslivecká jednota|Československé myslivecké jednoty]] a Zväzu poľovníckych ochranných sdružení na Slovensku v [[Československá myslivecká jednota|Československý myslivecký svaz]]. Následkem zákona o myslivosti č. 23/1962 bylo právo myslivosti odloučeno od vlastnictví pozemku a stalo se doménou organizací jako byly státní lesy, státní statky a [[Jednotné zemědělské družstvo|JZD]]. Ty právo myslivosti poskytovaly za úplatu mysliveckým sdružením. Následkem násilného scelení pozemků, mechanizace a chemizace v zemědělství, průmyslovým exhalacím a necitlivým změnám krajiny došlo k radikálním úbytkům některých druhů zejména drobné zvěře ([[koroptev]], [[zajíc]]).

 

V roce [[1992]] byl vydán Zákon o myslivosti č. 270/1992, který opět přiznal právo myslivosti majitelům půdy ale v důsledku dalších ustanovení je toto právo velmi slabé, zejména pro majitele malých pozemků.<ref>http://www.svazvlastnikupudy.cz/myslivost.html</ref> Nejnovějším zákonem je zákon č. [[Zákon o myslivosti|449/2001]].