Otto Albert Tichý: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15)
m pomlcky
Řádek 14:
V roce 1926 Tichý přijal nabídku ze švýcarského [[Lausanne]], kde působil jako řeitel kůru u Notre Dame, učil na gymnáziu, na Akademii sv. Cecílie se stal profesorem varhan, gregoriánského chorálu a skladby. Od roku 1932 řídil kantonální sjezdy hudebních ceciliánských jednot.
 
Roku 1936 se Tichý vrátil do Prahy, kde se stal kapelníkem v katedrále sv. Víta. Přestože česká hudební společnost ho dlouho vnímala jako nežádoucího cizince, založil s vynikajícím sbormistrem [[Miroslav Venhoda|Miroslavem Venhodou]] soukromou internátní hudební školu ''Schola Cantorum'', která se svými žáky pořádala koncerty duchovní hudby. Současně vydávali také „Praporec - časopis pro lidovou hudbu duchovní“. Komunisté Scholu i Praporec v roce 1950 zakázali. Tichý přispíval také do jiných časopisů, do novin psal pravidelně hudební kritiky a přeložil řadu knih z francouzštiny.
 
Napsal také rozsáhlou (dosud nevydanou) studii o [[César Franck|Césaru Franckovi]].
Řádek 40:
* František Rejl: ''Chronologický seznam skladeb Otto Alberta Tichého'', (rukopis v hudebním oddělení Národní knihovny v Praze)
* Tereza Sumová (ed.): ''Rythmes et Poésies. Otto Albert Tichý 1890–1973'', Praha 2003 (sborník vzpomínek a statí vydaný k 30. výročí úmrtí O. A. Tichého)
* Alexis Galpérine: ''Le dernier Cantor de Moravie. Otto Albert Tichý (1890-19731890–1973)'', Edition DELATOUR FRANCE 2011
 
== Související články ==