Klasicismus: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
dp, žádné konstrukt. editace od nováčků, posl. dobou jen vany a rvy
m jíž - již
Řádek 4:
[[Soubor:Warszawa Teatr Wielki.jpg|náhled|upright=1.3|Teatr Wielki ve [[Varšava|Varšavě]]]]
 
'''Klasicismus''' je umělecký směr, který se inspiruje především antickými vzory a zdůrazňuje střízlivý rozum, uměřenost a jasný, pravidelný řád. Vznikl v polovině 17. století jako reakce na citové až vášnivé [[baroko]] a odtud se rozšířil do celé [[Evropa|Evropy]] a napodoboval to, co bylo zachováno, tedy architekturu a sochy. Tato první fáze klasicismu se někdy také nazývá '''barokní klasicismus''', protože se zde barokní prvky mísí s prvky klasicistními. Historicky se toto období řadí ještě do kultury [[baroko|baroka]]. Následující '''[[rokoko]]''' se od klasicismu do značné míry odvrací. Nový nástup klasicismu (také ''louis-seize'' či sloh [[Ludvík XVI.|Ludvíka XVI.]]) přinesl osvícenský [[absolutismus]] ([[josefinismus]]), kdy se klasicismus stal slohem [[osvícenství|osvícenských]] panovnických dvorů, a [[Velká francouzská revoluce]], v níž se rozšířil také k bohatým měšťanům. Pro další vlnu klasicismu, jížjiž přinesl [[Napoleon Bonaparte]] a [[napoleonské války]], se užívá označení '''[[empír]]''' (z [[francouzština|franc.]] ''empire'', císařství).
 
Ve druhé polovině 19. století se klasicistní architektura stala slohem běžné městské výstavby a ve 20. století se několikrát vrátila jako výraz pevnosti a síly i jako sloh diktátorských a totalitních režimů. Pro toto období od poloviny 19. století se v českých zemích obvykle používá název '''[[neoklasicismus]]''', který ovšem v anglické a francouzské literatuře často znamená totéž co klasicismus.