Zlatá horda: Porovnání verzí

Roku [[1395]] se však [[Tamerlán|Tímúr]] obrátil proti Zlaté hordě podruhé a rozdrtil Tochtamišovo vojsko na břehu řeky [[Těrek]]u. Poté začali jeho bojovníci systematicky drancovat území Zlaté hordy a ničit zdejší města, která nebyla opevněná, neboť to neodpovídalo vojenské cti Tatarů. [[Tamerlán|Tímúr]] podlomil ekonomickou moc chanátu a navrátil ho ke kočovnému hospodaření. Na jaře [[1396]] se dobyvatelé opět vrátili zpět na východ do Samarkandu s ohromnou kořistí a nevyčíslitelným množstvím otroků.

Část Tatarů, která prchala před řáděním [[Tamerlán|Tímúrových]] vojsk na západ, našla útočiště na [[Litevské velkoknížectví|Litvě]]. Byl mezi nimi také sám Tochtamiš se svojí rodinou a dvorem. Vyhnaného tatarského vládce, který připravoval odvetnou akci, přijal [[Vytautas]] (Vitold) a uzavřel s ním smlouvu o vzájemné pomoci. Jejím cílem bylo nastolit Tochtamiše znovu na trůn v Saraji a Vitolda jako vládce Moskvy a celé ruské země. Roku [[1399]] se Vitoldovi podařilo shromáždit obrovskou armádu, která sestávala z vojenského potenciálu celé Litvy, tatarských bojovníků věrných Tochtamišovi a pomocných křižáckých oddílů. Neobrátila se však proti Rusi, ale proti [[Tamerlán|Tímúrovým]] Tatarům. Kampaň vedená proti [[Tamerlán|Tímúrovi]] byla velmi neúspěšná. Spojenci utrpěli roku [[1399]] těžkou porážku na řece [[Vorskla|Vorskle]], přestože byli mnohem početnější. Katastrofa na Vorskle znamenala definitivní konec Tochtamišových ambicí.