Lobkovický palác (Pražský hrad): Porovnání verzí

'''[[Lobkovicové|Lobkovický]] [[palác]]''' (též '''Lobkowiczký''') je barokní stavba ve spodní části [[Jiřská|Jiřské ulice]] na [[Pražský hrad|Pražském hradě]], sousedící s bývalým [[Tereziánský ústav šlechtičen|Ústavem šlechtičen]]. Je vlastněný rodinou [[Lobkovicové|Lobkoviců]] a jako takový je jedinou [[Soukromé vlastnictvíVlastnictví|soukromě vlastněnou]] částí [[Pražský hrad|Pražského hradu]].

V roce [[1618]] se zde po tzv. [[Pražská defenestrace (1618)|druhé pražské defenestraci]] před [[Protestantismus|protestanty]] ukryli místodržící [[Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka|Slavata]] a [[Jaroslav Bořita z Martinic|Martinic]]. V roce [[1627]] palác získala [[Polyxena z Lobkovic|Polyxena z Pernštejna]], provdaná za [[Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic|Zdeňka Vojtěcha z Lobkovic]], a provedla poslední renesanční úpravy. V letech 1651-68 palác barokně přestavěl architekt [[Carlo Lurago]] pro jejího syna [[Václav Eusebius Popel z Lobkovic|Václava Eusebia z Lobkovic]], tehdejšího českého královského [[Guvernér|místodržícího]].

[[Soubor:Lobkovic sál.JPG|náhled|vpravo|SálVelký sál v patře Lobkovického paláce|alt=|vlevo]]

V době [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|německénacistické okupace]] a poténásledných komunistických vlád byl majetek Lobkoviců včetně paláců dvakrát zkonfiskován.

V roce [[1973]] prošel palác rozsáhlou rekonstrukcí, která trvala 13 let, a v roce 1987 sem byla umístěna historická expozice [[Národní muzeum v Praze|Národního muzea]].

V roce [[2002]] byl palác [[Restituce|vyrestituovánrestituci]] Lobkovicinavrácen rodu Lobkoviců. V lednu 2006 zde byla zrušena expozice Národního muzea a v paláci. V roce [[2007]] byl palác znovu otevřen veřejnosti. V prvním patře paláce se v původní podobě dochovala rodová kaple [[Svatý Václav|sv. Václava]] a dva sály z třetí čtvrtiny [[17. století]]. Ve druhém patře se nacházejí umělecké sbírky rodu Lobkoviců.