Otevřít hlavní menu

Změny

Velikost nezměněna, před 1 měsícem
→‎Vývoj legislativy myslivosti: doplnění legislativy, zdroje
== Právní předpisy o myslivosti ==
=== Vývoj legislativy myslivosti ===
První zákon týkající se myslivosti spadá do poloviny [[10. století]], kdy kníže [[Boleslav I.]] stanovil tzv. vysokou honbu, tedy právo lovu bylo doménou pouze panovníka. Dalším významným letopočtem byl rok [[1573]], kdy [[český sněm]] vydal nařízení, které pojednávalo o ochraně [[zvěř]]e a tím také stanovovalo podmínky jejího [[lov]]u. Další úpravy lovectví vydal [[Karel VI.]] roku [[1728]] vydáním loveckého řádu (Jägerordung), který zůstal nezměněn až do vlády [[Marie Terezie]], která v roce [[1743]] vydala řád nový. Za vlády [[Habsburkové|Habsburků]] vyšlo mnoho patentů, které přímo či nepřímo ovlivňovaly myslivost. Zajistit rovnováhu mezi využíváním zvěře na jedné straně a ochranou zájmů těch, kdo na zemědělské půdě hospodařili, na straně druhé, měl za cíl patent císaře [[Josef II.|Josefa II.]] z roku [[1786]]. Po zrušení poddanství byl vydán císařem [[František Josef I.|Františkem Josefem I.]] v roce [[1849]] nový zákon o myslivosti, který platil pro celou [[Rakouské císařství|Rakouskou říši]] a tedy i České země. Rok [[1866]] byl významný pro českou myslivost, neboť byl přijat první samostatný zákon o myslivosti pro Království české. Významný byl zákon č. 98 z roku [[1929]], tzv. Malý honební zákon, který mimo jiné stanoval [[Doby lovu zvěře|doby lovu]] a doby, kdy je zvěř hájena.
 
Výsadní lovecké právo zaniklo teprve zrušením dominikálního práva císařským patentem č. 154 ze dne 7. března 1849 (krátce po nástupu císaře [[František Josef I.|Františka Josefa I.]] na trůn). V [[Země Koruny české|zemích Koruny české]] mohl právo myslivosti vykonávat každý, kdo vlastnil nejméně 200 [[Jitro|jiter]] (115 hektarů) souvislých honebních pozemků. Později byl nahrazen honebním zákonem pro Čechy č. 49 ze dne 1. června 1866, honebním zákonem pro Moravu č. 36 ze dne 31. března 1873 a honebním zákonem pro Slezsko č. 42 ze dne 13. ledna 1903. Zákony zůstaly v platnosti až do konce třicátých let 20. století. Délka pronájmu honitby byla zákonem stanovena na dobu nejméně šesti let, pro delší než dvanáct let bylo třeba souhlasu okresního úřadu. Všechny tři honební zákony spojovaly právo myslivosti s vlastnictvím půdy.
 
Významný byl zákon ze dne 25. června 1929, č. 98 Sb., kterým se doplňují a částečně mění některá ustanovení honebně-policejní, zejména o hájení zvěře (tzv. Malý honební zákon), který mimo jiné stanoval [[Doby lovu zvěře|doby lovu]] a doby, kdy je zvěř hájena. Důvodová zpráva uváděla, že vláda ČSR k zákonu přistoupila, aby zvýšenou ochranou zvěře byly pokud možno odčiněny citelné ztráty, které utrpěl stav zvěře povětrnostní pohromou. Zákon řešil i důležité otázky honební jako odstřel přebíhavé zvěře jelení a dančí (§ 4), ochranu polního a lesního hospodářství při nadměrném rozmnožení některého druhu zvěře (§5), obmezení majitele (nájemce) honitby, chytání koroptví do sítí a sbírání vajec užitkové pernaté zvěře (§7), náhradu škod způsobených na Slovensku a na [[Podkarpatská Rus|Podk. Rusi]] černou zvěří (§ 8), sjednocení trestních sankcí za přestupky honební (§ 9).<ref>''Československá vlastivěda''. Sfinx. s. 269.</ref> Dále bylo vydáno vládní nařízení ze dne 9. ledna 1934, č. 7 Sb., o dopravě a prodeji lovné zvěře užitkové, vládní nařízení ze dne 10. srpna 1939, č. 205 Sb., o řádném výkonu myslivosti aj.
 
K celnímu zapojení [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu]] do Říše vydalo ministerstvo zemědělství vyhlášku ze dne 30. září 1940, č. 365 Sb., o dopravě zvěře z Protektorátu Čechy a Morava, a dále vládní nařízení ze dne 5. prosince 1940, č. 30/1941 Sb., o zamezení a potlačení tularemie zvířat. Protektorátní vládní nařízení ze dne 31. března 1941 č. 127/1941 Sb. i prováděcí nařízení č. 128/1941 Sb., byly vydány podle zmocňovacího zákona a obě normy definovaly právo myslivosti jako právo související s vlastnictvím pozemku. Nejnižší přípustná výměra byla zákonem stanovena pro honitby vlastní na 115 ha a pro honitby společenstevní na 250 ha. Vlastník pozemků, který splňoval podmínku minimální výměry, nemusel žádat o její uznání. Ministerstvo zemědělství mohlo ale v některých případech rozhodnout o zvýšení minimální výměry: u vlastní honitby až na 300 ha, u společenstevní honitby až na 500 ha. Zákon také umožňoval ponechat myslivost takzvaně v klidu.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Kramerius, Nové zákony a nařízení Protektorátu Čechy a Morava
| url = http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:0dd23f40-e6f7-11e3-a2c6-005056827e51?page=uuid:79e037a0-003d-11e4-9806-005056825209&fulltext=Mal%C3%BD%20honebn%C3%AD%20z%C3%A1kon
| periodikum = www.digitalniknihovna.cz
| datum přístupu = 2019-07-30
}}</ref>
 
Po osvobození Československa v roce 1945 zůstaly částečně v platnosti myslivecké předpisy období [[První republika|první republiky]] a částečně i [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátní]] legislativa, jež stanovovala vyhláška ministerstva zemědělství č. 289 Ú.l. RČS ze dne 4. 10. 1945, o prozatímní úpravě myslivosti. Ministerstvo zemědělství vydalo 27. 7. 1946 vyhlášku č. 1568 Ú.l. RČS díl I., o využití společenstevních honiteb, a ještě téhož roku výnos čj. 25633-VIII/3-1946, kterým upravovalo zvláštní podmínky o propachtování honebních okrsků, spravovaných ústředním ředitelstvím [[Státní lesy a statky|Státních lesů a statků]] v Praze.